Afrika má mnoho tváří, a tak ani nepřekvapí, že se k ní spisovatelka Hana Hindráková ve svých románech neustále vrací. Ulice keňského Nairobi, jeho chudinské čtvrti, letiště a hotely jsou již jejím čtenářům důvěrně známé. Stejně tak osudy „Dětí nikoho“, které přiblížila ve stejnojmenném románu. Ale i krajina, přírodní parky a turisty navštěvované lokality vykreslené v románu Karibu Keňa.

Námětem horké novinky z nakladatelství Alpress s názvem Dobrovolnice je hledání kořenů rodokmenového stromu a únosy dětí. Hlavní hrdinkou je Amélie, rodačka z Trutnova, která po smrti maminky odjíždí jako dobrovolnice do africké Keni. Chce nejen pomáhat a zužitkovat svá studia afrikanistiky, ale také touží najít svého otce, po němž mimo jiné zdědila i barvu pleti. Musí také splnit maminčino poslední přání – rozptýlit její popel v přímořském Malindi.

Bohužel Amélie po příletu zjistí, že se stala obětí podvodníků, a útěchu hledá v náruči Stefana Galsche, německého novináře, který přijel hledat námět pro článek o sexuální turistice. On sám se profiluje jako ortodoxní záletník, který se odmítá vázat. Láska je pro něj jen uspokojením tělesných tužeb, nikoli citových potřeb. Stefan Améliin příběh využije pro novinový článek, čímž ji proti sobě popudí.

Souhrou náhod se Amélie pustí do pátrání po unesených dětech. Bohužel její hledání neunikne únoscům a ti se rozhodnou dát jí rázné varování. Ona a nezávisle na ní i Stefan, který proniká do světa nelegálního sexu, se ocitají ve smrtelném nebezpečí, protože se jim podaří poodhalit cípek mezinárodní pedofilní sítě. Přežijí, nebo jejich mrtvoly skončí na smetišti v Dandoře, jak chtějí jejich protivníci?

Hana Hindráková se opět vydala do země, která jí učarovala. Nepředkládá ovšem svým čtenářům žádné líbivé cestopisy, které by lákaly k výletům na safari. Vypráví příběhy, které obyčejným výletníkům zůstávají skryté. Ve svém posledním románu se pohybuje Keňou loňského a počátku letošního roku. Nevynechala ani zmínku o útoku v nákupním centru Nairobi. Ačkoli by čtenář mohl mít pocit, že děj je v některých místech málo propracovaný (nikdo netuší, co prožil Stefan, ani jak je možné, že Amélii tak rychle nalezl), místy zase příliš přetřený narůžovo jak ve špatné telenovele, přesto mu autorka svým poutavým stylem nedovolí knihu odložit. S námětem pracuje velmi chytlavým způsobem, kterým dokáže upoutat ženy i muže. Ale hlavně důrazně upozorňuje na problémy černého kontinentu a nastiňuje možná řešení.

Musím přiznat, že jsem knihu přečetla během jednoho odpoledne, opravdu jsem měla problém se od ní odtrhnout. Místy jsem se napětím kousala do rtů a v některých chvílích mi po tvářích stékaly slzy. Román prostě rozbouří vaše emoce a přináší i pozitivní energii, které je dnes tolik potřeba. Nenechte se proto odradit nedokonalostí stylu a dopřejte si zprostředkovaně zážitky z temného kontinentu. Určitě nebudete litovat!

Hana Hindráková (*1982) totiž není pouhou cestovatelkou, která své dojmy zpracovává do knih (Na konci světa, V zemi ptáka kiwi a V nitru skotské divočiny), ale také zakladatelkou neziskové organizaci Fair, která se již od roku 2008 snaží přispět k rozvoji venkova v rozvojových zemích a tím předcházet odchodu venkovských obyvatel do chudinských čtvrtí, rozšiřuje o nich povědomí a snaží se zlepšit situaci v nich. V rámci projektů Fair se vrací právě do Keni a svoje poznatky zpracovává románovou formou. Více jste mohli zjistit v našem rozhovoru.

Drobty příběhů, které podněcují fantazii Hany Hindrákové, jsme vám nabídli i v rámci našeho Čtení ke kávě (Byl jsem dítětem ulice, Tanec ve tmě, Kibera – peklo všedních dnů). Můžete je ochutnat i dnes.

Související knihy

Hindráková, Hana

Alpress, 2014