Velkoformátová obrazová publikace zpřítomňuje kouzlo železničních tratí. Popisuje dějiny železniční dopravy od dlážděných cest starověkého Říma přes první důlní dráhy v Anglii, luxusní transkontinentální expresy a zlatý věk páry po vysokorychlostní vlaky nové generace. Věnuje se inženýrským divům v podobě stavitelsky náročných horských drah i konstruktérským a designérským mistrovským dílům, kterými jsou nejelegantnější lokomotivy a vozy všech dob. Vedle toho přináší informace o tratích a vlacích, jež dnes slouží již jen k cestování pro potěchu – především o slavném Orient Expresu. Kniha je poctou dopravnímu prostředku, který se nyní opět stále výrazněji hlásí o své místo ve světě.

Ukázka z knihy

——————————-

Řada 44 DRG

Tato respekt vzbuzující nákladní lokomotiva s uspořádáním pojezdu 1’E byla v letech 1926-1949 vyrobena ve dvou tisících kusech. Byla to první standardní německá lokomotiva pro nákladní vlaky. Pět spřažených dvojkolí umožňovalo na jedné straně konstrukci výkonnějších strojů, na druhé straně však byl jen s obtížemi zaručen dokonalý průjezd oblouky s řadou náprav spojených pevně, tj. S ojnicemi. V Británii byla první lokomotiva s pěti spřaženými dvojkolími vyrobena až v roce 1943, kdežto v Německu se první pokusy tohoto druhu datují už do roku 1912. V roce 1917 vyjely stroje první významné řady pětinápravových lokomotiv – pruské G12. Bylo jich na 1350 kusů. V době, kdy se v Německu budovaly první státní železniční sítě, přišla řada G12 v roce 1921 do majetku DRG (Deutsche Reichsbahn Gesselschraft) a dostala zde označení řada 58. Dokonalá spolehlivost těchto strojů pohnula německé železniční inženýry k tomu, aby zařadili pojezd 1’E do Plánu standardizace lokomotiv. V těchto letech zdědila DRG 284 různých typů lokomotiv z doby před unifikací a bylo třeba vnést do situace řád, protože docházelo k finančním ztrátám a provozním problémům. Proto bylo rozhodnuto o vytvoření 29 skupin standardních lokomotiv.
Stroje řady 44 měly tři válce, jednoduchou expanzi a přehřátou páru. Kromě toho byly vybaveny moderním kotlem, stejným, jaký měly později rychlé Pacifiky. To vše umožňovalo, že vlak o hmotnosti 2000 tun mohl s tímto strojem v čele jet rychlostí až 56 km/h. Po rozdělení Německa po 2. světové válce byly lokomotivy rozděleny mezi západoněmecké státní dráhy DB a východoněmeckou DR. Na východě byly v provozu do začátku 80. let, na opačné straně železné opony do roku 1976. V těchto letech bylo možné spatřit v údolí Mosely nákladní vlaky o hmotnosti 3000 tun tažené přípřeží.

——————————-

Pokud jde o vozidla, čínské železnice zprvu vyvíjeli vlastní jednotky, jež dosahovaly rychlosti 250 km/h, při zkušebních jízdách dokonce až 321 km/h (CR DJJ2 China Star), avšak pak se přiklonily ke spolupráci s významnými výrobci kolejových vozidel z celého světa. Jejich cílem při tom nebylo jen nakoupit vlaky, ale podílet se na společném technickém vývoji vytvářením společných podniků čínských a zahraničních firem. To vedlo ke vzniku dvou generací vysokorychlostních vlaků. Do první z nich patří jednotky CRH1A, vyvinuté v roce 2006 ve společnosti Bombardier na základě švédských jednotek typu Regina, CRH2A od japonské firmy Kawasaki, navržené podle šinkansenu typu E2, CRH3C od Siemensu, jejichž modelem jsou německé jednotky ICE 3 a konečně CH3 z Alstomu, vytvořené podle projektu Pendolina, od kterého se však čínské vlaky odlišují tím, že nemají naklápěcí skříně.

Železnice

Od parních lokomotiv k vysokorychlostním vlakům

Autor: Franco Tanel
Přeložil: Jan Heller

Počet stran: 328
Formát: 210 x 292 mm
Vazba: tvrdá
ISBN: 978-80-7391-782-1
Doporučená cena: 499 Kč

Knihu Železnice vydalo nakladatelství Slovart.

---

Nakladatelství Slovart si během posledních let výrazně upevnilo pozici na českém knižním trhu, o jeho knihy je i velký mediální zájem a patří mezi nejvyhledávanější nakladatelství ze strany tuzemských i zahraničních obchodníků, běžných zákazníků i autorů.

Související knihy

Železnice
Od parních lokomotiv k vysokorychlostním vlakům

Tanel, Franco

Slovart, 2013