Na pultech knihkupectví se nedávno objevila prvotina Margaux Fragosové s málo říkajícím názvem Tygře, tygře, kterou u nás vydává nakladatelství Jota. Podtitul Šokující paměti skutečné Lolity může zaujmout jak znalce Nabokovova díla, tak milovníky mírné kontroverze. Jak název napovídá, v díle sledujeme vztah malého děvčátka a starého muže od jejich seznámení až po jeho sebevraždu.

Sedmiletá Margaux potká na plovárně jednapadesátiletého Petera Currana, který ji i její matku pozve na návštěvu. Dům s krásnou zahradou, plný exotického zvířectva a Peterovy vytvořené hry dívku zcela okouzlí, čímž se mu podaří nad ní získat jistý vliv. K tomu napomáhá i fakt, že Margaux necítí doma žádné zázemí: její matka trpí nespecifikovanou duševní poruchou, která jí zabraňuje o dceru hlouběji pečovat, otec je ovládán věčnými výbuchy vzteku i potřebou ponižovat své nejbližší. Peter se postupem času proměňuje z pouhého kamaráda na jejího tajného milence (nicméně dlouho nesvolí k vlastnímu pohlavnímu styku). Ze sebevědomé holčičky se postupem času stane zamlklá mladá žena, dokonce naoko usilující o sebevraždu. Když Margaux dosáhne dvaadvaceti let, Peter se rozhodne ukončit svůj život…

Abych pravdu řekla, nečekala bych, že tato kniha může být až takovým zklamáním. Ne že by autorka neuměla psát, její styl je vytříbený, ale bohužel jen ten nemůže donutit čtenáře kupovat její knihy (pokud ji sukces její prvotiny přiměje k napsání dalšího veledíla). Předně ještě nikdy jsem nezažila dílo, kde každá z jednotlivých postav je svým způsobem nějak duševně nemocná, ačkoli otevřeně je to řečeno jen o jedné z nich. Mimo Margauxinu matku, jejíž nemoc byla popsána jako neschopnost vykonávat základní práce a nutkavě si zapisovat všechny události, otec trpí záchvaty agrese, diktátorstvím a alkoholismem, Peter je v určitém ohledu stále malé ufňukané děcko, jeho partnerka Inéz zasněná víla žijící zcela mimo realitu. I u samotné hlavní hrdinky se vyskytují znaky schizofrenie (když si vytváří alter-ega, kterým skutečně věří). Navíc každý z nich konverzuje až bolestně melodramaticky. Pokud však postava Margaux v něčem extrémně selhává, tak  to ve schopnosti působit důvěryhodně.

Důvěryhodnost celého díla však narušují i další fakta: sedmiletá holčička mluví jako zmenšený dospělý používající pseudotětinská naivní přirovnání (například popisuje Peterův penis jako „hot-dog bez pečiva s připojenými polovyfouklými balonky“, poté jej uznává jako „kornout zmrzliny s posypkou“), dlouhé strany rozhovorů i monologů jejího otce si pamatuje slovo od slova a jiné narativní chyby, jejichž seznam by vydal na malou brožuru. Ke konci knihy se staví do pozice oběti, většinu děje však takto nepůsobila. Autorka navíc neponechává prostor pro čtenářovu fantazii: všechny erotické scény a intimní rozhovory jsou popsány velmi explicitně, čímž mě dostala do nepříjemné pozice voyera.

Pokud psaní knihy sloužilo jako katarze samotné autorky, mělo jí nadále zůstat, nikoli přenášet všechna traumata na čtenáře. Jediné, co si z četby odnáším, je pocit vnitřní špinavosti a bezútěšnosti, nic jiného kniha nepřináší. Pokud měla sloužit jako skrytá rada osobám ocitnuvším se v takovéto situaci (jak v závěru knihy deklaruje), její smysl naprosto selhává. Postavy jsou neschopné cokoli řešit, a pokud právě tato neschopnost byla cílem, tak nepoukazuje ani na jiná východiska, kterých se postavy nemusely jen chopit. V díle nevidím ani biblioterapeutický potenciál pro podobně postižené čtenářky. Celé vyznění knihy nemá katarzivní účinek, naopak dokáže uvrhnout do stavu daleko hlubší sklíčenosti.

Související knihy

Fragosová, Margaux

Jota, 2011