Nakladatelství MOBA představuje ve své edici Původní česká detektivka dílo současných autorů. Jedním z nich je i Jarmila Pospíšilová (*1965), která vystudovala práva a od roku 1993 pracuje jako advokátka. Aby si, jak sama uvádí, pročistila hlavu, vymýšlí detektivní příběhy. Ten poslední se jmenuje Vražda v lázních Skalka a vyšel letos o prázdninách.

Ústřední postavou, která policii vždycky pomůže s řešením případu, je překladatelka Marie. Poté, co se odstěhovala z Prahy do moravské vesnice Kapličky, se již několikrát připletla k vyšetřování vraždy a pouto, které ji pojí ke kapitánu Petru Klenskému, s každým případem sílí. Teď se blíží prázdniny a v Kapličkách i okolí je klid. Jenže, jak se později ukáže, jde o klid před bouří. V nedaleké lázeňské obci Skalka najdou u léčivého pramene zavražděnou mladou dívku. Jmenovala se Eva Rytířová a jak se zdá, bylo hodně těch, kteří měli důvod ji nenávidět. Okruh podezřelých je široký a vyšetřování se pomalu rozbíhá. Marie i přes Klenského zákaz začne pátrat na vlastní pěst.

Byl motivem vraždy Evin milostný románek se starším ženatým mužem? Nebo snad se jí stalo osudným vydírání aktérů pojišťovacího podvodu? Či snad je pes zakopán jinde? A jak se vyvine vztah Marie a Petra, když on zjistí, že mu opět lezla do zelí?

Detektivní příběh působí nedotaženě. Autorka podle mne nevěnovala dostatečnou péči propracování základní kostry případu. Například mi vadila dosti zjednodušená charakteristika hlavních postav, která se nijak během děje nevyvinula. Zavražděná Eva byla ihned zpočátku charakterizována jako mladá, bezcharakterní dívka, která ale za svoji tvrdost vděčí úmrtí otce v pubertálním věku a neshodám s novým partnerem své matky. A v podstatě stejnými slovy ji popisují všichni, kteří o ní během děje mluví. Dokonce mi přišlo, že autorka některé věty brala přes „kopírák“, tak dokonale se výpovědi opakují. A podobně vychází i ostatní postavy. Děj se tak stává předvídatelným a ne zcela zajímavým.

Zápletka sama o sobě stojí za pozornost, ale mám pocit, že ji autorka dostatečně nevyužila. Otázka, kdo doopravdy vraždil, zůstává otevřená až skoro do konce, ale karty všech hráčů jsou od začátku dosti odkryté a tudíž nepřekvapující.

Požitek ze čtení kazí také velké množství tiskových chyb. V některých místech pouze ruší plynulost čtení (např. na straně 170 je napsáno „myslím, že to kolikrát ani nepozvali“ správně má být „ho“), jinde vyloženě čtenáře mate (viz strana 130, když se mluví o mrtvé Evě, že to hned ten „večer pozdě Evě oznámili policajti“, tak správně má být Zdeně, protože tak se jmenovala její matka).

Pokud tedy toužíte po úplně jednoduché odpočinkové detektivce, kterou můžete přečíst bez toho, že byste prožívali strach či napětí, pak je jistě Vražda v lázních Skalka pro vás tím pravým. Pokud ale hledáte něco náročnějšího, radím sáhnout raději po jiné knize.

Související knihy

Pospíšilová, Jarmila

Moravská Bastei MOBA, 2013