Horor Dívka z nočních můr je pokračováním bestselleru Anna krví oděná od americké spisovatelky Kendare Blakeové. Obě knihy u nás vydalo nakladatelství Baronet. Přestože spousta fanoušků po přečtení druhého dílu toužila po dalším pokračování, autorka se rozhodla sérii ukončit a věnovat se novým projektům. Mnohé z nich však pravděpodobně potěší, že produkční společnost Stephenie Meyerové, autorky úspěšné Twilight ságy, se chystá podle prvního dílu natočit film.

Od chvíle, kdy Annu Korlovovou pohltilo peklo, už uplynulo několik měsíců, avšak lovec duchů Cas Lockwood se s jejím odchodem ještě nevyrovnal. Stále se s ní setkává ve snech, ale místo toho, aby v nich jeho dívka konečně našla věčný klid, někdo nebo něco jí způsobuje ukrutnou bolest. Case tyto hrůzné výjevy nenechají chladným a rozhodne se Annu před nekonečným mučením zachránit. Přestože se ho jeho přátelé snaží přemluvit, aby dívčina ducha nechal tam, kde je, Cas je neoblomný a trvá na tom, že Annu přivede zpět. Jenže její spása si bude žádat velmi vysokou daň…

Stejně jako ostatní čtenáři, které první díl série o duchu Anny Korlovové nadchl, jsem i já netrpělivě čekala, až vyjde jeho pokračování. Nastalo však zklamání. Blakeové se nepodařilo udržet vysokou laťku, jíž se Anna krví oděná může pyšnit, a druhý díl série se stal z většiny prázdným čeřením vody s jen nepatrným dějovým posunem.

Zatímco první díl byl protkán akčními scénami skrz na skrz, v Dívce z nočních můr se objevují pouze v několika posledních kapitolách. Ve chvíli, kdy konečně nastal zlomový okamžik, autorka dynamiku příběhu zbytečně urychlila, už aby knihu nějak ukončila. Je škoda, že Blakeová nevyužila potenciál situace, kterou se jí v závěru podařilo vybudovat.

Po stránce jazykové knize nic nechybí. Autorčin styl psaní je lehký a svižný, což se velmi kladně odráží na celkové čtivosti románu. Blakeová dokazuje, že umí napsat příběh s hlavním mužským hrdinou, aniž by jeho postava vypadala uměle nebo zženštěle, jak se to bohužel některým autorkám občas stává.

Cas je typem silného, odvážného hrdiny, jenž se do všeho vrhá po hlavě, aniž by pomýšlel na důsledky. Čas od času se mu jeho spontánní plány nepovede zrealizovat tak, jak by si představoval, ale naštěstí má okolo sebe dost lidí, jimž na něm záleží a vždy jsou mu ochotni podat pomocnou ruku.

Jak už se stalo pravidlem, hlavní hrdina většinou nebývá na všechnu práci sám a ani Casius Thesius Lockwood není výjimkou. Na jeho obtížné životní cestě ho doprovází čaroděj Thomas, jenž je shodou okolností také Casův nejlepší přítel, a hvězdné trio by nebylo kompletní, kdyby v něm chyběla Carmel, krásná blondýna, jež se ve volném čase věnuje kromě zabíjení duchů také organizování plesů a jiných středoškolských akcí, aby nepřišla o nepsaný titul královny školy.

Blakeová příběh zpestřila několika novými postavami a těm méně výrazným z prvního dílu dala více prostoru. Je však velká škoda, že se tolik nevěnovala také Anně, která by si větší pozornost určitě zasloužila. Hlavně pokud vezmeme v potaz, že jde o hlavní hrdinku.

Pozoruhodný prvek, jenž autorka v knize použila, je motiv Lesa sebevrahů. Způsob, jakým toto tajuplné a zároveň děsivé místo popsala, mi okamžitě evokoval les Aokigahara, skutečný Les sebevrahů, který se nachází na úpatí hory Fudži v Japonsku. Blakeové se podařilo tento nápad do děje zakomponovat velmi zajímavě, za což si zaslouží pochvalu. Pokud jste však slabé nátury, raději tuto část knihy přeskočte.

Přestože byla Dívka z nočních můr pro mě částečným zklamáním, nejedná se o nekvalitní knihu. V porovnání s jinými YA (= young adult) romány se stále drží mezi nadprůměrnými tituly, jež určitě stojí za přečtení.  Avšak ve srovnání s prvním dílem je téměř nemožné její nedostatky přehlédnout. I přes všechny výše zmíněné výtky vám doporučuji knihu přečíst a udělat si na ni svůj vlastní názor. Třeba například už jen proto, abyste zjistili, jak to s Annou a Casem nakonec dopadne.

Ukázka z knihy

Z trámu spadne provaz. Otočím se, abych zařval na Thomase, ale slova ze mě nevyjdou dost rychle. Podaří se mi vyslovit jen jeho jméno a běžím, uháním k němu, protože provaz padá a duch připoutaný k jeho konci se zhmotní půl vteřiny předtím, než prohodí Thomase dvířky, aby spadl po hlavě deset metrů až na chladnou tvrdou zem.

Vrhnu se za ním. Zpomalují mě stébla sena, jak se mi zasekávají do bundy, ale nemyslím na nic jiného než na Thomase, a když proskočím dvířky, podaří se mi zachytit jeho nohu. Udržet Thomase mě stojí všechnu sílu, co mám v kloubech, protože sebou tříská o zeď stodoly. Co nevidět je vedle mě Carmel a taky se vyklání ze dvířek.

„Thomasi!“ křičí. „Casi, vytáhni ho!“ Každý Thomase držíme za jednu nohu a vtáhneme ho zpátky dovnitř, nejdřív po chodidla, pak po kolena. Thomas to celé zvládá velmi dobře, ani neřve nebo tak. Už ho máme skoro vevnitř, když vtom Carmel vykřikne. Ani se nemusím ohlédnout, abych věděl, že je tam duch. Na zádech ucítím ledový dotyk a vzduch najednou páchne jako vnitřek chladírenského boxu na maso. (str. 24–25)

Související knihy

Blake, Kendare

Baronet, 2013