Není to příjemné téma – katastrofy. Ale nejde se tvářit, že jdou okolo nás. Vlastně se ani nedají přesně spočítat, protože do nich patří třeba i hladomory, kterých bylo v dobách dávno minulých nespočet. Jestliže někdo řekne slovo katastrofa, asi se většině vybaví povodně, tsunami, erupce sopek, zemětřesení, terorismus…

Katastrofou jsou ale i již zmiňované hladomory, které nebyly výjimkou ani ve dvacátém století. Světové války, během kterých zemřelo několik desítek miliónů lidí – například během druhé světové války to bylo neskutečných 56 miliónů životů.

A pak nemoci. Asi nejtragičtější věc, která skolí během poměrně krátké doby obrovské množství lidí. Mor, který řádil v Evropě v polovině čtrnáctého století, zabil dokonce víc lidí než zmiňovaná druhá světová válka, přes 75 miliónů, což byla skoro třetina populace starého kontinentu. Stejná nemoc zabila v Aténách roku 429 př.n.l. až 75% veškerého obyvatelstva. Chřipka, která zabíjela na počátku minulého století, usmrtila téměř ten samý počet jako černá nemoc. AIDS údajně podlehne do roku 2025 více jak devadesát miliónů lidí. V seznamu nemocí, které zabily nebo zabíjejí dodnes milióny, můžeme pokračovat – malárie, spalničky…

Kniha Chrise McNaba Největší katastrofy v dějinách lidstva, kterou vydalo v loňském roce nakladatelství Brána, pojednává právě o těchto katastrofách, které se nevyhnutelně zapsaly do dějin. Ať už to jsou výše zmiňované, či mnoho dalších. Většinu známe z hodin dějepisu. Některé se týkají také naší nedávné minulosti tak, že si až příliš živě pamatujeme přenosy televizí při teroristickém útoku na „dvojčata“ Světového obchodního centra v New Yorku nebo tragédii raketoplánu Columbia, devastaci nádherných míst v Indickém oceánu a nespočet mrtvých při tsunami v roce 2004 stejně jako hurikán Katrina o rok později u břehů Mexického zálivu. A co třeba exploze, za kterými nestojí příroda, ale sám člověk. Nejhorší jaderná katastrofa v dějinách, která se odehrála v Černobylu, železniční neštěstí v Anglii, obrovský požár v Chicagu v roce 1871, tragédie vzducholodí, zkáza Titaniku…

Kniha je rozdělena do kapitol, každá se věnuje určitému období, aby ukázala, jak katastrofy lidstvo doprovázejí na celé jeho cestě. Začíná u starověkých katastrof, které čítají období v letech 3000 př.n.l. až do roku 1 n.l. Pokračuje přes katastrofy období impéria, středověku, raného novověku, projde svět obdobím industrializace i první polovinou dvacátého století a skončí u katastrof moderní doby. Obsáhne tedy celou světovou historii od starověku až po současnost. Autor popisuje jednotlivé katastrofy tak, jak se staly, podle dochovaných materiálů. Uvádí rozbor toho, co ke katastrofě vedlo, podává podrobný popis události a to včetně následků na lidské životy i rozsahy škod na majetku i přírodě. Při určitých typech katastrof ale dojde k tomu, že nejenže jsou zmařeny tisíce nevinných životů, ale dnem, kdy skončí, vlastně všechno začíná. Projeví se neúroda, dojde k téměř úplnému zničení celé civilizace apod. Nejsou to výjimky, i takové katastrofy se staly.

Kniha je doplněna velkým množstvím fotografií i dobových ilustrací, které dodávají sílu samotnému popisu katastrof. Jako by chtěli donutit čtenáře, listujícího stránkami, přenést se do oné doby, v den, kdy se stala a připomenout sílu, kterou má.

Nejedná se jen o publikaci, která by měla za úkol pouze popsat teoretická data. Účelem nepochybně je připomenout, jak mocná dokáže být příroda, tvrdá a nekompromisní. Ale jak, snad někdy i ještě horší ničivou sílu má lidstvo samo, které se katastrof a jejich následků odedávna obává. Jak děsivě končící dokáže být lidská touha po moci nebo mstě. Neveselá četba, která ale nesmí být opomíjena. Stejně jako ty milióny lidských životů, které skončily následkem přírodních katastrof či nemocí. Nejmenované oběti, které píšou tuto knihu, jež by nevyhasly, nebýt této síly. Ale to bychom si my, kteří si říkáme „pánové tvorstva“ možná vůbec neuvědomovali, jak ohromnou sílu má v ruce nejen příroda, ale i my sami…

Katastrofy uvedené v této knize mohou být ponurou četbou, ale zůstává tu světlý bod. Lidstvo je stále zde a přežívá, navzdory zemětřesením, tornádům, asteroidům, požárům, tsunami, pandemiím, hladu, moru. Válkám. Z tohoto pohledu jsou katastrofy důkazem lidské odolnosti, ale zároveň i lidské zranitelnosti.

Největší katastrofy v dějinách lidstva

autor: Cris McNab

Brána, 2010

OBJEDNAT knihu Největší katastrofy v dějinách lidstva