Nejedná se o klasickou biografii. Autor dokázal zachytit osudy sourozenců velmi barvitě. I ti, kteří nejsou obeznámeni s dílem sester Brontëových budou knihu číst jako poutavý román se zajímavými a bravurně vykreslenými postavami. Jude Morgan dokázal vylíčit rozdílnost povah všech sourozenců a přitom zdůraznit, jak pevné vazby mezi sebou mají.

I když jsou ústředními postavami románu významné britské spisovatelky – Charlotte, Emily a Anne Brontëovy – autor se neomezuje na líčení jejich literární tvorby. Zmínka o jejich prvních románech přichází až v závěrečné části knihy. Místo toho je velký prostor věnován dětství hlavních hrdinů, zážitkům, které formovaly jejich osobnosti. Nechybí jejich nejoblíbenější dětská zábava – psaní příběhů odehrávajících se v imaginární Angrii,  s jejímiž postavami tráví i později nejednu chvíli.

Osudy sourozenců Brontëových jsou velmi pohnuté – děj románu začíná ve chvíli, kdy jejich matka umírá na rakovinu a zanechává za sebou 6 dětí, z nichž prvorozená má teprve 7 let. Později umírají i nejstarší sestry Maria a Elizabeth a nejstraší ze sourozenců se tak proti své vůli stává Charlotte. Ač by tak ráda zůstala „schovaná pěkně uprostřed“. Je to právě ona, komu je v románu věnována největší pozornost, která všechny své sourozence nakonec přežije a která se díky románu Jana Eyrová také nejvíce proslaví.

Román se věnuje také postavení žen ve společnosti v 19. století. Autor ukazuje, jak těžké bylo pro ženy prosadit se a vydobýt si možnost realizovat své sny v době, kdy dívky měly prakticky jen tři možnosti – dobře se vdát, stát se guvernantkou nebo kloboučnicí. V takové době dokázaly sestry Brontëovy vydat několik románů a básní a získat si přízeň čtenářského publika, byť k tomu využily malé lsti.

Jude Morgan nezapomíná ani na jediného syna reverenda Brontëho – Branwella, který je paradoxně svázaný relativní svobodou ve volbě své budoucnosti a nakonec se uchýlí k alkoholu a drogám, což se mu stane osudným.

S každým otočeným listem v knize budete mít větší chuť ve čtení pokračovat. Stejně jako osudy sourozenců Brontëových graduje i děj románu. Možná i to je důvodem, proč se v závěrečné části více než pětisetstránkové knihy objevuje hned několik překlepů. To je ovšem to jediné, co se knize dá vytknout, což jí čtenář jistě dokáže snadno odpustit.

Co bych ještě ráda vyzdvihla je grafické zpracování vazby a přebalu knihy. Jak fotografie na přebalu, tak jemné lístky na deskách skvěle korespondují s obsahem románu.

Knihu ocení jak ti, kteří znají dílo sester Brontëových, tak ti, kteří mají rádi romány o osudech žen v minulosti bez ohledu na to, zda se proslavily či nikoli.

Ukázka z knihy (vzpomínky otce – reverenda Patricka Brontëho, str. 25):

Je zvláštní, že si nedokáže vybavit tváře svých bratrů a sester, i když před sebou jasně vidí otce – u pluhu, jak vykopává a vrší drny, jak brouskem ostří kosu: stále něco dělal. Než se vydal na louku, našel si oblázek do úst. Oblázek zabrání tomu, aby člověku vyschlo v ústech. To je chuť soužení: ten tvrdý, potřebný oblázek v ústech…“

Související knihy

Chuť soužení
Sestry Brontëovy a jejich nesmrtelný příběh plný vášně

Jude Morgan

Jota

Chuť soužení
Sestry Brontëovy a jejich nesmrtelný příběh plný vášně

Jude Morgan

Jota

Chuť soužení
Sestry Brontëovy a jejich nesmrtelný příběh plný vášně

Jude Morgan

Jota