David Wellington, autor knihy 23 hodin, vyrůstal na okraji Pittsburghu v Pensylvánii, momentálně ale bydlí se svou manželkou v New Yorku. V roce 2004 začal na blogu svého přítele po částech publikovat novelu o zombie, pojmenovanou Monster Island. Úspěch u čtenářů byl tak obrovský, že o dva roky později autor příběh vydal jako knihu. Následovala další dvě stejně úspěšná pokračování.

Titul 23 hodin vydalo nakladatelství Naše vojsko v roce 2013. Společně s knihami Pensylvánský upír, 99 rakví a Upír nula tvoří tato novela tetralogii.

Laura Caxtonová se dostala do skutečně nezáviděníhodné situace. Je zavřena v jednom z nejpřísněji střežených vězení mezi samými vražedkyněmi a psychopatkami. Zatímco se snaží zůstat naživu a nepodlehnout při některém z častých vězeňských vzbouření, její přítelkyně a partnerka Clara Hsu, policejní fotografka, musí přihlížet běsnění poslední žijící upírky Justinie Malvernové, jež se evidentně snaží nabrat zpět ztracené síly.

Malvernová se rozhodne navštívit známou zabíječku upírů téměř až v její cele. Vytvoří si nemrtvé neživé, kteří jsou nuceni plnit její příkazy, a rozkáže jim vodit jí vězeňkyně a dozorce, aby je mohla vysát a sama tak zesílila. Zatím totiž nemá dostatek sil ani na to, aby bez pomoci vstala z rakve. Laura má jen necelý den na to, aby upírku zničila a zastavila tak potencionální upírskou invazi. Navíc musí ochránit svou přítelkyni, již si upírka velmi duchaplně vzala jako rukojmí.

Již od první strany se kniha velice lehce čte a snadno vtáhne čtenáře do děje. Autor dokázal velmi dobře navodit atmosféru příběhu a neméně dobře popsat i místa, v nichž se děj odehrává. Některé pasáže jsou napsány opravdu sugestivně a není vyloučeno, že slabší povahy mezi čtenáři mohou mít po jejich přečtení potíže s klidným spánkem. To je ovšem s ohledem na to, že kniha pojednává o upírech, jen dobře a vypovídá to o autorově mistrovství. I charaktery jednotlivých postav jsou velmi zajímavě zpracovány a rozhodně nelze říci, že by hrdinové příběhu působili uniformně či dokonce nudně.

Jednou z mála věcí, jež mi na knize vadily, byly občasné faktické rozpory. Jako by si autor některé věci pořádně nepromyslel či po nějaké době zapomněl, co vlastně napsal. Například na straně padesát jedna autor čtenáři popisuje, že „Neživí nemrtví nebyli příliš silní.“, zatímco již na straně padesát dva se píše, že „Neživí nemrtví byli velmi chytří, silní a rychlí.“ Jakožto čtenářka jsem tak vůbec nevěděla, co si mám o neživých nemrtvých vlastně myslet a co od nich v rámci příběhu očekávat.

I přes tyto drobné rozpory však kniha splnila vše, co jsem od ní očekávala. Nabízí svižný a místy až hororový příběh plný akce a momentů, u kterých se čtenáři zatají dech. Rozhodně tak potěší každého, kdo má rád krví ochucenou fantasy plnou upírů a jejich krvelačných sluhů.

Související knihy

Wellington, David

Naše vojsko, 2013