Fotografický atlas seznamuje čtenáře s cca 200 nejběžnějšími druhy cévnatých rostlin, které najdeme na loukách, pastvinách, mezích nebo výslunných stráních. U každého druhu jsou uvedeny snadno poznatelné charakteristické znaky, popř. možnosti záměny, doplněné informacemi o biologii, ekologii, zajímavostmi o způsobu opylování či údaji o jedovatosti rostlinných druhů. Nejsou zařazeny vzácné a ohrožené druhy, které jsou dostupné v jiných publikacích. Publikace chce navázat na stanovištně orientované atlasy rostlin, které byly vydávány s perokresbami v osmdesátých letech minulého století.

Rostliny luk a pastvin

Autor: Lubomír Hrouda
Počet stran: 448
Formát: 170 × 240 mm
Vazba: vázaná
ISBN: 978-80-200-2259-2

Knihu Rostliny luk a pastvin vydalo nakladatelství Academia.

Ukázka z knihy

Euphrasia Rostkoviana Hayne – Světlík lékařský

Scrophulariaceae – krtičníkovité
květ ↓ K(5) C(5) A4 G(2)
kvete VII–IX

Jednoleté, 10–25cm vysoké byliny. Lodyha přímá, dole chlupatá, v horní části a v květenství chlupatá a žláznatá, obvykle vstřícnými větvemi hojně větvená. Listy vstřícné, přisedlé, široce vejčité, tupě až ostře špičaté, listeny v květenství stejného tvaru, stopkatě žláznaté. Květy po jednom v úžlabí listenů v koncových klasech; kalich chlupatý a stopkatě žláznatý, více než do poloviny srostlý, s kopinatými zuby; koruna dvoupyská, horní pysk bělavý až bledě fialový, s dvoulaločným okrajem, dolní pysk trojlaločný, bílý s tmavou žilnatinou a žlutou skvrnou v ústí; při odkvětu se koruna prodlužuje a vyniká z kalichu; tyčinky s nitkami do poloviny srostlými s korunní trubkou, dvoumocné, 2 delší a 2 kratší nad sebou v koruně uspořádané; čnělka dlouhá, s hlavatou bliznou, ukrytá pod horním pyskem. Plody obvejcovité tobolky, mírně vyniklé z kalichu, štětinatě chlupaté.
Květy jsou primárně hmyzosprašné: opylovač opylí delší bliznu a poté se dobývá sosákem do korunní trubky, přičemž zavadí o hrotitou bázi dolních (kratších) tyčinek a pyl z prašníků pukajících dovnitř květu se mu může vysypat na hlavu. Na konci kvetení se prodlužuje korunní trubka a posouvá s ní srostlé tyčinky tak, že se prašníky dostanou do stejné roviny s bliznou a mohou ji, pokud zůstala neopylena, samosprášit.
Světlík lékařský roste zejména v letním aspektu pastvin (Cynosurion) a smilkových lad ve středních polohách (Violion caninae), biotopu v minulosti rovněž pastvinného. V sušších loukách je vzácnější, protože pro svá počáteční stadia potřebuje rozvolněnější vegetaci.
Světlíky patří do skupiny tzv. poloparazitů, kteří parazitují haustoriem (terčíkovitým kořenem napojeným na cévní svazek hostitele) na některém z kořenů okolních rostlin (a tím získávají zejména vodu), ale na rozdíl od úplných rostlinných parazitů normálně asimilují. Rovněž na rozdíl od parazitů využívají hostitele nespecificky, zatímco pravé parazitické rostliny jsou schopny parazitovat jen na rostlinách určité čeledi, rodu, nebo dokonce jenom druhu. Že jde o poloparazita, poznáme, když rostlinu vytáhneme se země: má velmi chudou kořenovou soustavu bez kořenového vlášení. Další vlastností mnoha poloparazitů je sezónní dimorfismus: na jaře vyrůstají obvykle nevětvené, vytáhlé rostlinky s kratší vegetační dobou, zatímco rostliny v létě odpovídají výše uvedenému popisu.

Záměny: Světlíků je u nás více druhů, světlík lékařský je nejčastější; liší se ode všech dalších druhů tím, že je v horní části rostliny (hlavně na listenech a kalichu) stopkatě žláznatý. Všechny ostatní druhy mají pouze jednoduché krycí chlupy (je dobré si pomoci lupou, ale žláznaté chlupy jsou často vidět proti světlu i bez lupy). Nejčastější ze skupiny jen chlupatých světlíků je světlík tuhý (Euphrasia stricta), lišící se i větší suchomilností – potkáme ho nejčastěji na výslunných stráních (Bromion), mezích, na písčinách, na narušené půdě podél cest a někdy až ve stepních porostech.

Související knihy

Hrouda, Lubomír

Academia, 2013