V nakladatelství Ikar vychází kniha hudebníka, skladatele a zpěváka Petra Jandy s názvem Dávno. Jak řekl sám autor při oficiálním křtu, již dlouhou dobu uvažoval o sepsání biografie. Jenže nikdo vhodnější, kdo by ji napsal přesně podle jeho představ, se nenašel. A tak se do psaní pustil sám…

Kniha není typickým vyprávěním celebrity. Petr Janda se spíše než slávě věnuje svému soukromí. Vzpomíná na své dětství, které prožil s maminkou a otcem na pražských Vinohradech. Ukazuje nám léta radosti i dětského štěstí z každé chvilky, kterou mu přinášely dny trávené hlavně s jeho bratrem Jiřím. Pomalu se dostává přes pubertu, první alkohol i milování až k počátkům Olympicu. Kapely, která na naší scéně vystupuje již skoro padesát let.

V žádném případě nečekejte nějaké „našňořené i vyumělkované“ povídání. Petr Janda vypráví přesně tak, jako kdybyste vy sami povídali svůj životní příběh. Bez nadsázky, bez namyšlenosti. Objevíte v něm mnoho komických situací, které dokáže úžasně popsat, že se budete muset smát. Ale i nespočet věcí, které budou smutné či donutí k zamyšlení. Ať již z dětství, kdy jeho matka obracela doslova každou korunu a nemohla svým dětem, i přes jejich velké prosby, koupit sladkost, na kterou měli chuť. Vzpomíná na své kolegy a přátele, kteří opustili tento svět předčasně, za různých situací. Třeba jako jeho spolužák, jehož život skončil v roce 1968 pod ruským tankem…

Petr Janda ale nesmutní, život jde dál a zřejmě přesně tak to vidí i on.

Nabídne vám i zajímavosti, o kterých jste třeba ani neměli tušení. Mě například zaujala část věnující se nákupu a použití suchého ledu na výrobu mlhy. Ostatně kniha je nabitá nejrůznějšími informacemi ze života populární kapely, nahlédnete do zákoutí showbysnysu očima člověka, který přesně ví, jak to v této oblasti chodí. Nebude vás přetěžovat nějakými tajnostmi nebo drby. Své kolegy ukazuje tak, jak je vidí on sám, bez přetvářky, a přesto bez urážek. Se ctí vám přiblíží spolupráci s různými lidmi, včetně těch v zahraničí.

Výjimkou je poslední kapitola věnovaná jeho bratrovi Slávkovi. Jak i Petra Janda řekl na křtu knihy, měl zájem se s ním setkat ještě před tím, než kniha vyšla, ale nedočkal se pozitivního ohlasu. Tato část knihy se vymyká předchozímu – Janda si nebere okolky a vypovídá tak, jak situaci okolo bratra Slávka vnímá. Líčí neshody, jež nastaly, když údajně Slávek připravil Petra a Jiřího Jandu o restituovaný dům na pražských Vinohradech.

Jak jsem se zmínila, hodně se věnuje vzpomínkám na vlastní rodinu. A nezůstává jen v minulosti, budete mít možnost nahlédnout do jeho soukromí v této době. S vážností i smíchem vám ukáže například své svatby a zároveň zavzpomíná na rok 1992, kdy chtěl oficiálně ukončit trvání Olympicu. Ještě že se tak nestalo…

Kniha je vskutku zajímavě sepsanou biografií. Mně se rozhodně líbil styl, kterým Petr Janda vypráví. Bez okolků a „omáček“, zkrátka od srdce a od plic. Strhne vás tak, že knihu přečtete klidně za jeden večer.

Navíc je doplněna řadou černobílých fotografií, které výrazně podtrhávají celé vyprávění, jež se tak stává poutavější nejen pro fanoušky této kapely.

Související knihy

Janda, Petr

Euromedia Group, 2011