Kniha Kocour Bob, kterou u nás vydalo nakladatelství Ikar, je neobyčejným vyprávěním Jamese Bowena, muzikanta, jehož životní příběh oslovil milovníky koček po celém světě. Přestože se Bowen narodil v Anglii, několik let žil s matkou v Austrálii. Chuť prorazit s kapelou ho však přiměla vrátit se do Velké Británie, aby si v Londýně mohl splnit svůj sen. Tou dobou si však začal zahrávat s tvrdými drogami, jež ho dostaly až na samotné dno. Po několika letech strávených na ulici se James Bowen začal ze závislosti léčit a místo heroinu bral metadon, definitivně se však s drogami rozloučil až poté, co se spřátelil s kocourem, jemuž dal jméno Bob.

Bowenovo vyprávění nás přenese do roku 2007, kdy si poprvé všiml ryšavého kocoura na chodbě činžovního domu, v němž mladý muzikant bydlel. Kocour byl ve špatném zdravotním stavu, na těle měl kromě lysin také ošklivou ránu na noze, kvůli níž kulhal a byl značně vyhublý. Nejprve si James myslel, že Bob patří někomu z domu, avšak nikdo se k němu nehlásil a také z kocourova chování bylo patrné, že se jedná o tuláka.  Bowen se tedy rozhodl, že se o Boba postará, alespoň do té doby, dokud se neuzdraví. Jenže jakmile kocoura blíže poznal, uvědomil si, že v něm našel opravdového přítele.

Kniha Kocour Bob není klasickým románem, spíše působí, jako kdyby vám James Bowen svůj životní příběh vyprávěl osobně, a tomu také odpovídá autorův styl. Nečekejte žádné básnické obraty a zvukomalebná slůvka, Bowen sází na jednodušší způsob vyjadřování, což se k člověku žijícímu dlouhá léta na ulici hodí mnohem více než strojené hraní si na rétora.

Největším kladem knihy je její autentičnost. James Bowen se snažil zachytit sled událostí, jak (pravděpodobně) proběhly, a nevynechal ani nepříjemné zážitky, z nichž některé byly velmi osobního rázu. Právě opravdovost tohoto vyprávění ho činí něčím výjimečným. Tento příběh je důkazem toho, jak silné pouto může mezi člověkem a kocourem vzniknout, a to bez ohledu na pohodlí, které mu může (či spíše nemůže) jeho majitel poskytnout.

Nechybí zde ani několik napínavějších částí, byť je od začátku jasné, jak dopadnou. Přesto jsem po dočtení knihy měla silné nutkání zjistit, jak se kocourovi Bobovi daří v současnosti, což s ohledem na to, že ho lze snadno najít na největších sociálních sítích, nebyl žádný problém.

I když je hlavním hrdinou knihy zrzavý kocourek, nemyslím si, že by příběh oslovil výhradně milovníky koček. Naopak může lidem, kteří mezi jejich fanoušky nepatří, ukázat, jak jsou tito malí chlupatí tvorečkové neobyčejní a jak silná osobnost se v nich ukrývá.

Vyprávění o kocouru Bobovi a jeho člověku Jamesovi Bowenovi (každý kočkomil jistě ví, že kočka není majetkem člověka, ale člověk je majetkem kočky) si nelze nezamilovat. Dojemný příběh o neochvějném přátelství těchto dvou spřízněných duší dokáže dát lidem naději, že na změnu svého života není nikdy pozdě. A to je dost dobrý důvod, proč si tuto nevšední knihu přečíst.

Ukázka z knihy

O kočkách se ví, že si moc dobře vybírají, koho si oblíbí. Když kočka nemá ráda svého majitele, jde a najde si jiného. Kočky to dělají pořád. Odejdou a začnou žít u někoho jiného. Když mě lidé viděli s kočkou, jevil jsem se jim jako lepší člověk. Byl to velký rozdíl oproti dobám, kdy jsem nic neznamenal. Jistým způsobem jsem tak získal zpátky svou identitu. Býval jsem nikdo, teď jsem začal být znovu člověkem. (str. 83)

Související knihy

Bowen, James

Ikar, 2013