David Grossmann, oblíbený izraelský spisovatel, esejista a autor knihy Žena prchá před zprávou, je občas označován za jeden z neoficiálních symbolů Izraele. Jeho dílo je známé po celém světě. V roce 2010 byl dokonce za své dílo vyznamenán Mírovou cenou německých knihkupců. Předtím, než začal naplno psát, pracoval jako korespondent a moderátor izraelského veřejnoprávního rozhlasu Kol Jisrael. Mezi jeho nejznámější díla patří především Viz LÁSKA, Mít s kým běžet či kniha Tělem tě chápu.

Žena prchá před zprávou je přesně o tom, o čem vypovídá název knihy. Ora prchá před špatnou zprávou. Kam? Kamkoliv, kde ji nedostihnou poslové špatných zpráv. Na svou dlouhou cestu si bere svého někdejšího milence i nejlepšího kamaráda Avrama. Po dlouhých letech, kdy se vůbec nestýkali, se opět shledávají a Ora mu začne vyprávět celý svůj život od narození Adama, syna Ilana, druhého muže, jenž jí připravil mnohá trápení. Stejně jako Avram. Vypráví mu i o životě, který prožívala po narození Ofera, Avramova syna, s nímž však Avram nechtěl mít nikdy nic společného. Až dosud, kdy se po více než dvaceti letech shledávají. Dva osudoví muži, jedna žena. Klasický milostný trojúhelník se zvláštními paradoxy. Když se narodil Adam, Ilanův syn, Ilan od Ory i syna odešel. Když se narodil Ofer, syn Avrama, opustil Oru Avram a Ilan se vrátil. Takový je zkrátka život na pomezí izraelsko-palestinské války.

Teď, po dlouhých letech plných radosti i trápení, se Ora nechce dívat na to, jak její syn umírá ve válce. Do ní totiž odešel i přes Ořiny neustálé prosby. Ta teď nechce jen čekat na to, jak kdosi jednou zaklepe na dveře, aby jí oznámil, že Ofer byl zabit. Pomocí příběhů, které Ora vypráví Avramovi a které si zapisuje do poznámkového bloku, drží svého syna naživu. Tuší to, její tělo jí napovídá, kdy je Ofer v nebezpečí a kdy mu nic nehrozí. Jenže před špatnými zprávami nikdo nemůže uniknout. Ani kdyby došel na samotný kraj světa…

Nakladatelství Mladá fronta vydalo knihu plnou emocí, emocí Ory, Avrama, Ilana i mnohých dalších. Emoce umocňuje i způsob, jakým je text napsán – bez klasické přímé řeči, bez jakéhokoliv označení, že vůbec nějaká přímá řeč v textu je. Příběh je psán v jednoduchých větách a souvětích, ovšem bez jakéhokoliv oddělení textu vyprávěného třetí osobou, příběhu zprostředkovaného vyprávěním nebo vnitřním hlasem Ory a přímé řeči. Čtenář se tak občas může v textu ztrácet. Jako by autor psal a psal, jen aby už byl na konci a všechno se vyřešilo. Často není zřejmé, zda-li je daná pasáž přímou řečí nebo jen myšlenkou dané postavy. Rovněž dějovou linku TEĎ doplňuje dějová linka PŘEDTÍM, v níž Ora vypráví Avramovi o uplynulých letech, či si jen poznamenává do svého deníku to, co se bojí, že jednou zapomene.

Kniha vyžaduje neustálou čtenářovu pozornost. Na druhou stranu není tak těžké ji udržet, neb hlavní otázka, kterou si čtenář od obrácení prvních pár stran klade, je: Přijde špatná zpráva, nebo Ora utíká zbytečně? Ale říká se, že každá cesta má svůj cíl. Proč by tedy všechny cesty nemohly mít i svůj účel?

Související knihy

Grossman, David

Mladá fronta, 2013