Osmičetné rozety a některé konstrukční principy

Převládajícím znakem islámských geometrických vzorů je charakteristická geometrická rozeta, jejíž okvětní lístky jsou uspořádány kolem ústřední hvězdy jako archetypální krystalická květina. Rozetové vzory podobné těm na protější straně se také dají vnímat jako síť hvězdicových motivů obracejících vnímání k obrazu okvětních lístků jako negativního prostoru. Zobrazené osmičetné rozety odkazují na styl známý z dřevořezeb.
Vidíme zde dvě konstrukční metody. Dole je jednoduchá, založená na čtvercové mřížce. V ní je velký pravidelný osmiúhelník vyznačený diagonálami a kružnicí. Ten je pak rozdělen na geometrickou rozetu s okvětními lístky v délce jedné čtvrtiny čtvercové mřížky. Na protější straně nahoře je další, která zajišťuje, že všechny středy pěticípých hvězd, jejichž poloviny jsou umístěny po stranách čtverce, leží na téže kružnici. Díky tomu jsou čtyři krátké strany šestiúhelníkových okvětních lístků stejně dlouhé. Jde o geometrickou subtilnost obzvlášť užívanou na dřevořezbách.

Další vzory na protější straně ukazují některé postupy, kterými mohou být znovu přestavěny tvary vytvořené v jednoduché rozetě, čímž dají vzniknout tvarům novým. Opakované úseky se neomezují jen na čtverce, ale zahrnují pečlivě vyměřené pravoúhelníky.

Kaligrafie – harmonická abeceda

Korán doslovně znamená přednes, protože zpočátku se Svatá kniha učila zpaměti. Nicméně brzy bylo nezbytné zaznamenat ji v písemné formě, a proto se v té době již existující arabské písmo stalo středem pozornosti generací zbožných písařů usilujících vyvinout pro posvátnou knihu ten nejvhodnější rukopis.
Skutečně první text Koránu, který se užíval (kolem 9. st. n. l.), je označován jako kúfský podle města Kúfa v Iráku. Převážně horizontální v pohybu dominantním vzezřením vyjadřuje vznešenost a vážnost (dole). Mnoho dekorativních písem bylo od kúfského odvozeno (viz strana 57) a používalo se dlouho po původním rukopisu.

Nejznámější styly současné arabské kaligrafe jsou kurzivní písma. Jejich vybroušená forma pochází ze systému proporcí vyvinutého Ibn Muklou (též Muqla; zemřel 940 n. l.). Před ním byla tato písma v porovnání s majestátním kúfským písmem poměrně nenápadná. Základní výchozí body geometrie v nich také posilují kaligrafickou formu – každé písmeno je pečlivě přizpůsobené v poměru ke kruhu, jeho průměru a tečce, zvané nukta (též nuqta), značené rákosovým perem jako kosočtverečná tečka. První a nejzákladnější písmeno je alif, kreslené jako elegantní vertikální tah v kružnici. Existují různé systémy proporcí psaní alif využívající šest, sedm nebo osm vertikálně rozložených nukt.

Arabeska zahrady Edenu

Arabeskové designy, v perštině islīmī, jsou doplněním geometrických vzorů. Jejich cílem není napodobovat rostlinnou říši naturalisticky, ale obrazově postihnout podstatu rytmu a růstu, jež ztělesňují, a připomínat tak archetypální zahrady Edenu. Rozmanité arabeskové styly (naproti) jsou jedním z patrnějších rozdílů mezi oblastmi a érami islámského designu.

Spirály jsou prapůvodní a univerzální symboly detailně spjaté s životem a jeho cykly. Ztělesňují vířící proces expanze a kontrakce Stvoření a nalézají použití v islámském designu jako základ pro mnoho arabeskových motivů. Vzory jako například ten dole, se čas-to vinou texty Koránu, nalézáme je ve vlysech a na titulních listech iluminovaných knih. V těchto případech stvoly pokračují za písmeny, zatímco listy a květiny vyplňují zbývající prostor.

Spirála je po celém světě často spojována se sluncem a jeho ročním cyklem. Slunce se rozvíjí od svého znovuzrození při zimním slunovratu, rozlévá se šířeji po obloze, míjí rovnovážný bod rovnodennosti a směřuje k letnímu slunovratu, kdy je na obloze nejdéle, než se přetočí zpátky k odchodu směrem k zimnímu slunovratu.

Ukázka pochází z knihy Islámský design, která vyšla v nakladatelství Dokořán. Bližší informace o knize najdete v článku Umělecké tradice islámského světa.

Související knihy

Sutton, Daud

Dokořán, 2013