Nakladatelství Větrné mlýny vás srdečně zve na slavnostní odhalení knihy J.A.Pitínského Všecko napsané aneb Hry, prózy, básně, hrůzy (svazek shrnuje kompletní autorovo dílo).

KDY: noc z 10. na 11. září v 00.00.00 hodin
KDE: Knihkupectví Michala Ženíška, Poštovská 4, Brno – ALFA pasáž
OBČERSTVENÍ: buldočiny žvanec bystře klopíme na stůl

Všichni, kdo se v tento slavnostní okamžik do Alfa pasáže dostaví v masce J.A.P., si jeho knihu mohou zakoupit s 30% slevou.

Divadelní režisér Jan Antonín Pitínský se narodil 30. října 1956 ve Zlíně.

Dětství prožil v Pitíně, Částkově a v Luhačovicích, kde žije dodnes.

Po absolvování gymnázia ve Zlíně (1975) a Střední knihovnické školy v Brně (1977) vystřídal řadu zaměstnání; pracoval jako pomocný dělník, vychovatel, amundsenolog, malíř pokojů, malotraktorista, antikvář, závozník, nakonec jako knihovník ve Státní vědecké knihovně v Brně.

Od roku 1990 se věnuje výhradně divadelní režii, spolupracuje s různými scénami po celé České republice i na Slovensku a dosud vytvořil přibližně 90 inscenací.

Zakládal divadlo Tak-tak (1978), byl archivářem a inspicientem v Divadle na provázku (1978–1981), stál u zrodu Ochotnického kroužku (1985) a po jeho sloučení s HaDivadlem a vzniku Kabinetu múz zde působil jako režisér (1990–1992). Spoluzaložil brněnské kulturní centrum Skleněná louka (1993) a podílel se na uměleckém vedení Divadla Na zábradlí (2001–2002).

Za své inscenace získal Cenu Alfréda Radoka (Sestra Úzkost, Dejvické divadlo, 1995; Jób, HaDivadlo, 1996; Dido a Aeneas, Divadlo J. K. Tyla, 1998; Divadelník, Divadlo Na zábradlí, 1999), Cenu Českého literárního fondu (Touha stát se indiánem, Studio Marta, 1991; Její pastorkyňa, Městské divadlo Zlín, 1995), Cenu Sazky a Divadelních novin (Nora, Divadlo v 7 a půl, 2003; Liška Bystrouška, Slovácké divadlo, 2004) a slovenskou cenu Dosky (Ignorant a šialenec, Slovenské národné divadlo, 2006). V roce 2007 obdržel Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla.

Knižně dosud vyšlo: baletní libreto Pády (Q, Praha, 1993), „román“ Wolker a Bezruč (Petrov, 1995), dramata Matka, Buldočina (Krystal, 1995) a Ananas, Park, Pokojíček (Větrné mlýny, 1997), básnická sbírka Lulku tatíčkovi (Petrov, 2002).

Ze slovenštiny převedl román Rudolfa Slobody Láska a hru Armagedon na Grbu, ve vlastní samizdatové edici Žeň graefenbergská publikoval překlady polských aj. básníků, kupř. A. Bursy, T. Šalamuna, C. Norwida, E. Stachury, R. Wojaczka.

Pro Českou televizi natočil dva krátké filmy: Z dopisů neznámého, pravděpodobně poručíka, známé, pravděpodobně kurtizáně (podle prózy M. Holmana) a Jundrov je krásnější než Kampa (básně o fotbalovém Brně).

Je zastáncem pravosti Rukopisu královédvorského („Máje větší Jelen,“ zní jeho slavná věta v jednom odborném příspěvku), méně Zelenohorského.