Tanec ve tmě

20.8.2013 Hana Hindráková 2 komentáře

V ten letní podvečer růže na záhoncích obzvlášť omamně voněly. Barevní motýli poletovali z květu na květ, jako by se nemohli rozhodnout, který je ten nejkrásnější. Alice, oblečená v lehkých šatech na ramínkách, kráčela nejistě městem do neznámé kavárny na osudovou schůzku. Loni oslavila dvaadvacetiny, a tak mohla mít rozum. Jenže…

Přehrávala si v hlavě, co se vlastně před týdnem stalo. Ten trénink úplně zbořil její zatvrzelá předsevzetí, že si nebude nikdy nic začínat s ženatými muži. Jedna taková žena jí kdysi odvedla otce a Alice se nechtěla chovat stejně.
Alice několik let závodně tančila standardní tance. Tanec milovala a žila jím. Minulý týden měli soukromou hodinu s trenérem Patrikem Novým. Aliččin tanečník se necítil ve své kůži a Patrik se po tréninku zajímal, co se s ním děje. Alice koketně prohodila, že když s ní zajde na kafe, tak mu o tom povypráví. Vůbec netušila, co to vlastně vyvádí. Nemohla si pomoct… Jenže… Když Patrik byl tak přitažlivý… vysoká vypracovaná postava, jemné rysy, blonďaté vlasy a oči modré jako curacao.
Patrik souhlasil a navrhl pro setkání zapadlý podnik na kraji města.
Nikdy předtím nepřipadal Patrik Alici tak okouzlující. Každá myšlenka na jejich schůzku jí vykouzlila úsměv na rtech a zaplavil ji náhlý pocit štěstí. Nerada si to přiznávala, ale bláznivě se zamilovala do o patnáct let staršího ženatého muže. Věděla, že ani ona mu není lhostejná. Na trénincích se po ní neustále díval a vysílal k ní uhrančivé pohledy.
Alice opustila vzpomínky a došla před kavárnu, kde na chvíli se zastavila a pořádně se zhluboka nadechla. Celé tělo se jí chtělo nervozitou. Věděla, že by se měla otočit, ale prostě to nedokázala udělat a vešla dovnitř. Patrik seděl u okna a hned si jí všiml.
Vstal a nabídl jí židli. Posadila se a najednou ztratila řeč. Asi tisíckrát si představovala, co mu řekne a teď ji vlastní tělo zradilo. Patrik ji pozdravil a několika prsty jí lehce přejel po hřbetu ruky. Objednal dvě sklenky červeného vína a vzal její ruku do své. Dlouze se jí zahleděl do očí a potom ji pobídl, ať mu vypráví o svém životě. Zajímalo ho úplně všechno. Pozorně naslouchal a o sobě se vůbec nezmínil. Tak galantního muže Alice ještě nepotkala.
Když Patrik s Alicí odcházeli, kostelní zvony odbíjely desátou večer.
„Tak zase někdy,“ hlesl Patrik, když se loučili. Potom Alici popřál dobrou noc, otočil se a pomalu mizel v šeru hříšného večera.
Alice se jen usmála a vydala se domů. Nakonec byla ráda, že je ty žhavé jiskry nespálily a schůzka zůstala jen u kradmých doteků.
Náhle za sebou uslyšela rychlé kroky.
„Počkej,“ zašeptal Patrik naléhavě a přitiskl ji k sobě. Jeho ústa si našla její tak rychle, jako by nikdy nic jiného neexistovalo. Alice se k němu přivinula a nechala se jím zcela ovládat.

Následující dny netrpělivě odpočítávala hodinu za hodinou do dalšího tréninku. Každá z těch hodin jí připadala nekonečně, ale opravdu nekonečně dlouhá. Už zbývaly pouhé dva dny a potom konečně uvidí Patrika.
Alice nevěděla, jak se má chovat, aby před tanečním partnerem neprozradila svoje city. Patrik vešel do místnosti s širokým úsměvem, který bez sebemenších pochyb patřil jí. Velmi intenzivně vnímala každý jeho něžný dotek ve standardním objetí, když jí ukazoval nové kroky taneční variace. Jistě slyšel zběsilý tlukot jejího srdce… Alice zhluboka dýchala, aby se uklidnila. Nic však nepomáhalo.
Když večer uléhala do postele, ještě cítila tu smyslnou vůni jeho parfému. Byla blázen. Blázen do Patrika. Úplně ji to ovládlo. Zmocnilo se jí to. Pohltilo ji to. Vůbec nevěděla, co s tím bude dělat. Nemohla spát ani jíst. Onemocněla vážnou nemocí, jejíž diagnóza zněla zakázaná láska.
Další týden měla Alice a její tanečník domluvenou soukromou taneční lekci s Patrikem v deset hodin večer v tanečním klubu, kam chodili obvykle trénovat. Dříve nebylo volno, a tak se museli spokojit s pozdější večerní hodinou.
Než stačila zamknout dveře, rozezvonil se jí telefon. Na displeji uviděla číslo svého tanečního partnera. Volal jí, aby se omluvil z nočního tréninku, protože se mu znenadání udělalo špatně.
Alice mu popřála brzké uzdravení a potom ztuhla. Tělem jí projel blesk pochopení.
Budu s Patrikem sama, sama v tanečním sále pozdě večer. Vzrušení ji zcela paralyzovalo. Bylo jí jasné, že ten večer Patrikovi podlehne. Tu mučivou touhu už prostě dál nezvládne ovládat…

Patrik ji pozdravil a odemkl dveře. Společně vešli do temného sálu, který ukrýval prostorný parket. V čele stálo pódium a vedle hrací aparatura, kde si tanečníci vybírali hudbu k tanci.
Alice si vzala tašku s oblečením a líčením a odešla na toaletu, kde se převlékla do přiléhavého bílého tílka na úzkých ramínkách, které kontrastovalo s její ohnivou hlavou a kapradinovýma očima. K tomu si oblékla dlouhou širokou taneční sukni a bílé lodičky na vysokém podpatku.
Ze sálu se k ní nesly tóny romantického waltzu Just once last dance. Alice vešla do přítmí sálu, osvětleného jen malými žárovkami zavěšenými nad parketem.
Patrik stál uprostřed parketu a v bílé košili s modrou kravatou mu to strašně slušelo. Jakmile zpozoroval Alici, zeširoka se usmál a zvednutím ruky ji požádal o tanec.
Alice se mu dívala do očí a pomalu se k němu přibližovala. Patrik ji propichoval očima a vzduchem létaly žhavé jiskry.
Když se dotkli dlaněmi, projel jejich těly silný elektrizující výboj. Alice se k Patrikovi přitiskla hrudí.
Patrik se jí podíval dlouze do očí a s bolestí v srdci zašeptal: „Dnes spolu tančíme naposledy.“
Alice se na něj nejprve zmateně podívala a potom přikývla. Rozhodla se, že si užije každou minutu, kterou spolu ještě stráví. Teď ho měla celého pro sebe – byl jen její.
„Just one last dance before we say goodbye,“ pěla procítěně Sarah O’Connor v písni upravené do waltzového taktu.
Jejich těla splynula v jedno, když se ladně pohybovali po parketě tančíc milostný waltz. Píseň vyprávěla jejich nenaplněný příběh. Tolik po sobě toužili, tolik se chtěli, ale mohli si dopřát jen tento tanec. S nadpozemskou lehkostí se vznášeli a točili. Patrik se na okamžik zastavil ve zdvihu, pomalu snížil, podíval se s láskou na Alici a zaklonil jí do odhozeného překlonu. Pod tílkem jí prosvítala podprsenka a ona vnímala jeho pohled na svých prsou. Jedním pohotovým chvatem strhl Alici sponu – její ohnivé vlasy se rozvlnily v tisících pramíncích a zalily jí holá záda.
Pokračovali otevřenou promenádou, běženou otáčkou vlevo a pivotami. Doznívaly poslední tóny písně a tak Patrik ukončil tanec odhozeným překlonem se závěrečnou výdrží. Nechal Alici zakloněnou a rukama jí přejížděl po prsou. Divoce se k němu přivinula a jeho rty ji laskaly po celém těle.
Potom se do napjatého ticha rozezněly rychlejší tóny argentinského tanga. Patrik chytl vláčnou Alici do držení a pravou ruku jí položil na rozžhavená záda. Ztratila veškerý ostych a dala do tanga veškerou energii. Chtěla ze sebe vytančit tu zakázanou vášeň, která zcela ovládla její tělo a následující den již bude minulostí. Ale Alice nyní nechtěla myslet na budoucnost. Žila teď. Žila tímto tancem. Nezajímalo ji, co bylo, nebo bude, užívala si přítomnost a nechala se jí pohltit. Vychutnávala si bouřlivý a prudký tanec, který zcela vystihoval její vnitřní pocity. Připadala si jako rozbouřený oceán s dunícími vlnami tříštícími se o pobřeží, jako tornádo ženoucí se prázdnou krajinou, jako písečná bouře nad Saharou, jako nespoutaný a neovladatelný přírodní živel.
Kéž by tento okamžik nikdy neskončil, přála si v duchu.
Hudba dohrála a oni dva stáli spolu uprostřed parketu a objímali se. Oba věděli, že je to naposledy – jejich zakázaná láska nesměla pokračovat. Patrik držel Alici tak pevně, jak jen dovedl a našel si její rty. Stáli tam spolu snad hodinu, než ji Patrik pustil a zašeptal tiché sbohem.
Druhý den v podvečer se Alice zadumaně procházela lesem. Vzduchem se nesla příjemná vůně borovic a smrků a lehký vánek čechral jejich jehličí. Alice vyšla na kopec, posadila se do trávy a zahleděla se na horizont, z kterého vystupovaly vrcholy Krkonoš. Slunce pomalu sklouzávalo dolů a zanechávalo za sebou růžovou stopu červánků.
Alici bolelo srdce, ale věděla, že se brzy uzdraví. Nakonec byla ráda, že to takhle dopadlo a nikomu krom sebe tím neublížila. S ženatými muži už si opravdu nebude nikdy nic začínat… Ani kdyby to měl být pouhý tanec…

O Haně Hindrákové

Pochází z Trutnova z východních Čech a v současné době žije ve Strančicích nedaleko Sázavy. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze se zaměřením na cestovní ruch a rozvojové země. Mezi její největší lásky patří Afrika, cestování a psaní. Od roku 2000 navštívila čtyřikrát Keňu, dále Tunisko, Egypt, USA, Nepál, Nový Zéland, Argentinu, Chile, Portoriko, Kapverdské ostrovy, Velké a Malé Antily a většinu evropských zemí. Hana Hindráková píše poezii, prózu i publicistiku a v roce 2008 byla jedním ze zakládajících členů neziskové organizace Fair, o. s. (www.fair-ngo.eu). V roce 2012 jí vyšel v nakladatelství Alpress román Děti nikoho a v roce 2013 román Karibu Keňa s podtitulem Láska v ohrožení voodoo. Více najdete na webových stránkách www.hindrakova.cz.