Spisovatelka Daniela Krolupperová napsala již několik knih pro děti. Její nejlepší knihou je bezesporu titul Zákeřné keře, několikrát oceněná pohádka o jedovatých keřích, se kterými se (nejen) děti mohou setkat ve svém okolí. Pohádce Zákeřné keře se podobají Rybí sliby, příběh z vodního prostředí, který na konci minulého roku vydalo nakladatelství Portál. Obě knihy jsou prokládány působivými ilustracemi Evy Chupíkové.

Základní rysy děje jsou stejné. Čtenáři se setkávají s mořskými panenkami (v Zákeřných keřích s vílami). Jednu z nich potká neštěstí v podobě kletby zlého čaroděje a následuje cesta – nejen za záchranou, ale i za poznáním.

Konkrétně v Rybích slibech se čaroděj Mořemor rozhodne oženit s mořskou panenkou Helenkou. Ta se ale má co nevidět vdát za ráčka poustevníčka. Helenčino odmítnutí Mořemora rozzuří a panenku začaruje. Když ji nemůže mít on, nebude ji mít ani ráček! Mořská panenka Helenka se ocitá u pramene horského potůčku a vydává se na trnitou cestu po proudu domů, za svým ženichem. Teprve až jí sedm ryb pomůže a slíbí jí, že doputuje k moři, kouzlo Mořemora bude zlomeno.

Příběh je tu ale spíše okrajovou záležitostí, má jen pomoci pospojovat jednotlivé poučné části. Helenka se tak setkává s nejrůznějšími obyvateli řek a jejich okolí, nejen s rybami, ale i s perlorodkou, vážkami, šídlem a jeho larvami, skokanem, … A ani na rostliny a mořský svět, Helenčin domov, autorka nezapomíná.

Malí čtenáři se informace o vodní říši dozvídají dvojím způsobem. Prvním je seznámení s faunou a flórou skrze příběh. Jako příklad lze uvést setkání Helenky s perlorodkou. Panenka se dozvídá, jaký poklad se v nevábně vypadající škebli skrývá a jak vlastně vzniká. Druhým způsobem je jedna z osmi ilustrovaných stránek na konci osmi kapitol. Na nich je zachycena ryba a u ní je uvedena stručná charakteristika (vzhled, délka, tvar ploutví, v jakých vodách žije, …).

Nově nabyté vědomosti je potřeba si zafixovat. K tomu slouží pětice otázek na konci každé kapitoly. Správné odpovědi jsou vždy uvedeny, jen jsou otočeny o 180°. (To je vylepšení ve srovnání se Zákeřnými keři, kde byly odpovědi jen u některých otázek a jejich zápis byl nesourodý – jednou uveden u konkrétní otázky, podruhé na konci stránky vzhůru nohama.) Většina otázek se dotýká informací, které byly součástí příběhu, pátá bývá věnována jedné z ryb.

Zařazení oné poslední otázky je ale velmi zvláštní. Například děti nemohou vědět, jako barvu má tělo mřenky potoční či pstruha říčního, protože v příběhu o tom není ani nepatrná zmínka. Aby se dozvěděly, jak ryba vypadá, musí otočit list. A teprve poté mohou odpovědět na otázku. Mnohem logičtější by bylo, kdyby obrázek ryby i s informativním popisem byl na začátku kapitoly, ne na jejím konci. Děti by pak mohly vzpomínat, jak ryba vypadala, a měly by šanci na otázku odpovědět, ne jen popsat obrázek, na který se právě podívají.

Bystří čtenáři si mohou všimnout, že se autorka ptá na vzhled pstruha říčního a mřenky potoční, přičemž ale na další stránce uvádí popis pstruha obecného a mřenky mramorové.

Také je škoda, že se informacím o rybách nevěnuje více prostoru, jen ona jedna stránka každé z nich. V příběhu sice ryba vystupuje, ale její vlastnosti, vzhled či způsob života zde ve většině případů nehrají žádnou roli, nic z toho tu vesměs není zmíněno. I když na druhou stranu by někdo mohl namítnout, proč by si malé děti měly zapamatovávat informace, které pravděpodobně neuplatní. Je mnohem pravděpodobnější, že při procházkách přírodou narazí na orobinec, skokana či vážku, zato rybu neuvidí žádnou. A je tudíž logičtější, že autorka upřednostnila upevnění vědomostí týkajících se života v okolí řeky před znalostmi ryb.

Je možno vznést tyto drobné výhrady. Taktéž je možné, že se Rybí sliby nesetkají s tak nadšeným přijetím jako Zákeřné keře. I přesto se jedná o cenný, nevtíravě poučný příběh. Titulů, které kombinují pohádkové vyprávění s didaktičností, by mělo být víc. Nepřehlédněte proto Rybí sliby, ve vaší knihovničce si své místo jistě zaslouží!

Související knihy

Krolupperová, Daniela

Portál, 2011