Druhý díl fantasy sextalogie Nástroje smrti s podtitulem Město z popela nás opět zavede do prostředí, kde se to démony, upíry a vlkodlaky jen hemží. Stejně jako Město z kostí, jehož filmová adaptace vtrhla loni do kin, je i jeho pokračování plné napětí, akčních scén a dramatických zvratů. Snad právě kombinací těchto prvků s nápaditým tématem a čtivým rukopisem si americká spisovatelka Cassandra Clareová získala srdce čtenářů po celém světě. Celou šestidílnou sérii u nás postupně vydává nakladatelství Knižní klub.

Clary by obětovala téměř cokoliv, jen aby se mohla vrátit ke svému starému já a žít si i nadále svůj nudný, avšak poklidný život. Jenže to, co v poslední době prožila, jí nedovolí jen tak zapomenout a jít dál. Je lovkyní stínů, její matka leží v nemocnici v kómatu a z kluka, k němuž cítí víc než jen přátelství, se vyklubal její bratr, o němž neměla celý život ani tušení.

K tomu všemu ji i její kamarády ohrožují nájezdy démonů, které na tento svět přivolal nejmocnější a nejobávanější lovec stínů Valentýn. Valentýnovy snahy o pád Spolku dívku o to více zasáhnou, když se dozví, že je její otec. Clary se velmi těžko se všemi změnami vyrovnává, a tak hledá útěchu u svého nejlepšího kamaráda Simona. Ten však touží být pro ni něčím víc než jen dobrým přítelem…

Druhý díl této urban fantasy nás opět zavede na nebezpečné ulice New Yorku, kde je lepší se jen tak nepoflakovat. Autorka sází na velmi dynamický vývoj událostí a několik nečekaných zvratů. Tentokrát se však zaměřila hlavně na vztahy mezi hrdiny, jež tvoří nepřehlédnutelnou linku příběhu Města z popela.

Hlavní postava Clary už není jen v koutě vysedávající dívenkou, jež čeká na záchranu, ale začíná se měnit v silnou ženu, která se dokáže o sebe postarat. Na to, aby mohla konkurovat oblíbeným hrdinkám, jako je například Katniss z Hunger Games nebo Hermiona ze série o Harrym Potterovi, však musí ještě dozrát.

Zatímco první díl byl spíše o vztahu mezi Clary a Jacem, nyní se Clareová uchýlila k milostnému trojúhelníku, jenž je mezi spisovateli YA (Young Adult) literatury velmi oblíbený. Autorka k tomu nevyužila nikoho jiného než Claryina nejlepšího kamaráda Simona, jenž v Městě z kostí zastával spíše roli otravného křoví.

Přestože spisovatelka zasadila příběh do prostředí, kde se objevují dnes již ohraní upíři a vlkodlaci, podařilo se jí vytvořit jedinečný paralelní svět, jenž je svým drsným způsobem lákavý.

Když opomenu jak milostný trojúhelník, tak i upíry a vlkodlaky, stále nemůžu Clareové odpustit překombinovanost děje, konkrétně Clařiných rodinných vztahů, jež se čím dál více podobají latinskoamerické telenovele. Znovunalezený otec a bratr tuto sérii degradují na úroveň červené knihovny, kde se nakonec všichni chytí za ruce a odkráčejí do západu slunce. Kdyby se autorka více držela hlavní dějové linie – boje dobra a zla, kde je na jedné straně nezkušená lovkyně stínů Clary a na druhé pomstychtivý a bezohledný Valentýn –, tomuto problému by se zcela určitě vyhnula.

Město z popela přináší čtenářům jak několik překvapení, tak i zklamání. Přesto se jedná o knihu, jež dokáže upoutat pozornost a mnohé z čtenářů pravděpodobně i podnítí k přečtení dalších dílů. Pokud vás tedy už dříve zaujalo Město z kostí, druhý díl byste si neměli nechat ujít. Tento román totiž stále patří k těm lepším, od nichž se nebudete schopni odtrnout a kterým rádi všechny jejich chyby odpustíte.

Ukázka z knihy

„Působíš tak upřímně, Jonathane. Vždycky jsi tak působil, i když jsi byl ještě malý a snažil se na Isabelu nebo Aleka svalit vinu za něco, co jsi udělal sám. V životě jsem potkala jenom jednoho člověka, který dokázal být takhle přesvědčivý.“

Jace ucítil v ústech měděnou pachuť. „Myslíš mého otce.“

„Pro Valentýna na světě vždycky existovaly jen dva druhy lidí,“ řekla. „Ti, kdo souhlasili s Kruhem, a ti, kdo byli proti němu. Ti druzí byli jeho nepřátelé, ti první představovali zbraně v jeho arzenálu. Viděla jsem, jak se pokusil každého ze svých přátel, včetně své ženy, proměnit ve zbraň – a ty teď chceš, abych věřila tomu, že se svým synem by něco takového neudělal?“ Zavrtěla hlavou. „Na to ho znám moc dobře.“ Marysa se na něj podívala a poprvé bylo v jejím pohledu více smutku než hněvu. „Jsi šíp namířený přímo do srdce Spolku, Jacei. Jsi Valentýnův šíp, ať už o tom víš, nebo ne.“ (str. 28–29)

Související knihy

Clareová, Cassandra

Knižní klub, 2013