Pohádka o Zlatovlásce, písnička Holka modrooká nebo říkadla jako Houpy, houpy, kočka snědla kroupy… – dodnes je čteme, říkáme a zpíváme a netušíme, že je známe díky Karlu Jaromíru Erbenovi (1811 – 1870), který je vyhledal a zapsal.

Už za studií Erben poznal Karla Hynka Máchu, později navázal přátelství s Františkem Palackým i Boženou Němcovou, účastnil se vlasteneckých setkání, seznámil se s významnými zahraničními folklórními badateli a cestoval po archivech. Sbíral a tvořil pohádky, písně, balady, hádanky, zaříkadla, psal hesla do Riegrova naučného slovníku, vydával staročeská díla i své bájeslovné studie, překládal občanský zákoník a trestní řád, byl redaktorem i členem delegací na vídeňský sněm. To všechno stihl za necelých šedesát let života.

V novém výboru, který uspořádala Jana Čeňková, mají největší zastoupení pohádky. Podle Erbena v pohádkách probíhá věčný zápas zimy a jara, tmy a světla, smrti a života, který symbolizuje právě mrtvá ledové a živá tekoucí voda. Nechybějí ale ani ukázky koled, hádanek a písní z monumentální sbírky Prostonárodní české písně a říkadla (1864), ani tři balady z jeho nejznámějšího díla Kytice (1853). Živou vodu uzavírá překvapivý a téměř neznámý text o „měsíčních kruhových obrazech“ Josefa mánesa na Staroměstské radnici.

Iku Dekune – japonská ilustrátorka, která žije od roku 2002 v Praze. Vystudovala obor grafika na Musashino Art University v Tokiu. Její ilustrační tvorba je oceňována v Japonsku i ve světě. Iku Dekune zkouší stále nové výtvarné techniky. Ilustrace k výboru Živá voda malovala temperami, vytvářela celostránkové a záhlavní ilustrace, které jsou nové v pojetí pohádkové fantazie. V baladách působí šerosvitné záblesky, v pohádkách je tlumená barevnost obohacena o přírodní detaily.

Související knihy

Erben, Karel Jaromír

Albatros, 2011