V něčem jako by nová povídková sbírka Miloně Čepelky navazovala na svou předchůdkyni Svědectví inspektora Toufara (a jiné povídky), avšak je oproti své o dva roky starší „sestře“ intimnější. Ústředním tématem je opět odchod z našeho světa (čímž není nutně myšlena smrt), ale tentokrát autor upřel pozornost spíše na nás, „obyčejné“ smrtelníky. Opouštění (stačí přidat jediné písmenko, a změní se v odpouštění), smíření, ale také humor, to jsou proměnné Čepelkových rovnic o jedné neznámé, kterou je vládkyně zásvětí.
Ať už je jejím poslem hučící letadlo, rozverná studentka, trio zlotřilých trpaslíků, hlasy těch, kteří už „tam“ jsou, užvaněná teta nebo dívka, která dokáže (nechat) mizet, nudit se rozhodně nebudete. V jedné povídce vás navštíví dokonce sama smrt – a i ona je v autorově podání vcelku příjemnou partnerkou pro poslední rozhovor.
Nechte se překvapit!

Ukázka z povídky Štípanec

Viděl to. Viděl to na vlastní oči a svět po tom zážitku navždy změnil tvář.
Je to už dávno – kolik roků? Na tom nesejde – ale vzpomínka nebledne. A nevybledne nikdy. I kdyby ho do blázince zavřeli. Sami jsou blázni, když mu nevěří. Když se nejdřív divili, pak se mu vysmívali a nakonec se zděsili, že přišel s nápadem odkázat Jolaně část svých úspor.
Mizerných pár tisíc, ale kdyby se to povedlo…
„Proč?!“ volali. „Vždyť ta tvá Jolana vůbec neexistuje!“
Mýlí se samozřejmě. Jolana je skutečná. Žádný výmysl.
Hrál tenkrát na svůj klarinet opravdu dobře, ba víc než dobře, jinak by si byla jistě nepřišla pro podpis na program koncertu.
Podepsal se rád: Patrik Slezák. A když se zeptala, nebude-li někdy v blízkém čase koncertovat u nich v Zelené Hoře, spokojen, že ji může uspokojit, řekl, že bude. Za měsíc a něco.
S orchestrem Naše smyčce jako jediný hráč na dechový nástroj. A prozradí-li mu svou adresu, aby jí mohl poslat vstupenku, rád to udělá a ona se nemusí starat v předprodeji.
Adresu prozradila, dokonce mu půjčila propisku: Jolana Schramm, Karafiátova 300.
„Tady v Zelené Hoře?“
Jistě. Od narození.
„A Schramm? Jedno, nebo dvě em?“
Schramm. Dvě. S milým úsměvem, asi jako: Ať ti to vrtá mozkovnou, pištče!
Líbila se mu. Byl už několik roků vdovec, děti dávno dospělé, čili bez závazků. I když se šesti křížky na krku. Necítil se tak. A ona vypadala na sedmnáct. Kdyby víc, určitě jen do dvaceti.
Trochu šílené, ale nevyhlížel hned bůhvíkam do zítřků. Nestávalo se často, aby ho takové mladice žádaly o autogram.
Odešla v závanu cizokrajné vůně, která ovšem brzy vyvanula. Svět se dnes řítí do záhuby o poznání rychleji, než když bylo dvacet jemu, a tak s námi ani vůně nezůstávají dlouho.
Ten měsíc a něco – jako když tleskne. Vstupenku poslal. Se srdečným pozdravem a s pozvánkou na skleničku po koncertu ve vinárně hotelu U Hrušků, není-li to příliš drzé. Má tam objednaný nocleh.
Hrál jakoby jen pro ni. Protože věděl, kam byla vstupenka, při závěrečné klaněčce tam vyslal jeden dlouhý, dlouhatánský pohled. Naslepo sice, přes reflektory do hlediště neviděl, ale to by v tom byl čert, aby nepůsobil.
Pili bílé víno. Vysoké orosené sklenice, vinárna kupodivu tichá, bez hudby. Kde takovou najdete?
Tlachali. O muzice, o tom, jak dlouho ještě bude moci do štěbence dout. Ví vůbec, že se klarinetu říká štěbenec?
Nevěděla. Byla pár let pryč. Mimo republiku.
Pár let? To snad ještě jako dítě? Vždyť kolik proboha…, pokud se smí tak neslušně zeptat?
Osmadvacet.
Ach, není možná.
Zdání klame. Však kdyby ji mohl vidět za denního světla…

A jestli neumřel… /a jiné povídky/

Autor: Miloň Čepelka

Počet stran: 120
Formát: 115×165 mm
Vazba: vázaná
ISBN: 978-80-7475-027-4
Doporučená cena: 199 Kč

Knihu A jestli neumřel… vydalo nakladatelství Čas.

Další ukázky z knihy si můžete přečíst zde.

O autorovi

Miloň Čepelka (*1936) vystudoval Vysokou školu pedagogickou v Praze (český jazyk a literatura), krátce pracoval jako učitel a poté jako redaktor Československého rozhlasu. Zakládající člen Divadla Járy Cimrmana. Herec, moderátor, šansoniér, textař, básník, prozaik, scénárista, dramatik… Šíře jeho záběru připomíná génia, jehož pomohl objevit. Povídková sbírka A jestli neumřel… (2013) je jeho pátým počinem v Nakladatelství ČAS (předcházely mu nové vydání básnické sbírky Mandel sonetů, oktet tajemných příběhů Svědectví inspektora Toufara /a jiné povídky/ a básnická sbírky Deník haiku 2 a Druhý mandel sonetů).

Další autorovy knihy:

• Druhý mandel sonetů
• Deník haiku 2
• Svědectví inspektora Toufara (a jiné povídky)
• Mandel sonetů
• Bezdětný otec a syn
• Příliš mnoho pohřbů aneb Když květiny promluví

Související knihy

Čepelka, Miloň

Čas, 2013