Paulo Coelho ve svém románu Alef vydaném letos v nakladatelství Argo opět otevírá svůj svět plný fantazie i prosté lidové moudrosti. Tak jako v Alchymistovi, autorově literárním debutu, se hrdina vydává na cestu, jejímž cílem je nalezení sebe samotného.

Na rozdíl od Alchymisty je však hrdina již dospělým mužem, samotným autorem, spisovatelem i vypravěčem. Jeho přáním není nalézt poklad, ale království své duše, posunout svůj duchovní rozvoj v rámci tajemného učení někam dál a navrátit se k víře. Hledá odpověď u svého mistra J., který mu doporučuje opustit poklid současného života a „odejít dobýt svoje království“. Vydává se tedy na dlouhé putování po autogramiádách na celém světě, klid však nalézá až v samotném závěrečném úseku: během jízdy po Transsibiřské magistrále. Již před cestou jej provází věštba, že veškerou lásku mu přinese „duše z Turecka“.

K tomu mu má pomoci dívka Hilal, rozhodnutá získat vypravěčovo srdce, ačkoli netuší, že tento cit pochází z vášně i křivdy z některého z minulých životů. Autor sice nejprve není z dívčiny přítomnosti nejprve příliš nadšený, a ani nikdo z výpravy nedokáže její přímost a odhodlanost přijmout, dochází mu, že právě ona mu může pomoci nalézt odpovědi na všechny otázky, které jej sužují, a dojít k odpuštění. Skrze svůj hluboký vztah otevírají brány do Alefu, tajemného bodu, jež obsahuje celý vesmír a otevírá dveře do jiných dimenzí i životů. I přes vzájemné citové pouto sice jejich vztah nedosáhne naplnění, oba však naleznou věc daleko cennější: odhalí nejvyšší tajemství a stanou se „králi ve svých světech“.

Se znalostí autorovy prvotiny je obtížné tuto knihu hodnotit. Během let se Coelhův styl ještě zdokonalil, stal se rozpoznatelnějším. Hlavní i vedlejší myšlenky příběhu rozvíjí opatrně, velice pozvolna, vrací se k námětům předchozích děl, ale dává jim novou dimenzi, nové kvality. Dokáže si pohrávat i s nejtenčími strunkami lidské obrazotvornosti. Pro hlubší znalce Coelhovy tvorby však může kniha působit „sebevykradačsky“, nicméně samostatně se jedná o velice příjemné relaxační čtení. Dějové scény jsou velmi vyváženě prostřídány filosofickými monology, které však nepůsobí šroubovaně ani křečovitě, naopak děj spíše zklidní a dávají knize daleko hlubší rozměr. Každý, kdo se rád na chvíli zastaví a zamyslí nad světem, najde v tomto díle dokonalého průvodce.

Související knihy

Coelho, Paulo

Argo, 2011