Pohádkovou knihou provází jeden starý automobil, kterého roztržitý dědeček zapomněl na parkovišti. Staroušek automobil se při svém čekání rozhodně nenudí. Seznámí se s motorkou, závodním autem, popelářským vozem, sanitkou, maringotkou, autobusem… Každý z nich mu vypráví svůj příběh a mnohdy jsou to příhody naprosto neuvěřitelné. Pokud jste zvědaví, ani chvíli neváhejte a začtěte se do Pohádek z parkoviště. Možná že se pak na auta budete dívat úplně jinak.

Knihu Pohádky z parkoviště vydalo nakladatelství Grada.

O zapomnětlivém dědečkovi

„Dědečku, dnes budu péct buchty,“ oznámila vesele babička.
„A s čím budou?“ chtěl vědět dědeček.
„Jaké máš nejradši?“ vyzvídala babička. Chtěla dědečkovi udělat radost. Zítra bude slavit jmeniny, jako všichni Antonínové.
Dědeček chvíli přemýšlel a pak řekl: „S tvarohem, babičko. Udělej je s tvarohem!“
Babička se usmála a šla se podívat do lednice. Úsměv se jí ale z tváře rázem vytratil. Měla povidla, měla marmeládu, měla dokonce i mák, ale tvarohu ani kousíček. „Dědečku, buď tak hodný a zajdi do obchodu pro dva tvarohy,“ požádala ho babička, „už jsem dala kynout těsto a je potřeba ho hlídat, aby neuteklo.“
„Tak to já tam rád zajdu, babičko. Nechtěl bych ty buchty honit po celém městě,“ žertoval dědeček.
„Ale hlavně se někde nezapomeň, dědečku!“ připomenula mu babička a na lísteček mu napsala, že má koupit 2 TVAROHY.

Dědeček se oblékl do vycházkových kalhot, lísteček vložil do kapsy a vydal se na cestu do obchodu. Když šel ulicí, prohlížel si výkladní skříně a snažil se zapamatovat si cestu. Dědeček byl totiž už pár let nemocný a vinou své nemoci hodně zapomínal. Před výlohou s hračkami se zastavil a začal vzpomínat na své dětství.
Dojetím mu oči maličko zvlhly, a tak si je otřel do kapesníku. Nevšiml si, že mu přitom vypadl lísteček.
Potichu se snesl k zemi a kolemjdoucí lidé na něj bez ostychu šlapali.
Dědeček se konečně odpoutal od výlohy s hračkami a najednou se zarazil. Nevěděl, kam má jít a co má udělat. „No co, půjdu dál, třeba mi to cestou samo přijde na mysl,“ rozhodl se dědeček. Pomalu kráčel ulicí a najednou mu do oka padl nápis AUTOBAZAR. Dědeček se zastavil a podrbal se v šedivých vlasech. „Už to mám!Chtěl jsem koupit auto!“ Asi ho popletla autíčka, na která se díval přes sklo výkladní skříně hračkářství. Dědeček tedy bez váhání vstoupil dovnitř. Velká a drahá auta míjel bez povšimnutí, ale zastavil se u malého a hodně starého automobilu. „V takovém jezdíval můj tatínek,“ zavzpomínal si na své mládí.
Než se dědeček nadál, už byl u něj prodavač a medovým hlasem se zeptal: „Budete si přát?“

Bližší informace o knize se dočtete v článku Na parkovišti to žije!.

Související knihy

Pospíšilová, Zuzana

Grada, 2013