Příběh Magdy Hollander-Lafonové  spadá do období takzvaného konečného řešení židovské otázky. Kniha Čtyři kousky chleba s podtitulem Svědectví z Osvětimi přináší velmi neobvyklý pohled na život. Autorka poznala milost znovuzrození a k návratu mezi živé jí postačil úsměv nebo pohled: „Úsměv, pohled… Přinášejí mi radost a naději.“ (str.56) Nejen fakt, že neměla vytetované číslo, ale zejména citovaný přístup jí pomohl přežít.

První část knihy nazvanou Cesty času napsala autorka již v roce 1977. Tato část je nyní vydána znovu a doplňuje ji druhá část knihy pojmenovaná Z temnoty k radosti, která obsahuje autorčino zamyšlení inspirované šířením svých vzpomínek během besed na spoustě škol a lyceí.

Magdě se život zastavil v šestnácti letech. V roce 1944 byla deportována do koncentračního tábora Osvietim-Birkenau. V Osvětimi bez jediného rozloučení ztratila matku i sestru. Jako zázrakem přežila peklo tamního lágru i spousty dalších koncentračních a pracovních táborů. Dokázali ji zbavit vlastní identity, ale rozhodně se jim nepodařilo změnit její myšlení. Ani v nelidských podmínkách nepociťovala závist k nikomu, kdo nezažil hlad, jelikož takový člověk dle jejích slov nepoznal ani radost z kousíčku chleba. V koncentračním táboře nebyly stromy ani ptáci. Autorka dokázala svou pozornost přenést na nebe, jelikož nad ním nacisté neměli žádnou moc. Nemohli jí zabránit, aby z něj čerpala sílu. Den si nechávala prosvětlit například pohybem mraků, jež ji fascinoval. Podle slov autorky se v táboře nacházeli i takoví lidé, kteří dokázali snášet tu hroznou bídu důstojně a dokázali si zachovat velkorysé srdce. V očích se jim zračila naděje. Magdě vraceli víru a chuť žít. Název publikace pochází od jedné takové ženy. Umírala, a přitom Magdě darovala své čtyři kousky chleba.

V závěru knihy je oddíl nazvaný Historická poznámka. Je v něm přehledně zrekapitulován celý život Magdy Hollander-Lafonové od narození až po následný život po válce.

Knih o holocaustu bylo napsáno již mnoho. S takto pozitivním rozjímáním přeživšího svědka holocaustu jsem se ale ještě nesetkala. Myslím, že kniha může oslovit nejen čtenáře zajímající se o holocaust a historii druhé světové války, ale i všechny ty, kteří se na svůj dosavadní život a problémy touží podívat s potřebným nadhledem. Publikaci vydalo v loňském roce nakladatelství Ikar.

Ukázka z knihy:

Ve čtyři ráno jsem viděla hvězdy, jak se ztrácejí v kadenci ran a řevu.

Cítila jsem, že nás tam shora pozorují, oči se jim přitom třpytí slzami, jak jsou vyděšené takovou krutostí, co se děje na zemi obývané lidmi.

A když jsme stály vyčerpané na „apelplatzu“, nacházely jsme sílu v tisícovkách vzdálených světel. Představovala jsem si, že je moje rodina, naše rodiny, na každé z těch hvězd a že nás střeží.

Takové chvíle, jen zřídkavé, prosvětlovaly den, který právě začínal. (str. 85)

Související knihy

Hollander-Lafonová, Magda

Ikar, 2013