Helena Zmatlíková dobyla srdce dětí po celém světě

HelenaZmatlíkovaObrazek
Vykulená očka, rozesmáté tváře a veselé barvy, kterými svoje siluety vyplnila, to vše bylo poznávacím znakem jejích obrázků a také důvodem, pro který je milovaly generace dětí po celém světě. Ale proč mluvit v minulém čase? Knihy s jejími ilustracemi milují i ty děti, které přišly na svět poté, co ona odešla…

Helena Zmatlíková se narodila 19. listopadu 1923 v Praze, dnes si tedy připomínáme její nedožité devadesáté narozeniny. Na startovní čáře svého života dostala do vínku sportovní zápal (tatínek měl obchod se sportovními potřebami a byl nadšeným sportovcem) a lásku k horám, kam často vyráželi na lyže. Už na obecné škole ji učitelé často nachytávali, jak si kreslí pod lavicí a nedává pozor. Zřejmě podvědomě tušila, co pro ni bude v budoucnu důležitější.

Tatínek si přál, aby byla „něčím pořádným“, proto ji dali do učení na švadlenu. To ji ale nebavilo. Začala tedy chodit i na kurzy kreslení a svůj talent rozvíjela pod vlivem významných učitelů, jakými byli profesor Šváb či malíř Grigorij Musatov.

Děti z Bullerbynu

Za druhé světové války se ocitly s maminkou v obtížné situaci, když je opustil tatínek. Maminka učila jazyky a Helena pracovala ve výtvarném ateliéru Melantrichu a kreslila módní návrhy, jak oděvů, tak kabelek, vymýšlela kreslené vtipy a zasílala je do novin. V osmnácti letech se vdala za Ivo Zmatlíka. Manželství sice vydrželo pouhých sedm let, ale dalo jí příjmení, pod kterým ji zná celý svět, a jediné dítě, syna Ivana. Toho můžeme znát jako režiséra, dramaturga, překladatele a nakladatele. Jeho nakladatelství Artur se orientuje na kvalitní texty doprovázené oblíbenými ilustracemi právě Heleny Zmatlíkové.

Honzíkova cesta

Nicméně vraťme se zpět do poválečné doby. Začala se věnovat ilustraci knih a její první obrázky byly kupodivu určeny pro dospělé čtenáře (Deset děvčat jede na sever, Jak jsem hledal zlato a diamanty), velmi záhy sle přešla na tvorbu pro děti. I když na dospělé nezanevřela, přece jen gró její tvorby tvořily ilustrace pro malé čtenáře. Ve světě ilustrací jí velmi pomohl její druhý manžel, rovněž výtvarník, Zdenek Seydl. Stala se kmenovou ilustrátorkou tehdejšího Státního nakladatelství dětské knihy (později Albatros). Bez jejích obrázků si už nedovedeme ani představit knihy Františka Hrubína (Paleček), Bohumila Říhy (Honzíkova cesta, O letadélku Káněti), Eduarda Petišky (Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek, Alenčina čítanka, Míšovo tajemství) a dalších. Vychází stále nová a nová vydání knih Z deníku kocoura Modroočka (Josef Kolář) či Štuclinka a Zachumlánek (František Nepil) s původními ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Ze zahraničních autorů nejvíce srostla s knihami švédské autorky Astrid Lindgrenové, jejíž nedožité 106. výročí narození jsme si prostřednictvím medailonu připomněli minulý týden. Děti z Bullerbynu či Karkulín ze střechyby by bez jejích obrázků ani nebyly tím, čím jsou.

Karkulín ze střechy

Repertoár Heleny Zmatlíkové byl velmi široký: od leporel pro nejmenší, pohádek českých i světových pro větší, přes příběhy pro starší děti až po knihy pro dospělé. Nakreslila i večerníčkový seriál Domeček u tří koťátek (1983), který svým nezaměnitelným hlasem namluvil František Nepil. Tak se obloukem po šedesáti letech vrátila i do filmového světa, protože už jako malé děvčátko sama hrála ve filmu – dokonce i v reprízovaném titulu Pohádka máje (1926). Málokdo by v tehdy tříletém děvčátku hledal budoucí nejoblíbenější ilustrátorku dětských knih. A také autorku nejkrásnější učebnice!

Slabikář

Víte, že slabikář, na kterém spolupracovala s Jiřím Žáčkem, byl vyhlášen v roce 1992 nejlepší učebnicí roku? A to zdaleka nebylo jediné ocenění, které obdržela za své dílo. Získala například ceny za nejkrásnější knihy roku 1957, 1958 (2x) a 1992, Zlatou medaili ze Světové výstavy v Bruselu 1958, cenu Zorničky 1968, cenu nakladatelství Albatros 1971, cenu ministerstva kultury NDR (1972), cenu za dětskou kulturu (1972 Tokio), cenu Marie Majerové v letech 1975, 1977 a 1978, cenu dětského diváka Paví oko (1979 Bezručova Opava).

Myslím ale, že více než všechny ceny ji hřálo pomyšlení, že děti její obrázky milují. A to nejen děti z České republiky…

Její život se uzavřel 4. dubna 2005. Zůstalo po ní velké dílo (jen knih více než 270!) a i to je zárukou, že její jméno nebude zapomenuto. Schválně, co se vybaví vám, když se řekne Helena Zmatlíková?

 

Použité zdroje: http://www.artur.cz/helena-zmatlikova
http://www.csfd.cz/tvurce/28474-helena-zmatlikova/
http://citarny.cz/index.php/autori/osobnosti-profily/2534-helena-zmatlikova-ilustrovala-pes-270-kniek
http://www.fdb.cz/serial/domecek-u-tri-kotatek/obsazeni/54545

Doporučení:
Share

Napsat komentář