Hlavní hrdina Jake má za starým skladištěm portál do roku 1958.  Je vyslán na misi, při které se má pokusit zabránit vraždě Kennedyho. Jaké důsledky by ale mohla mít změna minulosti? Kniha je vynikající napínavý román na téma CO KDYBY… Nechme se tedy pozvat na cestování časem do 50. let minulého století. 

Knihu Dallas 63 vydalo nakladatelství Pavel Dobrovský – BETA.

Ukázka z knihy Dallas 63

Minuli jsme jižní stranu Irvingu, kde se teď Leeova manželka zotavovala z porodu druhého dítěte, k němuž došlo teprve před měsícem. Cesta byla pomalá a smrdutá. Půlka cestujících v našem autobuse kouřila. Venku (kde měl být vzduch o něco čistší) se ulice dusily kolonami aut. Viděli jsme jeden vůz s nápisem MILUJEM TĚ, JACKIE na zadním okně a další s nápisem TÁHNI Z TEXASU, TY KOMOUŠSKÁ KRYSO na stejném místě. Autobus sebou trhl a zhoupl se.  Na zastávkách stály větší a větší hloučky lidí. Hrozili pěstmi, když náš narvaný autobus odmítl byť jen zpomalit.

Ve čtvrt na jedenáct jsme se dostali na Harry Hines Boulevard a minuli ukazatel k letišti Love Field. Tři minuty poté došlo k nehodě. Doufal jsem, že se nic takového nestane, ale vyhlížel jsem ji a čekal na ni, a když na křižovatce Hines a Inwood Avenue projel popelářský vůz stopkou, byl jsem aspoň napůl připravený. Už jsem něco podobného zažil, tehdy cestou na hřbitov Daleká vyhlídka v Derry.

Popadl jsem Sadie za krk a stlačil jí hlavu ke klínu. „Dolů!“

Za vteřinu to s námi hodilo proti přepážce, která oddělovala řidiče od cestujících. Rozbilo se sklo. Zaskřípal kov. Všichni, kdo stáli, vyletěli dopředu jako ječící hromada mávajících končetin, tašek a svátečních klobouků. Bílý dělník, který předtím řekl Fňukno, visel zlomený v pase přes pokladničku, která stála na začátku uličky. Veliká hospodyně prostě zmizela, zavalená lidskou lavinou.

Sadie krvácel nos a pod pravým okem jí kynula modřina jako chlebové těsto. Řidič bezvládně ležel za volantem. Široké čelní  sklo se roztříštilo a výhled na ulici byl pryč, místo něj jsme viděli jen prorezlý kov. Přečetl jsem OMLOUVÁME SE OPRA. Puch rozpáleného asfaltu, který náklaďák vezl, mě dusil.

Otočil jsem Sadie k sobě. „Jak ti je? Co hlava?“

„Jsem v pořádku, jenom otřesená. Kdybys na mě nekřikl, byl bych na tom hůř.“

Z hromady v přední části autobusu se ozývalo sténání a bolestné výkřiky. Nějaký muž se zlomenou paží se z té skrumáže vymanil a zatřásl řidičem. Ten se svalil ze sedadla. Ze středu čela mu trčel skleněný střep.

„Á, kristepane!“ vyjekl muž se zlomenou rukou. „Myslím, že je kurva mrtvej!“

Sadie se dostala k dělníkovi, který narazil na sloupek s pokladničkou, a pomohla mu zpátky na místo, kde jsme seděli.  Myslím, že náraz nejvíc schytaly jeho koule, byly přesně ve správné výšce. Jeho černý přítel mi pomohl dostat hospodyni na nohy, ale kdyby nebyla úplně při vědomí a schopná nám pomoci ven, myslím, že bychom toho moc nezmohli. Sto třicet kilo živé ženské váhy. Hodně krvácela ze spánku a pracovní úbor jí už nikdy nebude k ničemu. Zeptal jsem se, jestli se jí něco nestalo.

„Myslím, že ne, ale schytala jsem do hlavy pořádnou pecku. Krucinál!“

V zadní části autobusu stoupala vřava. Brzy se tam strhne panika. Stál jsem před Sadie a přiměl ji, aby mě chytila kolem pasu. Vzhledem k tomu, v jakém stavu jsem měl koleno, bych se nejspíš měl opírat já o  ni, ale instinkt je instinkt.

„Musíme ty lidi pustit z autobusu ven,“ řekl jsem černému dělníkovi. „Zatáhněte za páku.“

Zkusil to, ale nehnula se. „Je zaseklá!“

Považoval jsem to za blbost. Podle mě ji přidržovala minulost. Ale ani já s ní nedokázal škubnout. Měl jsem jenom  jednu zdravou paži. Hospodyně – jednu stranu uniformy už měla nasáklou krví – se protlačila kolem mě a skoro mě srazila k zemi. Cítil jsem, jak Sadiiny paže trhnutím povolily, ale hned se znovu pevně chytily. Hospodyni se svezl klobouk na stranu a závojíček byl pokropený krví. Efekt byl bizarně dekorativní, jako maličké kuličky cesmíny. Posunula si klobouček do správného úhlu a pak se chopila chromované páky od dveří společně s černým dělníkem. „Budu počítat a na tři za toho parchanta zabereme,“ řekla mu. „Připravenej?“

Přikývl.

„Jedna… dva… tři!“

Trhli… tedy spíš ona trhla, a to tak prudce, že si rozškubla pod paží šaty.  Dveře se rozletěly dokořán. Za námi se ozval chabý jásot.

„Děkujeme v-“ začala Sadie, ale to už jsem se pohnul.

„Rychle. Než nás podupou. Nepouštěj se mě.“ Vyskočili jsme z autobusu první. Otočil jsem  Sadie k Dallasu. „Jdeme.“

„Jakeu, ti lidé potřebují pomoc!“

„A já jsem si jist, že je už na cestě. Neohlížej se. Dívej se  dopředu, protože tam odtud se na nás požene další překážka.“

„Kolik překážek? Kolik jich ještě bude?“

„Tolik, kolik jich po nás minulost stačí mrštit,“ odpověděl jsem.

Informace o knize Dallas 63

Autor: Stephen King           
Nakladatelství: Pavel Dobrovský – BETA
IBSN : 978-80-7306-516-4
Počet stran: 736
Doporučená cena: 549 Kč
Vyšlo: listopad 2012

Související knihy

King, Stephen

Pavel Dobrovský – BETA, 2012