Spis Ptačí medicína, v originále De avibus, vydalo v říjnu roku 2013 nakladatelství Academia v edici Europa. Jeho autorkou je abatyše kláštera sv. Disiboda u Bingen a zakladatelka dvou dalších klášterů (Rupertsbergu a Eibingenu), Hildegarda z Bingen.

Hildegarda z Bingen se narodila roku 1098 jako poslední z deseti dětí správce hradu Böckelheimu. V dětství trpěla četnými chorobami a již brzy začala vykazovat neobvyklé schopnosti, když nahlížela věci obyčejným lidem neviditelné. Její zbožní rodiče ji svěřili na vychování abatyši kláštera benediktinek, Juttě ze Sponheimu. Zde se Hildegarda naučila mimo jiné číst, psát a zpívat žalmy. V šestnácti letech se stala řeholnicí a v roce 1136 dokonce abatyší.

Kolem roku 1141 Hildegarda poprvé pocítila, že je předurčena k prorockému poslání, když začala mít vidění v podobě oblaku světla, v němž se objevovala slova a obrazy. Z popudu jakéhosi hlasu z nebes začala svá vidění zapisovat. Zanedlouho vzniklo její první dílo nazvané Scivitas („Cestyvěz“), jež bylo verifikováno na papežském koncilu. Dílo Liber vitae meritorum (Kniha zásluh života) je dialogem, který spolu vede třicet pět personifikovaných neřestí s třiceti pěti ctnostmi. De operatione Dei (Kniha božího díla) zase pojednává o kosmu a líčí dějiny spásy od stvoření světa až po jeho konec.

Hildegarda je také autorkou hymnů, které sama zhudebnila, a jednoho dramatu, které je opět dialogem zosobněných neřestí s ctnostmi. Byla však i vědkyní a léčitelkou. Pěstovala rozmanité léčivé byliny, léčila nemocné a asistovala u porodů. Své zkušenosti shrnula v knize Causae et curae, což je příručka praktické medicíny. Autorka bohužel nedokončila spis Physica, jehož šestý oddíl (De avibus) je věnovaný ptákům. Právě ten je čtenáři předkládán v českém překladu v knize Ptačí medicína.

Spisy Causae et curae a Physica jsou dvě menší encyklopedická díla, jež měla být původně součástí většího celku. Physica se v devíti knihách a 513 kapitolách zabývá léčivými vlastnostmi rostlin, živlů, stromů, kamenů, ryb, ptáků, zvířat, plazů a kovů.

Spis o ptácích má sloužit zejména účelům medicínským, ale obsahuje i cenné znalosti o dobových ornitologických poznatcích, z nichž většina vychází ze starších přírodovědných spisů, ze kterých Hildegarda čerpala. Autorka píše celkem o sedmdesáti dvou létavcích (zahrnuje sem i netopýra a hmyz). Na začátku každé kapitoly uvádí název ptáčka (v latině, v starohornoněmecké podobě či středohornoněmecké podobě), poté hodnotí jeho vlastnosti podle čtyř základních kvalit (vlhký, suchý, teplý a studený). Většinou se pak autorka věnuje typickým vlastnostem ptáků, jejich teritoriu a jiným zvláštnostem. Další částí každé kapitoly jsou lékařské rady a doporučení, jak létavce využít k léčení nejrůznějších chorob.

Hildegardin spis není cenný jen pro obsažená fakta, ale i pro autorku samotnou. Ženy byly ve středověké medicíně velice vzácným jevem. Drtivá většina žen byla ve středověku negramotná a ještě méně se jich věnovalo vědě. Hildegarda však byla na svou dobu nadmíru vzdělanou a inteligentní ženou, což dokazuje i fakt, že se ve svém díle pokusila o jakési systematické členění opeřenců. Hildegardino dílo je ve vztahu k moderní době sice zastaralé, ale poskytuje cenné svědectví o myšlenkových pochodech typických pro středověkého vědecky erudovaného člověka.

Titul Ptačí medicína není pouhým novodobým vydáním starého díla. Jeho úvodní část tvoří krátké seznámení s Hildegardiným životem, s prameny, ze kterých čerpala, a s medicínou ve středověku. Následuje překlad textu, za nímž se nachází přehledný soupis kapitol a tabulky (seznam ptáků a nemocí obsažených v Hildegardině díle a jejich názvy v němčině, latině, řečtině a češtině). Knihu uzavírá seznam použitých pramenů a literatury, který poslouží hlavně těm, kteří se o historii zajímají podrobněji či ji studují.

Knihu mohu doporučit všem, jež by rádi oživili své znalosti z historie o něco nevšedního a málo poznaného.

Ukázka z knihy

Krahujec (sperwere, nisus) je teplý, bujarý, létá rychle, vyletuje vysoko, snáší se níže a poletuje ve střední vrstvě vzduchu.

Plane-li muž či žena vášnivou touhou, ať vezme krahujce, zabije ho, oškubá, odstraní hlavu a vnitřnosti a zbylé části jeho těla ať vloží do nového hrnce s malým otvorem, nepřidává vodu a postaví hrnec na oheň. Pod tento hrnec ať vloží nový hrnec a do něj zachycuje vytékající tuk (smalcz). Pak ať utluče koriandr a o něco méně kafru, smíchá to s vypuštěným tukem (smalcz), všechno dohromady ať opět mírně zahřeje nad ohněm a vyrobí tak mast. Muž ať si touto mastí po pět dní potírá svůj pohlavní úd a slabiny (gelancken) a do měsíce ho opustí pohlavní žádost, aniž by to nějak poškodilo jeho tělo. Žena se má potírat mastí kolem intimních míst a také přímo uvnitř a pohlavní žádost do měsíce vyprchá. Po uplynutí jednoho měsíce ať se muž i žena mastí nadále mažou a získají tak odolnost vůči tělesnému chtíči. Nebudou-li mít po ruce koriandr a kafr, ať vezmou nejjemnější prachová peříčka krahujce, dostatečné množství ať jich namočí na pět dní do olivového oleje, aby se v něm na slunci zahřála, a tak ať je uchovají. Muž i žena se tímto roztokem mají potírat na zmíněných tělesných partiích a chlípný žár pomine.

Hildegarda z Bingen: Ptačí medicína, str. 82 a 83.

Související knihy

Bingen, Hildegarda von

Academia, 2013