Každý prožíváme svá trápení i radosti, úspěchy i selhání. Náš život je plný maličkostí, které dohromady skládají naše osudy. Každý den je plný rozhodování, každé setkání a zážitek nás formují. Někdo maličkostem nepřikládá význam, jiný je naopak pokládá za důležité. Někdo jde životem odevzdaně, jinému je každé setkání, zážitek či střípek moudra inspirací do budoucnosti a tématem k zamyšlení. A právě z takových drobných střípků, myšlenek, úvah či zamyšlení o životě je poskládána kniha Bronislava Matulíka Když není volů, prázdné jsou jesle. Publikaci, kterou svými ilustracemi a fotografiemi doplnil grafik, ilustrátor a výtvarník Ondřej Košťák, vydalo na konci loňského roku nakladatelství Návrat domů.

Lidské životy jsou složité, nikdy nevíme, co nás potká. Někdo žije okamžikem, jiný hledí do budoucnosti. Někdo vkládá naději jen do svých vlastních sil, jiný věří v Boží moc a lásku. Někdo věří, že po smrti nás již nic nečeká, jiný má naději a věří ve spasení a šťastnou věčnost. Kazatel Bronislav Matulík nám ve svých zamyšleních předkládá právě pohled věřícího člověka – křesťana.

Autor ve své knize nabízí třicet krátkých zamyšlení, která by měla čtenáři vystačit zhruba na měsíc. Sám autor doporučuje dávkovat si jednu kapitolu denně, aby mohli čtenáři jednotlivé myšlenky lépe vstřebat, promyslet, pochopit.

Některá témata jsou vtipná (např. Luxusní urny), jiná vážná (Smích v kostele), některá jakoby obehraná a notoricky známá (Funny či Šperky nejsou hřích), jindy autor přináší velmi netradiční zamyšlení (Hřích se musí vyhřešit). V každém z nich však naleznete novou myšlenku či námět k přemýšlení. Autor se často dívá na daný „problém“ z neobvyklého úhlu pohledu, způsob vyjadřování mnohdy provokuje. Čtenář je tímto způsobem vybízen, aby nad tématem přemýšlel či polemizoval s jeho autorem. Styl knihy nutí čtenáře zamyslet se nad vlastním názorem na danou věc.

Témata, která v knize zaznívají, se týkají lidského života – vztahů, hodnot, selhání i úspěchu, naděje i beznaděje. Ale zejména víry, a to opravdovosti víry křesťanů. Autor nezůstává na povrchu, naopak vybízí křesťany, aby se zamysleli nad svou vírou a oprášili své někdejší nadšení. Nazývá věci pravým jménem, chce vyburcovat své čtenáře z letargie všednosti, únavy, odevzdanosti; vybídnout je, aby se zamysleli nad svým životem – zda opravdu žijí to, čemu uvěřili.

Slova Bronislava Matulíka jsou úderná, mnohdy v sobě mají kus ironie a provokují (např. v kapitole Pojal jsem nenávist k životu). Někdy je autorovo poselství zřejmé již od začátku (např. Černá a bílá), většinou však Bronislav Matulík nechává čtenáře v napětí a svůj záměr odhaluje až na samotném konci kapitoly. Často používá přirovnání, jakási podobenství s moderní tematikou (např. kapitola Restart či Sytý hladovému nevěří). Proto je jeho poselství srozumitelné dnešnímu člověku.

A jaká je tedy hlavní poselství, která nám chce autor sdělit? Nenechejme se převálcovat všedními starostmi! Věřící, či nevěřící, všichni jsme jenom slabí lidé, kterým se jednou daří více, jindy méně. Záleží však na našem úhlu pohledu, zda se budeme ve svých starostech utápět, či se znovu s odhodláním zvedneme a půjdeme dál. Zda se necháme svými nedokonalostmi převálcovat, nebo jestli máme opravdovou naději a víru v budoucnost, kterou, jak autor věří, svou smrtí a zmrtvýchvstáním přinesl všem lidem Ježíš Kristus.

I když je kniha adresována především čtenářům z řad křesťanů, může podle mého názoru zaujmout každého, kdo se ptá po smyslu života. Autor je otevřený, píše se samozřejmostí o duchovních věcech. Myslím si, že díky tomu mají nevěřící lidé možnost více poznat a pochopit mnohdy nepochopitelný svět křesťanů.

Co říci na závěr? Útlá kniha, která zaujme svou obálkou a která se vejde snadno do kabelky, je plná zajímavých myšlenek. Četla jsem ji se zvědavostí a očekáváním, co přinese další kapitola. Většina témat mě velmi silně oslovila a předkládané myšlenky mě hluboce zasáhly. A přestože jsem s některými myšlenkami nemohla zcela souhlasit nebo mi dané téma nebylo blízké, každá kapitola mi přinesla námět k přemýšlení. Nejvíce se mi pak líbilo, že všechna témata mají jedno společné – a tím je povzbuzení.

A jak je to s oním skotem, který se ukrývá v názvu knihy? Odpověď naleznete v následující zkrácené ukázce, v níž autor popisuje těžkosti kazatele, který chce vytvořit smysluplnou promluvu pro dobu adventní.

„Stalo se to před lety v adventu. Toho dne jsem byl nervózní už od rána. Poněkud se mi vymklo výchovné snažení, což se následně projevilo v komunikaci s manželkou. K tomu všemu mě nic nevycházelo, alespoň jsem měl ten pocit.

Seděl jsem pak schlíple v tramvaji a jel z pracovní schůzky ve věznici, která se pro špatnou domluvu neuskutečnila. Ztracený čas… Otevřel jsem v té tramvaji Bibli kralickou, vánoční dárek od rodičů z roku 1970, a nalistoval si jen tak bezcílně čtrnáctou kapitolu knihy Přísloví. Čtvrtý verš mi v mžiku vrátil náladu, otevřel oči pro evangelium a dovolil mi znovu se smát.

Když není volů, prázdné jsou jesle. … Chudáci kraličtí, nemohli mít nejmenší tušení, jak o čtyři sta let později bude jejich překlad oslovující! Vždyť je to přesně tak: Kdyby nebylo nás…, nemuselo dojít k inkarnaci (vtělení – pozn. redakce), jesle mohly zůstat prázdné a Syn Boží na pravici svého Nebeského Otce. Jenomže naneštěstí Eva utrhla zakázané ovoce, nabídla ho Adamovi a ten … ho snědl. Narodil se Kain, časem Lámech. … K nápravě nepomohl ani jedinečný Mojžíšův zákon a Proroci často mívali neodbytný pocit, že hážou hrách na zeď.

My lidé jsme takoví…, že nám s konečnou platností nepomáhá ani kvalitní výchova, ani dobré prostředí a ani přísné tresty. Jako jalové se ukazují slzy nejen proroků, ale i matek, otců, dětí nebo manželek. Proto se narodil Ježíš, abychom měli naději všude tam, kde se nám zdá, že se lidé chovají jako dobytek nebo ještě hůř. Abychom měli naději a měli ke komu jít, když sami sebe ohodnotíme slovy: Já jsem takový …!

Když není volů, prázdné jsou jesle… Naštěstí pro nás Duch svatý sestoupil na Marii a ta v pravou chvíli položila svého syna do jeslí. Existuje bezpočet konkrétních důvodů, proč se Ježíš narodil. Každý den o několik dalších navíc. Svým životem potvrzujeme nutnost Božího vtělení. … Kvůli nim a pro ně nebyly a nejsou jesle prázdné.

Chvíli jsem měl pokušení kázat na text Přísloví čtrnácté kapitoly, ale po zběžné exegezi bylo jasné, že tak nemohu učinit. Smysl přísloví je v něčem jiném, což ukazuje například ekumenický překlad: Kde není skot, je čistý žlab. Z toho důvodu jsem se rozhodl vybrat jiný adventní oddíl, zůstat seriózním kazatelem, držet se původního významu textu a překonat kralické pokušení, které pro mě bylo velmi, ale velmi lákavé.

Související knihy

Matulík, Bronislav

Návrat domů, 2013