Dům číslo 6 je Váš knižní debut. Jste nervózní z toho, jak jej přijmou čtenáři?
Nervózní ani ne, spíš jsem zvědavá, jakou to bude mít odezvu. Píšu, tak jak to umím a protože mě to baví. Jestli to čtenáři přijmou nebo ne, to je na nich. Pozitivní ohlasy mě potěší, když budou negativní, tak se nedá nic dělat.

A mohou Vás nějak ovlivnit v dalším psaní? Povzbudit nebo Vás naopak odradit?
Pozitivní reakce mě potěší dost. To už jsem si vyzkoušela. Mám hodně kladných ohlasů, a to mě motivuje. Pokud by byly hodně negativní, bude mě to mrzet, ale od psaní mě to neodradí. Psaní mě baví.

A jaké byly zmiňované ohlasy?
Vesměs, že je kniha čtivá, zajímavá a že to lidi bavilo. Pro mě je nejdůležitější, aby se dobře četla. Aby ji čtenáři neměli chuť odložit.

Vy jste podle svých slov začala psát knihu, protože vás to prostě napadlo. Přesto, proč zrovna téma Vítkovic?
Vítkovice jsou pro mě tajemná zóna. Abych pravdu řekla, já je až zas tak dobře neznám. Neprocházela jsem je tak, že bych znala každé zákoutí. Vnímám je okrajově a vzbuzují ve mně fantazii. Jsou tajemné, taková moje Stínadla. Ostrava má hodně zákoutí a Vítkovice jsou jedním z nich. Ty polorozpadlé domy, to jak jsou zarostlé, a pak se z břízek najednou vyloupne stavba. Je to zajímavé. Vítkovice jsou pro Ostravu určitým symbolem.

Vaši hrdinové jsou poměrně dost negativní. Jsou opuštění, protivní, navíc vegetují v socialistickém domečku uprostřed ničeho. Působí opravdu hodně nepříjemně, měla jste pro ně nějakou inspiraci?
Nějakou dobu jsem dělala místopředsedkyni ve společenství vlastníků v domě, kde jsem bydlela. Tam jsem se setkala s divnými typy lidí, kterým bych se normálně vyhnula. Byli závistiví, zvláštní z mého pohledu. Musela jsem s nimi komunikovat a občas jsem nechápala jejich myšlenkové pochody, v tom jsme se míjeli. Všechno pro ně byla korupce a úplatky. Nařkli mě, že jsem se nechala uplácet, abych udělala výtah.

Takže určité části v knize vychází z vlastních zkušeností? Připomíná mi to konkrétní rozhovory postav.
Ano, některé dialogy jsou autentické věty. Někdy jsem se nestačila divit a psaní pro mě bylo očista od těchto negativních zážitků. Potřebovala jsem je dostat ven. Ty postavy jsou trošku karikatury skutečných lidí. Já věřím, že takoví nejsou a samozřejmě nikoho nezavraždili.

Kdy jste Dům číslo 6 začala psát?
Už přesně nevím, někdy v roce 2010. Příběh samotný jsem měla rychle, pak se to spíš protáhlo redakčními úpravami, které trvaly asi rok.

Co by si čtenáři měli z knihy odnést?
Chtěla bych, aby z ní vyznělo, že lidé nemají být lhostejní k tomu, co se děje kolem. Měli by si všímat ostatních a nenechávat se zmítat osudem jen proto, že je to pohodlné. Je důležité, aby se člověk o něco snažil. Nechci, aby lidé byli stejně negativní a defétističtí, jako postavy. Každý má své vidění světa a vnímání reality. Problém nastává v okamžiku, když nechceme připustit nebo tolerovat pohled toho druhého.

Vy jste psala už dříve, ale dosud jste své knihy nepublikovala. Je možné, že se časem objeví něco z Vašich starších prací?
Nevím, dlouho jsem se na ně nedívala. Ale asi ne, vždy, když se dívám na staré práce, vidím tam chyby. Vidím je třeba i teď.

Jaké?
Různé drobnosti a neobratnosti. Některé věci jsem tam nechala, protože se mi zdály dobré, ale už mi to tak nepřipadá. A u starších knih vidím obrovské nedostatky. Musela bych je znovu přepsat, a to už nechci. V okamžiku, kdy jsem je psala, mě bavily. Žila jsem tím příběhem a postavou, ale už to pro mě skončilo. Jako bych se dívala na film. V ten okamžik mě příběh baví, ale nemám potřebu se k němu vracet.

Nela Rywiková

Nela Rywiková (1979) pochází z Ostravy. Vystudovala konzervátorství a restaurátorství na brněnské Vyšší odborné škole uměleckých řemesel. Ve volném čase se věnuje grafice, psaní a chození po evropských pohořích. Dům číslo 6 je její literární debut. V současné době pracuje na povídkové knize o lidech z Beskydska.

Zdroj textu: nakladatelství Host
Fotografie: archiv N. Rywikové

—————————————————————

Přečtěte si také recenzi knihy Dům číslo 6, kterou jsme vám přinesli minulý týden.

Související knihy

Rywiková, Nela

Host, 2013