Rakouský romanopisec Arno Geiger je autorem sedmi prozaických knih a za své texty  získal několik literárních ocenění. V roce 2005 se stal držitelem nejrespektovanějšího ocenění udělovaného německy psané próze – Německou knižní cenu za román Daří se nám dobře. Knize Starý král ve vyhnanství, o níž bude pojednávat má recenze, byla udělena Rakouská státní cena za literaturu. V současné době žije ve Vídni a ve Wolfurtu. Velké poděkování patří překladu Tomáše Dimtera a nakladatelství Mladé frontě, jež knihu v roce 2013 u nás vydalo.

Geiger v románu vypravuje o pohnutém životě svého otce. Tomu začíná pomalu vynechávat paměť a přestává se chovat svým obvyklým způsobem. Proces, v němž nemoc napadá tatínka, je velmi pozvolný, první příznaky se projevují v polovině devadesátých let minulého století. Alzheimerova choroba nad ním začíná nenápadně roztahovat svou síť, do níž ho lapí, aniž by si této skutečnosti rodina všimla. Z autorova otce se tak doslova stává „starý král ve vyhnanství své vlastní mysli“, což je příznačné pro lidi trpící touto chorobou. Narodil se v roce 1926 jako třetí z deseti dětí, dostal se do válečného zajetí, v sedmatřiceti letech se oženil, manželství nebylo šťastné, neboť každý chtěl od života něco jiného. Pozitivní na manželství byl fakt, že měli čtyři děti. Po třiceti letech ho žena opustila. Odchod manželky u něj zahájil čas dumání a nečinnosti. Děti se odstěhovaly, vzduch kolem starého pána zřídl.

Autor vzpomíná na své pocity, jaké měl v roce 2000, kdy musel jako zvukař a audiotechnik pracovat v rodném domě, v němž žil jeho otec. Píše, že by se mu v té době obloukem vyhnul. Celkový rozsah nemoci docházel rodině jen pozvolna. Trvalo dlouho, než přijali fakt, že jejich otec trpí demencí.  Dlouhé roky autora tato myšlenka ani nenapadla, obraz, který o svém tatínkovi měl, se takovému výkladu totiž příčil. Denní kontakt s nemocným otcem ale znamenal kromě psychického vyčerpání také zdroj inspirace. Z jeho vypravování se zdá, že k němu začínal nacházet cestu. V knize je napsána spousta rozhovorů, které vedl se svým nemocným otcem. Některé odpovědi a chování nemocného tatínka vám možná budou připadat komické, odrážejí totiž stav mysli člověka trpícího Alzheimerovou chorobou:

Od určité doby nedokázal televizi vnímat jako jinou realitu. Vyvrcholilo to tím, že o Vánocích během televizních zpráv vstal z pohovky a mísu s cukrovím přinesl k televizoru, aby moderátorovi nabídl. (str. 88)

Rodina časem zajistila pečovatelky, jež se o něj celé dny staraly. Ne každá zvládla péči o klienta s touto diagnózou. S některými si otec rozuměl, jiné v něm vyvolávaly paniku. Jednoho dne nadešel čas, kdy tatínka rodina umístila do domova seniorů. O jeho pobytu v uvedeném zařízení získáte obraz, přečtete-li si celou knihu.

Arno Geiger střídá ve svém vyprávění nejrůznější časové roviny. Při čtení se vracíte do minulosti i prožíváte současnost. Celá publikace je psána z pozice syna, jenž cituje otcovy výroky, odpovědi na otázky, popisuje jeho chování. Během čtení jsem si musela položit otázku, zda by se otci líbilo, že o něm syn napsal biografické dílo?

Nedávno jsem četla knihu, která pojednává o pacientce trpící Alzheimerovou chorobou. Publikace se jmenuje Jaká budu umírat a autorka Christine Brydenová v ní píše o této zákeřné chorobě z vlastní zkušenosti. Pokud máte zájem o informace týkající se této nemoci, můžete si přečíst recenzi. Dovolila bych si krátké srovnání:

Fakta o Alzeimerově chorobě se v knize Starý král ve vyhnanství dozvíte zprostředkovaně, v publikaci Jaká budu umírat jde o vlastní autorčinu zkušenost. „Starý král“ byl na počátek nemoci zcela sám, mlčky zápasil sám se sebou. Rodině trvalo, než pochopila, jak je otec nemocný. Christine demenci pomáhají od začátku zvládat její tři dcery, velkou oporou je jí i Bůh. O své nemoci se sama rozhodla podělit formou knihy se všemi lidmi. „Starý král“ onemocněl v pokročilém věku, Christine relativně mladá.

Starý král ve vyhnanství je poměrně útlý román. Dozvíte se v něm ale velké množství informací ze života hlavního hrdiny. Určitě knihu doporučuji k přečtení nejen lidem, kteří o pacienty s diagnózou „Alzheimera“ pečují, ale i všem ostatním. Tato choroba totiž může na cestě životem potkat kohokoli z nás.

Související knihy

Geiger, Arno

Mladá fronta, 2013