Vážení příznivci dobrých překladů,

ráda bych se s vámi podělila o některé postřehy, týkající se dobrých a také špatných překladů do českého jazyka. Nechci se pouštět do odborné studie, takže spíše vážně–nevážně. I proto píši víceméně z pozice čtenáře, a nikoli překladatele. V roli překladatelky jsou mými nedostižnými vzory Pan Antonín Přidal nebo Jaroslav Kořán – ti dle soudu odborníků dokázali svými překlady předčit i originály (Pan Kaplan má stále třídu rád, Jedenadvacet polibků).
„Neumí česky!“ posmívá se Bolek Polívka královně ve hře Šašek a královna. Nálepku s tímto výrokem a Bolkovým kostnatým prstem namířeným na jméno překladatele bych nechala povinně nalepit na titulní stranu mnohé knihy, která u nás v „českém“ překladu vyšla. To se to překládá – stačí maturita z angličtiny (někdy), nějaké ty kurzy a Google překladač – nejlepší pomocník v nouzi, děd Vševěd.
Nikdy nezapomenu na zoufalství pana profesora z jazykové školy, který měl možnost ještě za hlubokého socializmu otestovat první překladače – rčení „out of sight, out of mind“ mu robotický expert přeložil do češtiny jako „neviditelný idiot“. Nějaké „sejde z očí, sejde z mysli“ mu asi do tištěných spojů nedoputovalo. „Doufám, že vy máte na rozdíl od plechové piksly s drátky a žárovičkami mozek,“ zahřímal a za domácí úkol jsme dostali přeložit smysluplně česká přísloví do angličtiny a naopak. Pěkně jsme se zapotili, jedničku dostal málokdo.
Existuje spousta jazykových zapeklitostí (himmelhergot, to je ale slovo na překlad!), které ze slovníku prostě nevydolujete. Proto se v českých překladech objevují chyby specificky české. Prostě podobný jazykový jev neznáme a překladatel tudíž nemá žádnou jazykovou oporu, mnoho gramatických specifik se do učebnic jaksi nevešlo nebo byly pokládány za nepříliš důležité. Pro obecné dorozumění se je to pochopitelné, což si musí ovšem zodpovědný překladatel uvědomit. „Musíš si na to vzít anglicko-anglický slovník,“ poradila jsem zoufalému rychlokvašenému překladateli, který se na mě v nouzi obrátil. „Co je to za blbost, snad anglicko-český slovník, ne?“ Tak tady byla každá rada drahá. A přitom je to pro správného překladatele počtení stejně dobrodružné jako detektivka!
Samozřejmě že ne každý má možnost žít alespoň pár měsíců v zemi, z jejíhož jazyka překládá. Ale musí si nastudovat reálie, číst v originále, sledovat filmy v původním znění. Ovšem pozor na filmy s titulky! I tam se najdou perly: „Teď si dáme toast,“ pronese chlapík se sklenkou šampaňského v ruce, neboť mu to vložil do úst překladatel. Na zjevnou nesmyslnost výroku nezareagoval ani úpravce dialogů, ani dabingový režisér, natož chudák dabér. Toast je prostě toast, žádný přípitek, a jestli vidíte na vlastní oči něco jiného, je to váš problém. Nebo ne, a dávejte si ke snídani místo toastu šampaňské!
„Jdi s tím do Prčic, nebo tě vodprásknu!“ varuje kovboj padoucha na americké prérii.
„A jsme v Prčicích, dolar klesá,“ vzteká se chlapík na americké burze.
„Do Prčic! Do Prčic!“ křičí zoufale Leonardo DiCaprio v Titanicu.
„Moličko,“ oslovuje chůva dívenku Molly. Ještě že se holčička nejmenovala Polly…
Dokumenty nebývají v zajímavých překladech také moc pozadu: „… tyto tři jednotlivkyně…“ (dokument o trojčatech), „… děti jsou více schopné“, „více dokonalé“, „více dokonalejší…“, tma je tam „více černá“ atd. Otrocký překlad, ale éter to přeci unese. „Pacient byl hospitalizován v nemocnici“, „největší priorita“, „reportéři a zpravodajové“… Překladatelé a milovníci češtiny, zacpěte si uši!
A co se týká překladatelů – ti by měli (kromě příslušného cizího jazyka) nejen umět dobře česky – vlastně správně česky – ale také se orientovat v daném oboru, jedná-li se o odbornou literaturu. Je smutné, když v knize o keramice, přeložené z angličtiny, nám překladatel radí, abychom „spojili hrany blátem“ (česky šlikr) a výrobek „dali do trouby“ (do pece). Keramik ví, o čem je řeč, amatér svůj výtvor v troubě ne a ne dopéct… V jezdecké příručce najdeme popis „serpentiny čtyřikrát“ (vlnovka o čtyřech obloucích). A tak, koupím-li si knihu o búrské válce, budou se tam asi hlavně louskat buráky, jak se zpívá v jedné populární písni.
Samostatnou kapitolou je pak překlad měr a vah – snad se poněkud přiblížíme atmosféře, když v textu ponecháme „měřil šest stop a dva palce“, „stál asi deset yardů odtud“, „vážila pět liber“, „vypil dvě pinty“ nebo „do sudu se vešlo šest galonů“, ale český čtenář je zmaten stejně jako Američan, který marně bádá, jak vysoký je chlap, který měří sto devadesát centimetrů a stojí od něj asi devět metrů a vypil tři půllitry pivka. Téměř v každém slovníku jsou přece převody měr a vah. Nebo že by tu měl někdo potíže i se základní matematikou?
Kdysi na nás z každé fasády plápolal transparent „Jsme za mír“. Snad to byla jazyková úlitba Sovětskému svazu (My za mir). Já osobně jsem PRO dobré překlady, a ne ZA dobré překlady. Z ruštiny, němčiny, turečtiny, svahilštiny… Nejde to snad někomu na pochopa?

Závěrem pár perliček:

Za rohem se vynořil policajt se ztopořeným pendrekem…
Vycenil na ni oči…
Chodbou zněla pištivá ozvěna…
Napila se tvrdé sodovky…
Mrtvé ruce stromů bušily na kapotu…
Méně usmrcující zbraně…
Zazipovala jí bundu…
Zemřela ve vteřině a neodvratně…

… a já málem také, když jsem to četla!

Dále už bez komentáře, vaše Marcela Kořínková

P. S. Rozdíl mezi slovem a tím „správným“ slovem je následující: král není králík.