Americká novinářka Katherine Boo, nositelka Pulitzerovy ceny, se v letech 2007–2011 snažila proniknout do života lidí obývajících indické slumy, lidí přežívajících v katastrofálních hygienických podmínkách. Ve své dokumentárně-beletristické knize Krásné zítřky přibližuje osudy chudých v bombajském slumu Annávádí. Kniha s podtitulem Život, smrt a naděje v indickém slumu byla přeložena do češtiny a v tomto roce ji vydalo nakladatelství Ikar.

Slum založila v roce 1991 skupina dělníků pocházejících z indického státu Tamilnád, kteří opravovali ranvej na mezinárodním letišti. V oblasti s minimem nezabraného prostoru se jim podmáčený kousek půdy nacházející se kousek od letiště a obývaný množstvím hadů, zdál k bydlení vhodný. Obyvatelé sousedních slumů pojmenovali místo Annávádí – země anna, podle váženého tamilského označení pro starší bratry. Autorka popisující život ve slumu upozorňuje na jeho ilegalitu. Žít v Annávádí je ilegální, správa letiště chce squattery ze své půdy vyhnat.

Katherine Boo ponechává hlavním postavám knihy autentická jména, popisovaný příběh je pravdivý. Bohužel. V publikaci vystupuje spousta Annávádíanů, několika stěžejním postavám jsou věnovány samostatné kapitoly. Celou knihou prostupuje příběh chlapce Abdula, jeho nemocného otce a matky Zehrunnisy. Chlapec má ještě dalších osm sourozenců. Kolik je mu let ale neví přesně ani jeho vlastní matka. Jejich chatrč na počátku vyprávění odděluje od sousedů jen plachta. Za ní Jednonohá sousedka přijímá milence, zatímco její muž někde třídí odpad. Jakmile se Jednonohá poleje petrolejem a zapálí, policie zatýká neprávem obviněného Abdula i jeho otce. Na případu těchto nešťastníků autorka ukazuje, jak je místní policie neskutečně zkorumpovaná a o jak nerovný boj mezi spravedlností a korupcí jde.

V knize dochází k prolínání časových rovin. Začíná těžce popálenou Jednonohou sousedkou a okamžikem, kdy bombajská policie přichází pro Abdula a jeho otce. Teprve poté se dočtete o minulosti těchto postav. Z každé kapitoly vypadávají na čtenáře hromady odpadků, splašky, nemoci a zbídačení lidé.

Bombaj je vylíčena jako město kontrastů. Na jedné straně luxusní hotely, upravení lidé, a na druhé straně křivé chýše slumu. Autorka tento kontrast výstižně zachycuje ve dvou větách:

„ Odpadky a buvol na straně slumu. Třpytící se sklo hotelu Hyatt na druhé.“ (str. 22)

Lidé z letiště obehnali jednu stranu slumu vysokým lesklým hliníkovým plotem. Kolem něj projíždí většina řidičů mířících k mezinárodnímu terminálu. Řidiči z opačného směru vidí betonovou zeď, na níž jsou reklamy na zlaté zítřky…

Kniha velmi podrobně dokumentuje prostředí a život lidí na jednom z nejsmutnějších míst světa. Neopomíjí ani individuálnější rovinu a čtenář se tak může dočíst i o tom, jaké plány mají a o čem sní obyvatelé Annávádí. Autorka tak přímo vybízí k zamyšlení se nad vlastním životem. Ona totiž čistá voda, elektřina a střecha nad hlavou zdaleka není pro mnohé obyvatele planety samozřejmostí.

Související knihy

Boo, Katherine

Ikar, 2014