V nakladatelství XYZ vyšlo dílo autorky Nicole Zvoníčkové, která píše pod pseudonymem Nicky Perry. Protože jejími hlavními postavami jsou především již jmenovaní upíři, kniha nemohla dostat jiný název než ten, kde se objeví pojmenování podle životodárné tekutiny – Spojení krve.

Zdá se mi, že v poslední době je knižní trh doslova zaplaven knihami, ve kterých vystupují především upíři. Už to začíná být docela nudné, většinou jsou si příběhy hodně podobné.

I když v této knize mají upíři také hlavní slovo, autorka si vybrala dost zajímavé téma. Zpracovat boj mezi upíry a jejich věčnými soupeři vlkodlaky. Úžasné téma, které by mohlo oživit knižní nabídku. Kniha, která by překonala ostatní a jednoznačně obsadila domácí knihovničky. Bude takové i Spojení krve?

Soňa Generová je sedmnáctiletá studentka obchodní akademie. Zajímají ji obyčejné věci, jako kteroukoliv jinou dívku podobného věku. Všechny ty nudné každodenní starosti a povinnosti jsou jednoho dne přerušeny příchodem nové spolužačky do třídy, kterou Gee, jak jí kamarádi oslovují, navštěvuje. Nádherná Florencie nemá snad jedinou chybu – je krásná s tělem modelky a sněhobílou pletí, luxusním autem a skvostnými šaty. „Hodnoty“, které dívky ve věku Gee tak bezmezně obdivují. Navíc je tady její bratr Gareth, přezdívaný jako Gary, ještě krásnější kluk s těma nejúžasnějšíma očima na světě, a Ian, jejich otec, který začne na akademii vyučovat angličtinu. Všechno možná zdánlivě normální. Jenže nic není na první pohled takové, jak vypadá…

Gee pomalu začíná chápat, že její milovaný Gary se chová divně, například při pohledu na krev. Jak to, že Ian ví, co si zrovna myslí, když mu pomáhá uklízet nepořádek v kabinetu? Nejen tato otázka by měla Gee trápit, ale ona se nad něčím podobným, alespoň prozatím, nepozastavuje. Vše se ale změní ve chvíli, kdy nečekaně přistihne Garyho v náručí prostitutky. V nějakém romantickém románku by z toho byl poplach na několik desítek stran, ale ne v této knize. Gary si přišel užít trochu odlišným způsobem. Přišel se najíst…

Tímto odhalením, které jí Gary poté postupně rozebere do nejmenších detailů, včetně několika set let staré historie jednotlivých členů rodiny, dostává příběh zcela jiný rozměr. Gareth, Florencie, Ian a další členové komunity nepřijely z Ameriky za Gee do České republiky jen tak. Její otec je totiž vlkodlak, který jí v den jejich osmnáctých narozenin hodlá proměnit v monstrum, které podle staré legendy vyhladí veškerou populaci upírů. Úkol je tedy zdánlivě jednoduchý. Ochránit Gee před kousnutím od jejího otce a zachránit si svou vlastní upíří kůži.

Právě toto téma mi přišlo nesmírně zajímavé. Je odlišné než to, jaké nabízejí jiné knihy. A především podle mě umožňuje autorovi doslova vykouzlit skutečné umělecké dílo. Boj těchto, pro lidstvo zrůd, navíc s hrdinkou – dívkou, která je jediným článkem, jež dokáže rozpoutat opravdové peklo na zemi.

Bohužel jediné, co Nicky Perry mistrně dokázala, je právě zvolení tématu. Zbytek je na tom už hůř…

Polovina knihy je plná nezáživných teenagerovských rozhovorů bez ducha a místy i smyslu. Dialog střídá dialog, ale čtenář z něj vlastně nic nepochopí. Rozhovory mezi Gee a jejími kamarády nebudete zřejmě většinou vůbec vnímat. Možná by je lépe vnímali studenti, kterým by připomínaly jejich vlastní pohledy ze školních tříd…

Druhá polovina je psána více z pohledu Garyho. Autorka tu líčí pocity upíra, který se zamiloval do smrtelníka. Hezky zpracované je ztvárnění jeho myšlenkových pochodů a vlastního boje Gee nezakousnout ve chvíli, kdy má příležitost, kdy vidí či cítí krev. Musím uznat, že právě tyto části se Nicky Perry velice povedly.

Je ovšem otázka, zda některé kapitoly nejsou jen pouhým „opisem“ toho, co viděla ve filmech. Je na místě upozornit, že autorka je vášnivým divákem hororů. Je to skutečně divné, ale to, co můžeme vidět ve filmu, je úžasně zpracované. Připomíná mi to působení lidské fantazie, kdy stačí zavřít oči a do detailů popíšeme svého nejoblíbenějšího hrdinu a jeho chování. Otevřená ústa, ze kterých tečou sliny, jež se „rozpatlávají“ po krku oběti, na kterém působením adrenalinu naskočily tepny, že nelze odolat…

Rozhodně se nechci autorky nijak dotknout, ale tento dojem jsem získala i proto, že části, jež souvisejí s popisem každodenního života hrdinky Gee, toho, co dělá, jak se baví, jak přemýšlí apod., jsou najednou jako z jiného světa. Jako kdybych poslouchala dva dospívající na školní chodbě, kteří se baví o tom, jak nesnáší tělocvik. Ony totiž i ty dialogy tak působí. Jako kdybych četla knížku určenou pro mládež a ne knihu, při které by se měli začíst do jejich stránek především dospělí. Ti, kteří očekávají „dobré upíří dobrodružství“.

Příběh, který Nicky Perry popisuje, je podle mého částečným popisem jejího vlastního života, roků, jež strávila studiem na obchodní akademii, kterou opravdu navštěvovala. A v neposlední řadě i jejích skrytých tužeb. Jako kdyby popisovala své vlastní sny, své hrdiny z filmů, jež tak miluje. Možná by na tom nebylo nic zase tak špatného. Problém ale vidím právě ve zpracování knihy. Místa, kdy dostala šanci na vytvoření vlastního popisu, respektive příběhu, jsou nedokonalá, nezajímavá a budete mít chuť je prostě přeskočit. Naopak ta, která lze jednoduše popsat z toho, co jsme jako diváci filmových hororů mohli vidět snad tisíckrát, jsou téměř dokonalá.

Ať tak či tak, budete mít po přečtení rozporuplné pocity. Nedomnívám se, že je příběh špatný, jen mu chybí to konečné vyladění. Je škoda, že tak úžasné téma nebylo zpracováno daleko lépe. Například s vynecháním až zbytečných a nic neříkajících dialogů. Kdyby autorka tyto části zkrátila pouze na nejnutnější minimum a dala prostor, klidně i větší, pro akci a líčení všemožných tajemství a bitek upírů proti vlkodlakům, pak věřím, že by kniha byla právě tou, kterou by si lidé velmi rádi koupili a ještě s větší radostí přečetli. Navíc propletená romancí mezi dvěma mladými lidmi, aby se příběh netočil jen kolem krvelačných bestií…

Nelze ovšem upřít fakt, že se kniha může jevit jako dobrý příklad pro začínající mladé spisovatele, pro ty, kteří tyto ambice mají a rádi by si přečetli „práci“ nějakého svého vrstevníka. Po této stránce, pokud zvážíme věk autorky, není kniha špatná. Možná jen málokdo by v nějakých osmnácti letech dokázal napsat skoro pěti set stránkovou knihu. Ale i v tomto případě bych stejně doporučila dobré zvážení tématu.  A klidně bych ubrala i počet stran. Vážně nechápu, proč si někteří neustále myslí, že skutečně dobrý příběh musí mít neskutečně velký počet stran, zvláště pak s „hluchými“ místy…

Na závěr stojí jistě za připomenutí, že knihu napsala česká autorka. A v době, kdy se na nás tato témata valí především z Ameriky, je jen dobře, že se objevil pokus i od našeho autora, který by měl stát z přečtení…

Související knihy

Perry, Nicky

XYZ, 2011