Co napsat Ježíškovi

Dneska přišla teta a připomněla nám, že je polovina listopadu a jestli chceme, aby nám Ježíšek přinesl nějaký dárek, tak je nejvyšší čas napsat mu dopisy. Protože jak to má potom Ježíšek všechno stihnout. A tak jsme všichni čtyři sedli a psali. A musím říct, že jsme mu to vůbec neulehčili. Jakub si přál dalšího psa, i když už doma dva máme a teta pořád běduje, že jsou nevychovaní. Vítek se sice spokojil s počítačovou hrou, ale bude to určitě zase příšerný krvák a podle toho, co říkali v náboženství, Ježíšek nemá krváky vůbec rád. Ela mi nechtěla ani za nic vyzradit, co si přeje, ale já nenápadně nakoukla, jak kostrbatým písmem škrábe: Žyvou kočku a pod nápis ji ještě pro jistotu nakreslila. Kdyby to její psaní Ježíšek náhodou nemohl přečíst. „Vždyť máš na kočky alergii. Zase otečeš, uvidíš,“ posmívala jsem se jí. „Bude z tebe kobliha.“ Ela zasupěla vzteky a bleskurychle čárnula fialovou pastelkou na můj krásně ozdobený vánoční dopis:
„To máš za to.“
Nezaváhala jsem ani minutu a plácla ji přes ruku tak, že pastelka přelítla celý pokoj. Okamžitě se dala do šíleného vřískotu, takže přiběhl táta a vyhuboval nám oběma.
„Abyste věděly, jak se chovat. A Ježíšek si ještě moc rozmyslí, jestli si ta vaše psaní vůbec přečte.“
Každá jsme si zalezla na jednu stranu pokoje a už jsme byly potichu jako myšky. Ani jedna jsme si nepřála, aby na nás Ježíšek zapomněl.
Rozhodla jsem se, že svůj dopis napíšu znovu a udělám to chytře. Abych si Ježíška usmířila.
A tak jsem začala:

Milý Ježíšku,
vím, že jsi viděl, jak jsem se pohádala s Elou. Ale já to tak nemyslela. Aby ses na mě nezlobil, dám ti seriózní nabídku. Seriózní nabídka znamená, že se ji každopádně vyplatí přijmout. Alespoň tak to obvykle říká tatínek, když jedná s klientem. A klient, což je úplně obyčejný člověk a tatínek by mu klidně mohl říkat Pepa Novák nebo Jarda Malec, je pak náramně spokojený. K Vánocům si od Tebe přeju agamu bojovnou nebo burunduka páskovaného, pokračovala jsem. Takové, jako jsou v té tlusté encyklopedii o pralese. Můžeš si teda vybrat, koho z nich přineseš. Oba nosit nemusíš, ani by se mi nevešli do pokoje. A navíc by nebylo seriózní, abych chtěla oba. Zvlášť když jsem teď trochu zlobila. Ale kdybys chtěl, tak mi přines k mamince užovku červenou. Teda ne že by mě užovky zrovna zajímaly. Jenže taková užovka baští myši. A těch se maminka příšerně bojí. Takže když mi ji Ježíšek u ní nadělí, určitě si mě maminka vezme k sobě. Já se totiž myší vůbec nebojím a klidně budu užovku krmit každý den. Doufám, Ježíšku, že mi aspoň jedno přání splníš, protože si nepřeju žádný krvák ani dárky, z kterých má člověk alergii. Myslím, že burunduk i užovka jsou hodně užiteční. A slibuju, že se budu snažit být do Vánoc doopravdy hodná.
Julie

Vánoce

A byly Vánoce. Za okny se sypal sníh jak peří a my poprvé společně zdobili stromeček. A šlo nám to mnohem líp, než když jsme to dělali s Elou a tátou sami. Tentokrát, na rozdíl od předchozího roku, jsme rozbili jenom pět ozdob a stromeček spadl jen jednou. A dokonce jsme se u toho my skorosourozenci ani nepohádali.
„Tomu ani nemůžu věřit, jak jsou vzorní,“ opakoval ten den už poněkolikáté táta.
Taky jsme měli stejně jako loni kapry ve vaně. Tentokrát ale rovnou tři. Protože táta běžel koupit rybu na poslední chvíli a nebylo jisté, jestli přežije. A tak mu prodavač přihodil dva malé kapříky ze dna kádě.
„Pro případ, že by ten hlavní, štědrovečerní, lekl,“ vysvětloval táta, když vypouštěl ryby do vany.
Než jsme se přistěhovali my, teta žádného kapra nemívala.
Protože by ho nedokázala klepnout. A tak si raději kupovala filé. „To se mi nebude mrskat ještě na pánvi,“ říkala a krájela okurky do salátu. Protože u kapra to tak jisté není. Takže ho raději smaží táta a teta dělá štědrovečerní bramborový salát. Trochu u toho spolu soupeří a myslím, že se předhánějí, kdo je lepší kuchař. Letos to ale asi vyhraje teta. Když totiž táta vařil rybí polévku, nějakým nedopatřením do ní dal i rybí žluč. A to se nesmí, protože polévka je pak hořká. A nedá se jíst.
„Leda tak za trest,“ tvářila se naoko vážně teta.
Jenže na potrestání tu teda rozhodně nikdo nebyl, protože o Vánocích jsme všichni sekali latinu. A snažili se dohonit všechny chvíle, kdy jsme latinu nesekali. Abychom ještě rychle Ježíška přesvědčili, že si opravdu vysněné dárky zasloužíme.
Teta se nám smála:
„Vy si na sebe děláte před Ježíškem reklamu. Až budu vědět, kde hledají reklamní pracovníky, rozhodně vás tam pošlu.“
Mezitím už vařila polévku z rybího filé a očividně se jí ulevilo, že se vyhnula polévce ze skutečné rybí hlavy. Nesnáší rybí hlavy od té doby, kdy pro nás nakoupila pořádný balík levných rybiček v konzervě, že nám z nich bude dělat zdravou rybí pomazánku. Jenže rybičky v konzervách měly hlavy i s očima a ty nezmizely, ani když pomazánku pořádně rozmixovala.
„Koukaly na mě i z toho namazaného chleba,“ bědovala při vzpomínce na tenhle výhodný nákup, z kterého se nakonec stalo předražené krmení pro naše psy.

Ukázka pochází z knihy Julie mezi slovy, kterou v říjnu vydalo nakladatelství Host. Více informací o knize najdete v:

• recenzi Aleny Badinové Jmenuji se Julie
• článku Vychází kniha pro děti Julie mezi slovy spisovatelky Petry Dvořákové
• článku Svět dospělých pohledem dítěte

Související knihy

Dvořáková, Petra

Host, 2013