Městečko odřízne od okolí neproniknutelná bariéra a obyvatelé jsou náhle ponecháni sami sobě. Ovzduší je znečišťováno, zásoby se tenčí, energetické zdroje docházejí, pokusy o proražení bariéry jsou marné. Vláda státu je bezmocná a může pouze zvenčí přihlížet. Místní radní s diktátorskými sklony začne vše řídit pevnou rukou – v této mimořádné situaci přece nemůže nic lepšího udělat, lidé silné vedení jistě ocení!

Knihu Pod kupolí vydalo nakladatelství Pavel Dobrovský – BETA.

1

Z výšky dvou tisíc stop, v níž Claudette Sandersová právě brala lekci létání, vypadalo  městečko Chester’s Mill v ranním slunci jako naleštěná a zbrusu nová hračka. Auta se sunula po Hlavní ulici a vysílala do nebe sluneční jiskřičky. Věž kostela První kongregace vypadala tak ostrá, že by mohla propíchnout modrou nebeskou báň. Slunce se hnalo po hladině Prestilského potoka, který letoun Seneca V právě přelétal. Letadlo i potok protínaly město stejnou úhlopříčkou.

„Chucku, mám dojem, že u mostu Míru vidím dva kluky! Chytají ryby!“ Blaženě se rozesmála. Kurz létání jí zařídil manžel, který byl v městečku prvním radním. Andy byl sice toho názoru, že kdyby bůh chtěl, aby člověk uměl létat, dal by mu křídla, dal se však velmi snadno přemluvit a Claudette nakonec prosadila svou. Užívala si létání od první chvíle. Nepůsobilo jí jen radost; vyloženě ji rozjařovalo. Dnes poprvé skutečně pochopila, proč je létání tak skvělé. Proč je tak super.

Její instruktor Chuck Thompson zlehka sáhl na knipl a pak ukázal na přístrojovou desku. „Nepochybuju, Claudie, ale budeme se snažit neobrátit to na záda, jo?“

„Promiň, promiň.“

„V pohodě.“ Učil létání už řadu let a studenty jako Claudie měl rád, protože takoví jen dychtili naučit se něco nového. Možná že nebude trvat dlouho a Andy Sanders kvůli ní sáhne pořádně hluboko do kapsy. Claudie se totiž do letounu Seneca přímo zamilovala a už se nechala slyšet, že by ráda takový měla, ovšem nový. To by obnášelo zhruba milion dolarů. Claudie Sandersová nebyla vyloženě zpovykaná, ale rozhodně měla nákladné choutky, které však Andy, ten šťastlivec, zřejmě bez potíží uspokojoval.

Také Chuck měl rád dny jako ten dnešní: výborná dohlednost, bezvětří, dokonalé podmínky pro výuku. Seneca se však lehce zhoupl, protože Claudie příliš přitlačila na řízení.

„Začíná ti těžknout ruka. Soustřeď se. Jdi na sto dvacet. Kopíruj silnici sto devatenáct. A klesni na devět set.“

Poslechla a Seneca se choval naprosto bezchybně. Chuck se uvolnil.

Prolétli nad autobazarem Jima Rennieho a pak už nechali městečko za sebou. Po obou stranách silnice číslo 119 se prostírala pole a rostly stromy zářivých barev. Stín letounu ve tvaru kříže se hnal po asfaltu, jedno tmavé křídlo přelétlo po maličkém muži s batohem na zádech. Muž zvedl hlavu a zamával. Chuck také zamával, i když věděl, že člověk dole ho nemůže vidět.

„Dneska je fakticky nádherně!“ zvolala Claudie. Chuck se zasmál.

Do konce života jim zbývalo čtyřicet vteřin.

2

Na okraj silnice číslo 119 vycupital svišť a ihned zamířil k Chester’s Millu, i když městečko bylo přes dva kilometry daleko a dokonce i ojeté vozy v bazaru Jima Rennieho se jevily pouze jako řada mrkajících zrcátek seřazených v místech, kde se silnice stáčela vlevo. Svišť měl v plánu (jak jen takový svišť může něco plánovat) zmizet zpátky v lese dávno předtím, než se k zatáčce dostane. Ale v tuto chvíli se mu po krajnici šlapalo dobře. Odběhl od nory mnohem dál, než chtěl, ale sluníčko ho hřálo na hřbetu a vůně se mu v čenichu jen rozplývaly a vyvolávaly v mozku jisté představy – i když ne přímo obrazy.

Na okamžik se zastavil a pozvedl se na zadních. Oči mu už nesloužily jako dřív, ale dokázaly rozeznat člověka, který šel proti němu po druhé krajnici.

Svišť se rozhodl, že popojde ještě kousek. Po lidech občas zůstávaly dobroty k snědku. Svišť byl starý a tlustý brach. Svého času prošmejdil spoustu popelnic a cestu na městskou skládku znal stejně dobře jako tři chodby svého doupěte. Na skládce bylo vždycky něco dobrého do žaludku. Spokojeně se kolébal jako dobrácký strejda a po očku pozoroval člověka, který šel po druhé straně silnice. Muž se zastavil. Svišť si uvědomil, že byl zpozorován. Napravo kousek před ním ležel březový kmen. Pod ním se schová, počká, až člověk přejde, a pak se porozhlédne po něčem na zub…

Svišť se dostal ve svých plánech až sem – a stačil přitom udělat ještě tři houpavé krůčky  –, i když už byl rozčísnutý ve dví. Pak se na okraji silnice rozpadl na poloviny. Rytmicky vystříkla tepenná krev, do prachu se vyhrnuly vnitřnosti. Zadní nohy dvakrát zakopaly a pak znehybněly.

Než ho pohltila temnota, jaká čeká na sviště i lidi bez rozdílu, jeho poslední myšlenka zněla: Co se to stalo?

3

Všechny ručičky přístrojů na řídicí desce sklesly a strnuly.

„Co to sakra je?“ zahučela Claudie Sandersová. Otočila se k Chuckovi. Měla vykulené oči, ale nejevila známky paniky, jen překvapení. Na paniku nebyl čas.

Chuck řídicí desku vůbec neviděl. Viděl jen, jak se čumák letadla bortí a hrne se k němu. Pak  uviděl, jak se obě vrtule oddělují.

Vidět víc už nestačil. Nestačil vůbec nic. Seneca nad silnicí číslo 119 explodoval a rozprášil po krajině ohnivý déšť. Z nebe se řítily jeho součásti. Vedle úhledně rozříznutého sviště dopadlo se zaduněním Claudettino předloktí, z něhož se ještě kouřilo.

Bylo dvacátého prvního října.

Související knihy

King, Stephen

Pavel Dobrovský – BETA, 2010