Jan Otčenášek se narodil 19. listopadu 1924 v Lupáčově ulici v Praze. Jeho matka byla služkou, otec truhlářem. Právě v otcově dílně trávil velkou část svého raného dětství. O pár let později ale objevil nový zdroj zábavy, který ho ovlivnil nejen v dětství, ale měl zásadní vliv i na jeho budoucnost. Tím zdrojem byl biograf, do kterého chodil vždy, když měl možnost – a peníze. Problém s nedostatkem peněz na vstupné za něj však vyřešil promítač, který si chlapcova zájmu všiml a začal ho brát do promítací kabiny, odkud se malý Jan mohl na filmy dívat zadarmo. Jeho rodiče mu chtěli zajistit lepší život, než měli oni sami, a tak ho poslali studovat na obchodní akademii. Nebyla to pro něj zrovna šťastná léta, na školu chodili především chlapci z bohatých rodin, kteří se na něj dívali svrchu, ukazovali mu svou ,,velkorysost“ tím, že mu dávali ukusovat ze svých svačin a pohrdali jím. Když ale potřebovali doučit nějakou látku, byl právě Otčenášek tím, na koho se obrátili. Školu ukončil v roce 1943 předčasnou maturitou, po které spolu se svými spolužáky nastoupil do továrny. Před koncem války se stal členem ilegální komunistické skupiny Předvoj, protože nechtěl, aby se po skončení války vrátilo vše do původních kolejí. Toužil začít ,,nanovo“. V letech 1948 až 1963 se věnoval práci publicisty, vyjadřoval se k aktuálním otázkám tvorby a domácí i evropské společenské situaci. Publikoval v mnoha periodikách, například v Lidových novinách, Hostu do domu nebo Květech.

Svůj první román nazvaný Plným krokem vydal v roce 1952. Stejně jako většina z jeho pozdějších románů obsahuje jeho prvotina autobiografické prvky a je inspirována jeho reálnými zkušenostmi, především prací v továrně. I přes určité výtky se tento román setkal s pozitivním ohlasem jak čtenářů, tak i kritiků. Psát ale začal o mnoho let dříve. Ve své stati Mých deset let v literatuře uvádí, že jeho první pokusy o román se datují už do doby nacistické okupace. Jednalo se však především o napodobeniny knih, které Otčenášek v té době četl. V prvních rukopisech se objevila také postava Františka Brycha, mnoho let před tím, než vyšel samotný román Občan Brych. Právě tímto románem se Otčenášek zařadil mezi naše přední prozaiky. I Občan Brych byl pozitivně přijat ze strany čtenářů a kritiků a Otčenáškovi se za něj dostalo ocenění i v zahraničí. O šest let později, v roce 1958, vyšla novela Romeo, Julie a tma. Ta se setkala s obrovským čtenářským ohlasem a v 60. letech byla přeložena do pětadvaceti cizích jazyků. Dočkala se také svého televizního, rozhlasového, divadelního i operního zpracování, ovšem nejúspěšnější byla filmová adaptace, která získala cenu na festivalu v San Sebastianu a na jejímž scénáři se podílel sám Otčenášek. I přesto, že byla kniha čtenářsky velmi úspěšná, kritikové na ni reagovali rozporuplně a nalézali v ní především negativní prvky. Stejná situace se opakovala i u jeho dalšího díla, knihy Kulhavý Orfeus. Recenzenti Otčenáška nešetřili a jejich kritika ho hluboce zasáhla. V reakci na tyto jejich pochybnosti vydává roku 1968 novelu Mladík z povolání. Plně se také začal věnovat práci filmového scénáristy, často ve spolupráci s Jaroslavem Balíkem. Na svém kontě má scénáře například k filmům Vražda po našem, Milenci v roce jedna nebo Láska mezi kapkami deště, jehož finální podoby se však nedožil. Jeho posledním dokončeným románem byla kniha Když v ráji pršelo, která se od předešlých lišila především svou formou deníkového záznamu psaného hlavní hrdinkou. Jan Otčenášek zemřel 24. února 1979 ve svých 54 letech. Za svůj život napsal šest próz, čtyři romány, dvě novely, dvaadvacet filmových scénářů, několik televizních her a jednu hru divadelní. Jeho poslední román, Pokušení Katarína, zůstal nedokončený.

Zdroj: Rzounek, V. (1985). Jan Otčenášek. (1. vyd., 242 s.) Praha: Československý spisovatel.