Peníze těch druhých není kniha o finanční krizi. Ač je hrozící pád starobylé banky Tubal & Co počátkem veškerých problémů, které je nezbytné řešit, informace ze světa financí a zákulisních machinací jsou omezeny jen na nejnutnější minimum. Kniha je především náhledem vztahů a manýrů rodiny Tubalů-Trevelyanů a několika málo lidí, jejichž konání může vážené Brity ohrozit.

Pod vedením Juliana Tubala-Trevelyana se totiž banka vydala na pole hedgeových fondů a následně se dostala do vážných finančních potíží. Banka může po tři sta letech fungování padnout, Julianovi hrozí vězení. Do celé věci se navíc začnou plést novináři rozhodnutí utajované transakce uvnitř banky odhalit a věc se ještě více zkomplikuje. Co teď? Může bohatá rodina, jejíž jméno je synonymem prestiže, celou situaci ustát?

Kniha se na celou onu nedotknutelnou, na první pohled dokonalou a stylovou vrstvu nejmocnějších dívá beze sporu s nadsázkou. Tu na ní často oceňovaly zahraniční kritiky, např. list The Financial Times o knize psal jako o „komedii manýrů“.

Jenže té snahy o satiru a jízlivost je snad až příliš, Justin Cartwright po celou dobu pracuje se stereotypy, ze kterých nedokáže vybočit. Starý finanční magnát po mrtvici téměř nedokáže dát dohromady srozumitelnou větu. Jeho mladší žena Fleur, bývalá (špatná) herečka, je spíše blonďatou dekorací domu než jeho právoplatným členem. Touží po svém životním dramatickém příběhu a starého nemohoucího manžela podvádí s fitness trenérem, který ji zcela zjevně využívá. Asistentka sira Harryho tráví celý svůj život v neopětované lásce ke svému zaměstnavateli. Pohledný charismatický Julian je nespokojený v roli, kterou mu přiřklo rodinné jméno, a trápí se v čele rodinné banky, zatímco jeho bratr Simon se lehkomyslně toulá po světě. Příběh v jejich podání nenabízí žádné zvraty či překvapení, jimiž by dokázal rozbít čtenářovo očekávání. Demaskovaní členové rodiny Tubalů-Trevelyanů po čase začínají nudit jako postavy z telenovely.

Na druhé straně, co se Justinovi Cartwrightovi povedlo, je tým investigativních novinářů v podání šéfredaktora Tredizzika a začínající blogerky Melissy. Jejich honba za pravdou se zvrhává až v úsměvnou parodii na žurnalistiku, a to nejen pojetím postav, ale i rychlým vyústěním celého přísně utajovaného plánu svrhnout bankéřskou rodinu. Melissa coby hlavní hvězda celé korupční kauzy neví, co dělat. Na svém blogu plete v jediném článku povídání o košíčcích (v originále cupcakes), sex a narážky na banku, a po čase je celý Cornwall ohromen jejím nadáním. Navíc si zde autor vyhrál s detaily a vykreslil obrazy, které jakoby vypadly z komiksu o Supermanovi. Mléčné sklo kanceláří, zakouřené prostory a temná silueta zarputilého šéfredaktora shrbená nad stolem, to vše vytváří výjevy jako z Daily Planet.

V tom rozohnění se v malém autě naklání až k ní, unavený starý obličej má celý vlhký, husté, nikotinem prokvetlé vlasy trčí do stran, jako by reagovaly na statickou elektřinu, kterou vytváří třením o umělohmotné potahy sedadel. Zuby působí v příšeří vozu špinavě, ale oči, byť malé – v tu chvíli vytáhne z náprsní kapsy kapesník a otře se jím –, jen žhnou. Nenávidí ty lidi! Je to třídní válka. (str. 205)

Posledním a patrně nejnápaditějším přínosem knihy je režisér a scénárista Artair MacCleod, jehož současným největším úspěchem je představení pro děti Mašinka Tomáš. Artair MacCleod má bezpočet chyb, které se objevují kdykoli se dostane ke slovu. Ale i přes to, svou neotřesitelností, vírou v sebe sama a svým citem pro umění se stává nejkouzelnější postavičkou knihy. Vypravěčský dovětek v jeho případě vyluzuje hřejivý úsměv.

Kniha Peníze těch druhých má své silné stránky, je ale dokladem toho, že ne všechna díla oceňovaného autora jsou vždy bezchybná. Nenabízí nic víc než konstatování, že i přes všechny nedostatky jsou bohatí a mocní zkrátka téměř nepostihnutelní. Hraje si s postavami, je záměrně přehledná a jednoduchá, ale tím si sama škodí. Vše neodvratně a přímo směřuje ke konci, jež je odhadnutelný nejpozději v polovině příběhu. Kniha tak není tou, k níž by se čtenář vrátil podruhé. A to ani kvůli Artairovi.

Peníze těch druhých Justina Cartwrighta vydalo nakladatelství Argo v roce 2013. V originále vyšla roku 2011 pod názvem Other People’s Money.

Související knihy

Cartwright, Justin

Argo, 2013