Jedná se zřejmě o jeden z nejslavnějších únosů v historii naší české země; každý se o něm učil ve škole. Budoucí český kníže Břetislav I. unesl ze svinibrodského kláštera urozenou pannu Jitku ze Svinibrodu, babenberskou dědičku, aby ji pojal za manželku. Později se jim narodil syn Spytihněv II., nástupce Břetislava na knížecím stolci.

Tato historická událost se stala podkladem pro milostný román současné české mladé spisovatelky Oldřišky Ciprové (narozena 1979). Ti, pro které není její jméno neznámé, vědí, že se ve svých knihách věnuje českým dějinám. V románové podobě čtenářům předkládá osudy Přemyslovců, například v knihách A nebe truchlilo, Nevěsta železného krále či Zatoulaná královna. Nejnovější kniha, která vyšla v nakladatelství Alpress, nese název Únos urozené panny – Břetislav a Jitka.

Břetislav, který se touží stát českým knížetem, se potřebuje „dobře oženit“. Jeho matkou totiž byla obyčejná pradlena a ne šlechtična, a co víc – je nemanželským synem, což ve výsledku znamená, že jej nečeká žádná zářná kariéra, pokud si nenajde dostatečně urozenou a bohatou nevěstu. Nakonec si zvolí Jitku z rodu Babenberků. Protože je ale více než jasné, že se svým původem mu urozenou pannu její rodina dobrovolně za manželku nedá, rozhodne se pro riskantní únos.

Předem promyšlená a do nejmenších detailů naplánovaná akce se ale nezdaří. Břetislava zradí jeho společníci, kteří chtějí Jitku vyměnit za tučné výkupné. A aby toho nebylo málo, mladý Přemyslovec netuší, jak vlastně jeho nevěsta vypadá. Kvůli zmatkům nakonec unáší dívky dvě – Gutu (což je jen jiná forma pro jméno Jitka) a Jitku. Dvě Jitky, ale nikdo neví, která z nich je babenberská dědička. Dívky svým únoscům pravdu neprozradí, a tak se roztáčí kolotoč tajemství a nedorozumění.

Břetislav se nejprve domnívá, že tou pravou je Guta, a tak si hned po únosu vezme to, na co má dle svého názoru u budoucí nevěsty nárok – dívku surově znásilní. Poté ale díky náhodné indícii usoudí, že se zmýlil, a nebohou Gutu zanechá v lese samotnou. Naštěstí se v něm probudí svědomí a pro zraněnou krásku se vrací…

Oldřiška Ciprová ve svém příběhu umně vykreslila pocity lidí, kteří se jako by nějakým záhadným řízením osudu dostávají do nechtěných situací. Břetislav není jen surový násilník, ale i vášnivý muž, který kvůli politice musí potlačovat své city a emoce, což se mu příliš nedaří. Do Guty se zamiluje, ale protože se domnívá, že není z rodu Babenberků, snaží se rodící se lásku ignorovat. Gutě se mladík zpočátku líbil, ale může k němu ještě vůbec cítit něco jiného než nenávist a opovržení poté, co jí způsobil?

Příběh je plný zápletek a záměn. Ke konci se historický milostný román na chvíli stane detektivkou. Protože je však vyšetřování vraždy věnováno příliš málo místa, kvalitou tato část nedosahuje zbytku knihy.

Ekologicky smýšlející čtenáři by mohli mít oprávněné námitky vůči zpracování knihy. Každá kapitola začíná na samostatné stránce, na níž je velkým písmem napsána jen řadová číslovka a slovo kapitola. Samotný text začíná až na následujícím listu, a to až téměř v polovině stránky. Je to zbytečné plýtvání papírem a „nafukování“ objemu knihy, která ovšem takovouto „pomoc“ nepotřebuje.

Výtky lze mít i k tomu, že stránky nejsou číslovány a ani není všita záložka.

Toto jsou ale výhrady směřující ke zpracování knihy, ne k samotnému příběhu, který je poutavý a čtivý. Můžete se u něj příjemně odreagovat, a navíc možná ještě podnítí váš zájem o historii. Jistě by stálo za to zjistit, jak to tehdy doopravdy bylo, nemyslíte?

Související knihy

Ciprová, Oldřiška

Alpress, 2011