Prochází městem, objeví se tu a zase támhle a stejně rychle zmizí. Má dar. Zvláštní dar – všímat si toho, co jiní nevidí.

Ten, který si všímal. Tak zní název velice působivé knihy se silným poselstvím, kterou v letošním roce vydalo nakladatelství Návrat domů. Autorem je známý americký spisovatel a řečník Andy Andrews. Titul do češtiny přeložila Alena Švecová.

Originál knihy vyšel v USA v roce 2009 pod názvem The Noticer a publikace se okamžitě dostala na žebříček bestsellerů New York Times. Také ostatní knihy A. Andrewse jsou v Americe velmi populární – kromě knihy Ten, který si všímal se na seznam nejprodávanějších knih New York Times dostaly též publikace The Traveler’s Gift (Cesta Davida Pondera) a How Do You Kill 11 Million People (v češtině zatím nevyšlo). Knihy tohoto autora si získaly oblibu i v dalších zemích světa, o čemž svědčí fakt, že byly přeloženy do více než 20 jazyků.

A čím je kniha tak zvláštní?

Na začátku knihy se seznámíme s třiadvacetiletým mladíkem Andym, jehož rodiče zemřeli a on sám se dostal do svízelné situace. Jeho útočištěm se stala díra v písku pod molem u Mexického zálivu, na pláži Orange Beach, ve státě Alabama. Živí se příležitostnými pracemi (umývá lodě nebo vyvrhuje ryby), za koupelnu mu slouží hotelové sprchy a jídelníček si občas zpestří zásobami, které v garážích svých letních sídel nechali bohatí lidé.

Momentálně prožívá jednu z nejhorších chvil svého života. Dolehla na něj samota, zoufalství a beznaděj. Neví, co si počít se svým životem. Sedí sám pod molem a nocí se nese jeho zoufalý nářek. Vše je ztraceno, nic nemá smysl…

A právě tehdy se za ním objevuje Jones, stařík s průzračně modrýma očima. Podává mu ruku a říká: „Pojď sem synu. Pojď na světlo.“ Snědý muž má v sobě něco, díky čemuž ho nelze odmítnout. A tak Andy, i když nechápe proč, přijímá starcovu nabídku a oba se pomalu vydávají na molo, aby se právě zde odehrál nejdůležitější rozhovor Andyho života.

Toto je začátek příběhu Andyho, který má krásný dům, ženu a dvě děti a dobře se mu daří. Člověka, kterému se v jednom okamžiku změnil život. A jediným důvodem byl cizinec, který mu nabídl jiný pohled na svět, na život. Jinou perspektivu. Perspektivu, která vnese do života naději, radost a ztracené nadšení. A nejde jen o Andyho. Záhadný Jones přichází, aby změnil život i dalším lidem. Přináší s sebou malá semínka moudrosti, která v srdcích vyklíčí a přinesou mnoho plodů.

Kniha je rozdělena do 10 kapitol. Každá z nich je věnována jinému příběhu. Setkáváme se zde například s manželi před rozvodem, neúspěšným podnikatelem s životem v troskách, starou ženou, která je podle svého mínění již zbytečná, či mužem, který má permanentní strach z budoucnosti. Jsou to většinou lidé, kteří svůj život vzdali a považují svou situaci za bezvýchodnou. Jsou na konci svých sil, prožívají velmi obtížné období, beznaděj a smutek. Lidé, kteří si myslí, že je již nemůže potkat nic dobrého.

A právě do jejich životů vstupuje Jones a nabízí jim jiný (širší) úhel pohledu. Jak sám s oblibou a často říká: „novou perspektivu“. Jeho rady jsou jednoduché a prosté. A přitom opravdu fungují. S každým mluví na rovinu, jde k jádru věci. Jeho slova jsou často slova šokující, překvapivá. Chce člověka přimět k přemýšlení. Mluví tak, aby ho vytrhl z letargie, bezmoci a odevzdání se „špatnému osudu“. Nechce, aby to člověk se sebou vzdal.

Jones prohlásil: „Tak tedy. Máte manželské problémy.“

Jen poklesla čelist. Barry se údivem naklonil dopředu a zeptal se: „Jak jste se to mohl dozvědět?“

„Všichni to vědí,“ odpověděl Jones.

Hansonovi vypadali ochromeně. „Všichni!“ Barry zalapal po dechu. „Jak?“

Jones se mírně pousmál. „Protože jste manželé,“ řekl. „Když jste manželé, máte právě tyhle problémy.“

Jan ani Barry nevěděli, co říci. To, co ten stařec právě prohlásil, bylo natolik pravdivé, že to bylo až trochu hloupé. Jen se dokonce na Jonese musela usmát.

(str. 33)

Na konci knihy nalezneme průvodce, který nám má pomoci hlouběji se nad knihou zamyslet a lépe ji pochopit. Najdeme zde otázky, které nám mají pomoci ujasnit si naše životní názory a postoje a vyburcovat nás k jinému, pozitivnímu pohledu na život. Autor také doufá, že si naši naději nenecháme pro sebe, ale budeme zasévat semínka radosti a pokoje do života svých blízkých.

Příklady otázek:

• Myslíte si, že je pro lidi snazší mluvit o svých problémech s těmi, které téměř neznají?
• Jak můžete Jonesovy myšlenky použít a vyhledat lidi, kteří možná sami potřebují novou perspektivu?
• V jakých oblastech vašeho života vám při rozhodování může pomoci moudrost?
• Co pro vás znamená vést úspěšný život? Nezanedbáváte ve svém životě někoho, kdo je pro vás důležitý? Můžete pro něho udělat něco navíc, abyste mu dali najevo, že vám na něm záleží?
• Máte ve svém životě nějakého Jonese? Jste pro někoho Jonesem?

(str. 151–158)

Kniha je psána velmi čtivou formou. Čtenář je doslova vtažen do děje a prožívá s jednotlivými postavami jejich osudy. I když jsou zde probírána vážná témata, kniha je psána s lehkostí a není v ní nouze o humor.

Zajímavé je, že příběh Andyho je vlastně příběhem samotného autora. Andy Andrews skutečně v devatenácti letech přišel o oba rodiče a část svého života strávil na zmíněné pláži v Alabamě jako bezdomovec. Během svého života pak „objevil“ sedm jednoduchých principů, které mohou člověku změnit život k lepšímu.

V knize jsou, mimo jiné, popisovány způsoby, jakými vyjadřujeme druhým svou lásku a jak vnímáme různé projevy lásky druhých lidí. V tomto ohledu je kapitola podobná publikaci Garyho Chapmana Pět jazyků lásky. Nebojte se však, Andy Andrews se dívá na toto téma z jiného úhlu pohledu. Zajímavé je například jeho přirovnání lidí k různým druhům zvířat, podle toho, jakým způsobem vnímají lásku druhých (např. kočka, štěně atd.).

Zajímavost příběhu zvyšuje postava Jonese, která je obestřena jakýmsi tajemstvím. Někteří lidé starce nazývají Jones, jiní Chen, další zase Garcia. Jones se objevuje a mizí znenadání, připadá všem stále stejně starý a září z něj laskavost. Kdo je Jones? Tulák? Bezdomovec? Anděl?

Tam, kde je zoufalství, přináší starý tulák svými slovy naději. Podává pomocnou ruku těm, kteří ho potřebují. K nikomu není lhostejný. Vnímá problémy a starosti druhých. Vždy je tam, kde ho lidé potřebují. Ano, je to on – ten, který si všímal.

Když jsem knihu brala do ruky, říkala jsem si, že to může být pěkný příběh, odpočinkové čtení. Nemyslela jsem si, že mi kniha přinese nový pohled na život. Vždyť na trhu je spousta knih, které nám říkají, jak být šťastný. Jak jsem se ale mýlila! Knihu jsem četla opravdu s velkým zaujetím a celý příběh jsem prožívala velmi emotivně, mnohdy jsem se neubránila slzám.

Čím více jsem četla, tím více jsem poznávala, jak hluboké myšlenky tato kniha obsahuje. Nejsou to žádné novinky, jen jasně formulovaná pravda a čistá moudrost, na kterou člověk často zapomíná. Pravda, která na člověka silně působí a otevírá mu oči. Moudrost, která přináší nový pohled na život a hlavně naději. Slova, která burcují, vytrhují z letargie a přinášejí nadšení a touhu zasévat tato semínka života dále. Do života lidí, se kterými se setkáváme.

Knihu bych doporučila všem dospělým i dospívajícím čtenářům bez rozdílu. Myslím si, že může oslovit mnoho lidí, protože přináší zamyšlení, moudrost a především naději.

A na závěr několik Jonesových vět:

„…Ve vděčném srdci semena deprese nezakoření.“ (str. 56)

„Koneckonců každý z nás je neustále buď v krizi, dostává se z krize, nebo ke krizi směřuje. Krize? Ta prostě patří k životu na této planetě.“ (str. 82)

„Jestliže dýcháte, jste stále ještě naživu. Jestliže jste na živu, jste fyzicky ještě pořád tady, na této planetě. Jestliže jste tady, pak jste ještě nedokončila, kvůli čemu jste na tuto zemi byla postavena. Jestliže jste ještě nedokončila, kvůli čemu jste sem byla postavena…, pak to znamená, že ještě nebyl naplněn samotný účel vaší existence. Jestliže ještě nebyl naplněn účel vaší existence, pak tu nejdůležitější část svého života máte stále ještě před sebou… “ (str. 83)

„Je mi líto, ale neznám jediného člověka, který kdy měl nepatrný vliv. Ani si nemyslím, že by něco takového bylo možné. Budete se tedy muset spokojit s tím, že budete mít obrovský vliv.“

„Ale neodpočívejme příliš dlouho, čas je drahý a máme toho hodně na práci.“ (str. 89)

„Tyto životy, tyto duše… jsou pro Toho, který je stvořil, stejně cenné jako tvůj nenarozený syn pro tebe.“ (str. 106)

„… jestliže se chceš stát člověkem, se kterým budou druzí rádi, vždycky si musíš v životě dát tu nejvyšší laťku.“ (str. 131)

„Váš čas na této zemi je dar… “ (str. 148)

„To nejlepší teprve přijde. Jones. “ (str. 149)

(Fotografie převzaty z www.sxc.hu)

Související knihy

Andrews, Andy

Návrat domů, 2013