Titul Nebezpečná literatura? s podtitulem Antologie z myšlení o literární cenzuře vydalo v roce 2013 nakladatelství Host. Jeho editory jsou Tomáš Pavlíček, Petr Píša a Michael Wögerbauer. Antologie vznikla v rámci Oddělení pro výzkum literární kultury Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR. Jedná se o první knižní výstup projektu „Literární cenzura v obrysech. Administrativní kontrola a regulace literární komunikace v české kultuře devatenáctého a dvacátého století“ podpořeného Grantovou agenturou ČR.

Antologie obsahuje celkem šestnáct textů, které jsou rozděleny do dvou oddílů. V první skupině čtenář nalezne práce, jež jsou převážně teoretického rázu, ve druhé pak studie vycházející hlavně z historických materiálů. Texty pocházejí od různých autorů, českých i z cizích zemí. Ti nebyli do antologie vybráni náhodně, ale tak, aby bylo z jednotlivých prací patrno, že se navzájem citují, polemizují či rozvíjejí mezi sebou nadhozené podněty. Někteří autoři zpracovávají dokonce i stejný materiál, například Fiková, Losev, Urbański a Darnton se zabývají komunistickými režimy dvacátého století.

Titul Nebezpečná literatura? pery jednotlivých autorů formuluje nové teoretické pojetí cenzury. Za zamyšlení stojí například názor autorů Butlerové a Bourdiea, kteří tvrdí, že cenzuru všichni spoluvytvářejí a zároveň jí všichni i trpí. Podle Biermanna zase tradiční cenzura představuje krizi moci či odhaluje její meze, protože se držitelům moci nepodařilo prosadit své rozhodnutí tak, aby tvořilo předpoklad pro jednání ostatních.

Celou antologii otevírá text Kánon a cenzura jako kulturně-sociologické kategorie od Aleidy a Jana Assmannových. Ti berou kánon jako něco, co překrývá „nekanonické“. Cenzura je dle nich do určité míry podepřená kánonem, stabilita kánonu naopak vyžaduje cenzuru, jež vyloučí nekanonické texty. Tím je zaručena soudržnost moderního společenství. Teoretická část knihy je uzavřena statí Cenzura a kulturní regulace: mapování terénu od Beate Müllerové, jež v ní vytváří přehled novějšího bádání o cenzuře.

Druhou část knihy, tedy eseje, věnující se konkrétním případům fungování cenzury, otevírá práce od Lva Losevova nazývající se Ezopovský jazyk jako literární systém. Autor se v ní zabývá hlavně dopady cenzury na tvůrčí proces psaní a čtení. Klade si otázku, do jaké míry lze považovat cenzuru za výzvu pro psaní. Losevov dokládá, že cenzura nemusí vést k oslabení uměleckých kvalit díla, ba naopak.

Pro čtenáře zajímajícího se o literaturu a jazyk bude antologie Nebezpečná literatura? dozajista zajímavým rozšířením obzorů. Obsahuje vskutku širokou plejádu názorů a postřehů, které pomohou zájemci utvořit si vlastní názor na literární cenzuru a prohloubit si informace o ní. Každý z textů je podnětný a povzbuzuje čtenáře k uvažování nad daným tématem.

Související knihy

Host, 2013