EI, nebo také EQ, je označení pro emoční inteligenci. O tom, nakolik se „vzdělanost“ v oblasti emocí podílí na spokojeném životě, seznamuje ve své interesantní knize Daniel Goleman. Práci nazval (jak jinak) Emoční inteligence s podtitulem Proč může být emoční inteligence důležitější než IQ. Jedná se o dílo, které světlo světa spatřilo již v roce 1995, v češtině poprvé vyšlo roku 1997. Nakladatelství Metafora tuto knihu znovu vydalo na konci právě uplynulého roku.

Autor Daniel Goleman vystudoval psychologii na Harvardu a poté působil jako redaktor píšící články o novinkách v oblasti behaviorální psychologie a neurologie. Podílí se na zavádění výuky emoční inteligence do škol a dalším šíření povědomí o ní (např. skrze články či výše zmíněnou knihu).

Emoční inteligence je pozoruhodnou studnicí informací. Autor zde předkládá výsledky vědeckých výzkumů a objevů (až se místy může zdát, že se jedná jen o jejich přepis spojený do textu bez invence), příběhy ze života a občas i praktické rady, jak řešit ten který problém. Kniha je rozdělena do pěti velkých částí.

První s názvem Emoční mozek se zaměřuje na lékařsky doložená fakta o přednostním vlivu emocí nad rozumem. Z hlediska přežití druhu bylo často důležitější nepřemýšlet, ale jednat pudově, na základě emocí (strachu, …). Z toho důvodu i dnes nastávají situace, kdy emoce převáží a převezmou nad člověkem kontrolu. V běžném životě se to odráží například ve slovech „nemohu jasně myslet“, „cloumá mnou vztek“, … Tato část je pojata spíše odborně, předkládá podrobnosti z oblasti neurologie, a i přes řadu velmi zajímavých informací by ji někteří čtenáři mohli chtít přeskočit, jak přiznává i sám autor.

V druhé části nesoucí název Charakteristika emoční inteligence jsou uvedeny informace o podílu nervových center na emoční inteligenci. V několika kapitolách si přečtete o vzteku, schopnosti ovládat se, empatii či sociální inteligenci.

Lidé žijící v partnerském vztahu či manželství by neměli přehlédnout třetí část s názvem Emoční inteligence v praxi. Najdou zde totiž informace, které by jim mohli pomoci k lepšímu, plnohodnějšímu vztahu (například informace o tom, jak by hádka měla či neměla probíhat). Kromě toho je zde i kapitola věnovaná vlivu psychiky na zdraví.

Čtvrtá část Co dělat? je určena především rodičům. To, jak se necitlivé zacházení může na dítěti doživotně podepsat a determinovat jeho život, je až šokující. V nemalém počtu případů je pak nutné v dospělosti vyhledat pomoc psychoterapeuta, chce-li člověk žít bez tohoto stigmatu.

V poslední, páté části s názvem Emoční gramotnost se dočtete o rizicích, která číhají na každého, kdo svou citovou stránku neovládne. Mezi jedno z rizik patří i deprese, k jejichž růstu v populaci dle autora dochází. Naštěstí se emoční inteligenci lze naučit a tomuto riziku se vyhnout. Nemalé množství škol již dokonce zařadilo její výuku do svého vzdělávacího plánu.

Knihu ukončuje šest dodatků, poznámky autora (odkazy na citovaná díla), poděkování a rejstřík klíčových slov.

Publikace je spíše odborná, nic ve smyslu populárně-naučných příruček, které slibují šťastný život v několika krocích. I přes řadu podrobných lékařských poznatků je určena i laické veřejnosti. Dozvíte se v ní veliké množství zajímavých informací – některé možná budete považovat za zcela běžné a samozřejmé, jiné pro vás mohou být novinkou.

Při čtení si uvědomíte, jak dalekosáhlý je vliv emocí na životy lidí. Díky vhodné výchově a vzdělávání v této oblasti lze dítěti dát do života obrovský základ, na kterém může stavět spokojenou budoucnost.

Bezpochyby lze tvrdit, že s růstem emoční inteligence v populaci by se zvýšila kvalita našeho života. Snad k tomu tato kniha svou troškou přispěje…

Související knihy

Goleman, Daniel

Metafora, 2011