Veronika Matysová vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Působila v různých médiích a jako zpravodajka spolupracovala s redakcí Českého rozhlasu Radiožurnál a s Českou redakcí BBC. Věnuje se diplomacii a napsala několik knih. Jejím nejčerstvějším dílem je knižní novinka Míša v síti, kterou vydal v roce 2013 Knižní klub.

Míša je normální dvanáctiletá holka z Prahy. Chodí do sedmé třídy, opisuje z taháků, ve třídě má pár kamarádů, jezdí na skejtu a baví ji počítače. Normální ale není její rodinné zázemí. Žije v domnění, že její maminka je mrtvá. Miluje svého tatínka, ten je ale pracovně často v zahraničí a najal si proto paní na hlídání. Míša proto závidí své nové spolužačce a kamarádce Báře, která má rodiče a ještě k tomu dva sourozence.

Musím předeslat, že název i anotace knihy jsou podle mne trochu zavádějící. Posuďte sami: „Míša Marešová miluje počítače a většinu svého času tráví na sociálních sítích. Je to pro ni zábava, ale také únik z reality.“ Z toho jsem usoudila, že dívka po příchodu ze školy uniká do virtuálního světa sociálních sítí, nemá skutečné kamarády a sedí jen u počítače. Po přečtení knihy ale zjistíte, že Míša se sice orientuje ve výpočetní technice daleko lépe než její spolužáci, ale zdaleka nesedí jen u počítače. Ve volném čase zažívá různá dobrodružství.

Míša nepatří k vzorným, poslušným žákům, kteří ctí pravidla základní školy. Myšlení hlavní postavy tak může být blízké nejedné mladé čtenářce. Jedinou autoritou, kterou hlavní hrdinka ve škole uznává, je nová učitelka Anna Vránová. Je zároveň tatínkovou přítelkyní, a tak se s Míšou velmi často setkávají. Míšina úcta a náklonnost k této ženě na mě ale působí až příliš idylicky. Ať už Anna řekne cokoliv, Míša se tím řídí. Neodmlouvá a z jakékoliv výtky má dokonce výčitky svědomí. Vránová není v knize vykreslena jen jako bezchybná učitelka. Má za sebou velmi pohnutý život, o němž nemá Míša ani tušení. Prožitá traumata Vránové jsou v knize vyznačena jiným typem písma a jedná se o její dřívější zážitky promítající se ve formě snů. Čtenáři dávají tušit, kým Vránová ve skutečnosti je, a tak může už jen čekat na skutečné rozuzlení. Trochu nešťastným důsledkem tohoto možná spíše filmového pojetí je předvídatelnost děje a z toho plynoucí nedostatek dramatického náboje celého příběhu.

Relativně nejzajímavější je tak až samotný závěr knihy. Způsob, jakým je prezentováno nebezpečí číhající na internetu, je doveden do krajnosti. Výsledkem je, že i dospělému čtenáři běhá při čtení této pasáže mráz po zádech. Publikace tak varuje především mladé lidi před facebookovým šílenstvím. Z tohoto důvodu si myslím, že by si ji měly přečíst děti školou povinné, zejména ty na druhém stupni základních škol. Nejednu dívku může odradit od nebezpečného chování a předejít tak katastrofálním následkům.

Související knihy

Veronika Matysová

Knižní klub