Ostravská rodačka Nela Rywiková se letos v květnu poprvé představila čtenářům Domem číslo 6, příběhem z šedivého prostředí vítkovických železáren. Hlavní dějová linka knihy je prostá. Někde uvnitř rozpraskaných zdí bývalého socialistického skvostu se stal zločin, který přichází vyšetřit mladý detektiv Adam Vejnar. V nehostinném prostředí betonových trosek se tak dostává do konfrontace s podivnými typy lidí, jež jsou v psychickém i fyzickém rozkladu. Chtělo by se říct detektivka, ale tomuto označení se brání už sama anotace knihy, která ji raději opatrně označuje za novelu s detektivní zápletkou. Dům číslo 6 totiž kombinuje Vejnarovo pátrání po vrahovi se sondou do čtyř zklamaných lidských životů. Zaměřuje se na osudy těch, kteří nedokázali vzít život do vlastních rukou.

S tímto rozdělením stojí a padá celá kniha. Detektivní motivy jsou totiž rutinní a nezajímavé, na začátku pracující s tradičním klišé. Adam Vejnar je stylový motorkář v kožené bundě, který se podle svých slov nechává vést vlastní intuicí, často i na úkor hmatatelných důkazů. Na případ jej poprvé upozorní zoufalá matka zmizelého Martina Prchala, která na základě krátkého strohého telefonátu vycítí, že právě Vejnar je oním vyvoleným, který by se měl vyšetřování ujmout. Celé oddělení navíc řídí šéf disponující vyvaleným břichem, který neustále něco konzumuje a prská kolem sebe jídlo.

Vejnar coby hlavní postava knihy nedokáže pořádně zaujmout. Chybí mu propracovanější charakteristika a minulost, a tak jsou jeho osudy čtenáři poměrně lhostejné. Jako detektiv se jen motá po domě a prakticky nic nového neobjevuje. Většinou jen znovu přichází na to, co už dávno zjistili jeho kolegové, provází minulostí, nikoli přítomností. Jeho postava slouží především k tomu, aby čtenáři postupně představil zvláštní obyvatele hříšného domu číslo 6. Ruiny jejich životů jsou důvodem, proč stojí za to celou knihu vůbec číst. Díky nim dům pulzuje zvláštně zvráceným životem. Hádky, nenávist, lhostejnost, nestoudnost, smilstvo, vražda, to vše otřásá jeho zdmi.

Nela Rywiková zde dokázala vytvořit propracované postavy, které skutečně vzbuzují dojmy z četby. Nelibost, negativnost, ale i jakousi sklíčenost. Každý ze čtyř sousedů má svůj příběh o ztracené kráse, kariéře či rodině. Odevzdaní osudu přežívají své životy ze dne na den a doufají v lepší zítřky, pro které nejsou schopni nic udělat. Jejich rozpad je působivý. Navíc ruku v ruce s  psychikou jde i fyzická stránka mužů i žen. Negativnost postav je tak dohnána až do krajnosti, v knize se prakticky nevyskytuje moment, ve kterém by se projevily v lepším světle. Skvěle je i využito ostravské nářečí, díky kterému získávají postavy na autentičnosti.

„Co přesně tady Štech v domě jako správce dělá?“

„No, celkem hovno, ale je jediny, kdo aspoň něco zařidi. Zařidil společnu antenu, uklid. Kurva, to se tu budem bavit o takych cypovinach? Se zeptejte Štecha, co tu vlastně všechno robi, bo to bych si tež rad poslechl…“ odklepl nervózně popel z cigarety. (str. 128)

To vše dohromady tvoří zdařilé sociální portréty. Prostředí Vítkovic má svou vlastní atmosféru, v jejímž čele jsou trosky, a je až škoda každého momentu, kdy se z něj Vejnar vzdálí. Pátrání v lidských osudech zjevně sedlo autorce daleko víc než pokus o detektivní prvky. Jako detektivku není příliš vhodné knihu doporučit, na to poněkud postrádá napětí. Ale jako portrét ztracených existencí ano.

Dům číslo 6 vydalo nakladatelství Host v roce 2013.

 ———————————————————————————

Nepřehlédněte také ukázku z knihy.

Související knihy

Rywiková, Nela

Host, 2013