Sotva uplynulo několik měsíců od vydání románu Prozření Mary Dyerové, už se na českých knižních pultech objevil také druhý díl mysteriózní trilogie od Michelle Hodkinové, Proměna Mary Dyerové. Stejně jako první díl i jeho pokračování u nás publikovalo nakladatelství Slovart ve spolupráci s nakladatelstvím BRIO.

Mara se probudí na psychiatrické klinice. Matně si vzpomíná na otcovu nehodu, po které se rozhodla udat na policii, aby konečně našla klid. Místo toho se na stanici setkala s Judem, svým bývalým přítelem, jehož považovala za mrtvého. Všechny tyto události způsobí, že se dívka zhroutí a její rodina ji nechá hospitalizovat na psychiatrické klinice. Jediný, kdo si nemyslí, že se Mara zbláznila, je Noah, chlapec, jenž je stejně jako ona nadaný zvláštní schopností a Maru miluje natolik, že by pro ni obětoval i vlastní život.

Judovy útoky se přes veškerá Noahova opatření stále stupňují, což Maru přivádí k šílenství. Jelikož je Jude oficiálně po smrti, zdá se být jednoznačné, že si Mara vymýšlí. Situaci ještě více komplikují její zhoršující se výpadky paměti a náměsíčnost.

Doopravdy se Mara zbláznila a všechny ty strašlivé věci, které se okolo ní dějí, jsou jen výplodem její choré mysli? Nebo se jen někdo snaží, aby jako blázen vypadala?

Ve srovnání s prvním dílem je Proměna Mary Dyerové mnohem napínavější a má rychlejší spád. Autorka střídá jednu akční scénu za druhou. Pokud tedy narazíte na nějakou klidnější část, vězte, že bude jen velmi krátká.

Hodkinová vás dokáže natolik vtáhnout do děje, že pravděpodobně budete mít značný problém knihu odložit. Tomu napomáhají i krátké kapitoly, jež končí většinou v tom nejdramatičtějším místě, takže vám nezbývá nic jiného, než se tímto vražedným tempem pročíst až na poslední stránku. O to mučivější je fakt, že na vás v závěru čekají další nezodpovězené otázky (jak tomu ostatně bývá u většiny druhých dílů), na které snad získáme vytoužené odpovědi v posledním dílu série, The Retribution of Mara Dyer (Odplata Mary Dyerové). Ten by měl vyjít už letos v červnu.

Přestože autorce nelze upřít spisovatelský talent, je škoda, že se až příliš úzkostlivě drží zažitých modelů. Mara Dyerová je typem „princeznovské“ hrdinky, jež stále čeká, až ji nějaký chrabrý princ (rozumějte Noah) zachrání. Sama se chová velmi pasivně, před každým problémem se hned schovává a nechává svého sexy přítele, aby za ni odvedl „špinavou“ práci.

Trochu jsem očekávala, že všechny strašlivé zážitky, jimiž si Mara prošla, dívku zocelí a nějakým výraznějším způsobem se odrazí na jejím charakteru. Místo toho Hodkinová nechala Maru stále zbaběle čekat, co se bude dít dál, aniž by převzala kontrolu nad svým životem.

Hlavní hrdinka také často působí, jako by jí nedocházely nad slunce jasné souvislosti, jež se ukážou jako zásadní. Zatímco Mara konečně odhalí nějaké obrovské tajemství, vy si možná budete ťukat na čelo, že jí to tak dlouho trvalo. Těžko říct, zda zrovna tohle byl autorčin záměr.

Hodkinová se také často uchyluje k opakování již použitých zvratů, kterými si pomáhala v prvním dílu trilogie. Zatímco poprvé měly svůj význam i váhu, v Proměně Mary Dyerové se jeví až příliš samoúčelné a mnohdy i nepatřičné.

Naopak velmi osvěžující bylo několik kapitol věnovaných zážitkům Mařiny babičky z Indie, jež Mara jakoby na vlastní kůži prožívala ve snu. Tento prvek by se mohl v závěrečném dílu trilogie projevit jako jeden z klíčových. Na závěr musím ještě vyzdvihnout krásnou obálku, kterou dle mého názoru nelze v knihkupectví jen tak přehlédnout.

Přestože má Proměna Mary Dyerové své mouchy (a není jich právě málo), stále bych ji zařadila mezi knihy, které vás dokážou nadchnout i uhranout. Nedokážu posoudit, zda by mě dokázala oslovit i při druhém, třetím čtení, když už bych věděla, jakým způsobem se bude příběh vyvíjet, zato vám mohu slíbit, že napoprvé knihu přečtete jedním dechem. Každopádně jsem zvědavá, jak se Hodkinová popere s posledním dílem této mysteriózní YA (Young Adult) série. Máme se nač těšit.

Ukázka z knihy

V autě bylo ticho, jen tlukot srdce mi pulzoval v uších. Kluci nebyli venku ani minutu, než se opět otevřely dveře.
„Byl to pták,“ řekl Noah a vklouzl zpět ke mně na zadní sedadlo. Proplet své prsty mezi mými a já se začala cítit mnohem klidněji.
„Vrána,“ upřesnil bratr. Zněl vyčerpaně a provinile.
Sophie se k němu natáhla a pohladila ho po ruce. „Mrzí mě to,“ řekla něžně.
Brácha tam jen tak seděl a koukal do prázdna. Pak zavrtěl hlavou. „Ještě nikdy v životě jsem nesrazil nic…“
Nedořekl to, protože ho přerušil další tupý náraz, tentokrát do střechy.
Jenže teď už jsme se nepohybovali.
„Co to…,“ začal Daniel.
Ale dřív, než mohl větu dokončit, ozvaly se desítky dalších úderů. A nejen do našeho auta, ale také do asfaltu a aut zaparkovaných podél ulice.
Omráčení a bez hlesu jsme sledovali, jak z nebe padají desítky mrtvých černých vran. (str. 134)

Související knihy

Slovart, 2013