Autorka začala psát pod přezdívkou Nebraska na stránkách bez-hranic.cz. V současné době jí ale vyšly již dvě knihy u nakladatelství Fragment. Povídala jsem si s ní hlavně o její práci, ale i zálibách a životě.

Jsi typický „Pardubičák“, který považuje „Hradečáky“ za rivaly?
Určitě ne. Já jsem docela dlouho pracovala v Hradci. Jasně, že jsem si často od kolegů něco vyslechla, ale přišlo mi to vždy vtipné. Tohle rivalství beru spíš ze srandy. I když teď se hodně těším na ty hokejové zápasy.

Máš ráda hokej?
V pubertě jsem chodila na všechny domácí zápasy. Teď už moc času nezbývá, ale i tak občas zajdu. Ale až tady bude hrát Hradec, tak půjdu stoprocentně.

Kromě profese spisovatelky se také věnuješ svým dvěma dcerám. Je těžké skloubit tyto dvě činnosti?
Mateřskou jsem měla čtyři roky a v té chvíli jsem začínala psát, takže to problém nebyl. Ve chvíli, kdy jsem ale pracovala na směny, to bylo těžké. Teď už ale pracuji z domu stejně jako můj manžel, takže je to snazší. Děti jsou naučené, že dopoledne mají být hodné a nechat oba rodiče pracovat. Má to hlavně výhodu v času. Když chci, skončím ve dvě a mám čas na jiné aktivity. Když už píšu, tak to vůbec není těžké, nejtěžší fáze je se vůbec k práci dokopat. (smích)

Jak jsi se dostala ke psaní? Byl to vždy Tvůj sen?
Asi ve čtrnácti letech jsem napsala „knihu“ do linkovaného sešitu. Chtěla jsem od té doby být spisovatelem. Přišlo mi totiž dobré, že jsou doma, mohou si psát, kdy chtějí. Posílala jsem také svou tvorbu do různých soutěží. Znovu jsem pak začala právě na mateřské. Vrátila jsem se ke čtení, které jsem na pár let opustila, a narazila na Stmívání. Docela mě to chytlo, a tak jsem na internetu začala koukat na fanstránky a řekla si, že tohle bych napsala taky a možná i lépe. Pak jsem začala tvořit Nebezpečnou lásku, kterou jsem postupně zveřejňovala na bez-hranic.cz.

Proč jsi nejdřív začala psát o existujících postavách?
Přišlo mi to na rozjezd super. Máš danou charakteristiku, víš, jak se postava zachová, takže se soustředíš jen na tvorbu příběhu.

Tvé knihy jsou tedy k dostání na stránkách?
Teď už ne. Nakladatelství mi je tam dovolilo mít jen do té doby, než se rozhodlo o tom, že se vydají knižně. I třetí díl, který teď chystám, jsem musela stáhnout.

A jak se stalo to, že tvé knihy začal vydávat Fragment?
Musím říct, že jsem byla ve správný čas na správném místě. Nejdřív mi tedy dohodila kamarádka kontakt v Hostu, ale tam vychází trochu jiný druh literatury. Následně ale kamarádka, která pracuje pro Fragment, vzala Nebezpečnou lásku ukázat šéfce. Rok jsem čekala na schválení, ale vyšlo to. Vlastně jsem se ani nemusela moc snažit. Bylo štěstí, že ve chvíli, kdy se Fragment rozhodl vydávat knihy pro dospělé, jsem přišla já.

Chystáš nějaká autorská čtení?
Ještě není nic jisté, ale s vydáním S hlavou v oblacích teď na podzim by mohla být nějaká oficiální akce. Uvidíme, co pro mě Fragment nachystá. A pokud by někdo měl zájem o besedu nebo čtení, stačí se mi ozvat. Jinak máme vždy s kamarádkami z našich webů sraz, když nám něco vyjde. Třeba teď na podzim jeden chystáme. Zdenka Lišková, která překládá 50 odstínů šedi, přeloží poslední díl, mě vyjde kniha…

Znáš se s překladatelkou Odstínů?
Znám, je to moje kamarádka. Ona sem tuto knihu do České republiky vlastně dostala. Narazila na ně na jednom webu, když ještě byly jen na pokračování. Začala je překládat pro sebe a my jsme to začaly hltat s ní. Strašně dlouho trvalo, než se chytlo nějaké nakladatelství. Nikdo nevěřil, že by se z toho mohl stát takový hit…

Jak Tě vlastně napadlo do hlavní role pasovat synky z mafiánské rodiny?
Úplně náhodou. A pak se to stalo tím hlavním, kolem čeho se všechno točilo. V hlavně jsem měla jen tu scénu, kdy se Mike uzdraví a Paige je z toho překvapená. Mělo to být trochu pikantnější, ale jak jsem začala tvoříte příběh okolo, už se to tam tak nehodilo. Důležité taky bylo, aby to byla rodina, která si může dovolit ošetřovatelku. Co se týče mafiánů, tak jsem šla s bráchou do kina na film Kick-Ass a tam byla dokonalá scéna, kdy jde člověk dlouhou chodbou až do pracovny, kde za stolem sedí stylový mafián. A v tu chvíli jsem věděla, že to budou mafiáni. Kdybych v tu dobu šla na jiný film, mohli to být klidně ropní magnáti.

Kterého bratra máš radši? Mika či Roberta?
Již na začátku jsem věděla, že druhý bratr bude drsnější. Ale musela jsem ho vymyslet tak akorát, aby ho lidé při čtení měli rádi a ne nesnášeli. Pokaždé, když tvořím postavu, tak si myslím, že je to ten nejlepší chlap. V prvním díle jsem tedy milovala Mika, pak to byl Robert a při tvorbě třetího jsem byla zamilovaná do Henryho.

Kterou postavu máš ze všech nejraději?
To se asi říct nedá. Ale koho bych zaručeně chtěla mít doma, je Theresa. Dobře by mi uvařila, uklidila…

A co matka mafiánských bratrů? Proč ta zůstala tak zlá až do konce?
Ona sice byla taková zmije, ale mě jí fakt bylo nakonec líto. Už když se narodila jako děvče, tak své rodiče naštvala. Kdyby byla muž, tak by ji všichni museli poslouchat a vše by zdědila. Takhle si musela vzít manžela, který pak vše musel vést místo ní. Synové také moc netoužili po životě, který jim nalinkovala, takže žádná sláva. Asi bych taky byla naštvaná.

A samotný nápad? Kdy Tě toho nejvíc napadá?
Nejvíc času na přemýšlení mám úplně u obyčejných věcí, jako je mytí nádobí nebo luxování. Ani jednou jsem si nemyslela, že mé příběhy budou na knihu. Vždy to spíš byly povídky, které se pak rozvinuly. Co se týče S hlavou v oblacích, tak to mě napadlo, když jsem poslouchala písničky od kapely Pink Floyd. V tu chvíli mi to v hlavě sepnulo a já měla prostřední kapitolu.

Je těžké vymyslet název pro knížku?
Pro mě celkem neřešitelný problém. (smích) Snadno vymyslím názvy pro ostatní, když mě o to poprosí, ale pro svá díla nejsem schopná zavděčit se nakladatelství. Třeba název Znamení vlka je mé dílo…

Co ráda čteš?
Snad úplně všechno. Hodně oblíbený je Stephen King. Hodně pak také čtu sérii Kladivo na čaroděje. Mám také ráda Jo Nesbøho. Jeho hlavní hrdina je člověk, který by Tě měl normálně iritovat, ale tady Ti nezbývá nic jiného, než ho mít ráda. Člověk ho prostě musí mít rád a jen čeká, co s ním bude dál. Občas si také přečtu romantiku, mám ráda Susan Elizabeth Philips. Bohužel ale u nás moc nevychází, a tak ji čtu v angličtině.

Jsi náročný čtenář/divák?
Co se týče knih, tak opravdu nejsem. Čtu skoro všechno, co se mi dostane pod ruku. Pro mě je to velký relax, když si můžu užívat fantazii někoho jiného. U filmů už jsem náročnější. Nikdy se nestalo, že bych nedočetla knížku, film už jsem párkrát vypnula a nebo odešla z kina.

Porovnáváš knižní předlohu a film?
Ne, říkám si, že to jsou dvě odlišná díla. Jsem spíše zvědavá, jak se s tím tvůrce popere a jak příběh ztvární. Mám hodně ráda filmy, které jsou natočené dle komiksu. Je to dokonalá oddechovka, při které člověk může vypnout. Dřív jsem měla ráda i horory, ale po porodu jsem se začala bát, a tak jsem i přestala koukat. U knih mi to ale nevadí, tento žánr pořád čtu.

Kupuješ si knížky domů, nebo chodíš do knihovny?
Do knihovny nechodím, protože jsem takový sysel, který musí mít knížky doma. Jsem ale teď hodně vděčná za čtečku. Hodně mi usnadnila život. Nejsem teď vázaná na čas, peníze i prostor. Jsou prostě knihy, které mi stačí přečíst jednou, a tak si je koupím jako e-book a během pár sekund stáhnu do čtečky a přečtu. Když se mi kniha líbí opravdu hodně, tak si ji pak pořídím i ve fyzické podobě.

Na co se teď mohou čtenáři těšit?
Na podzim mi vyjde kniha S hlavou oblacích, která vůbec na předchozí dvě nenavazuje. Jedná se o „čistokrevnou“ romanci, jejíž příběh jsem situovala do České republiky. Třetí díl o Bavettových vyjde pravděpodobně v únoru. Tentokrát budou ale v pozadí a do hlavního hrdiny jsem pasovala Henryho. Ten má za úkol hlídat senátorovu dceru.

Objeví se tam i postavy z předchozích dílů?
Ano, ale budou spíš v pozadí. Často zde například pomocí telefonátů budou figurovat naši milenci z Itálie.

A co děláš teď?
Tvořím další knihu. Měla by vyjít příští rok na podzim a asi se bude jmenovat Pekáč buchet. Hlavní hrdinkou bude redaktorka, která má na starosti rubriku o jídle, a jejím vyvoleným pak horolezec, takový adrenalinový blázen. Chci je dát dohromady, ale zatím nevím jak…ale určitě budou spolu. (smích)

Plánuješ dovolenou?
V tuto chvíli tráví holky prázdniny u babičky, takže jsem chvíli bezdětná a mohli jsme si s manželem v klidu dojít do restaurace, kterou máme rádi. Sami dva se pak chystáme v srpnu do Jeseníků.

Na závěr bych chtěla autorce jménem redakce poděkovat za poskytnutý rozhovor. Bylo to velice příjemně strávené odpoledne. Do budoucna Kateřině přeji jen to nejlepší a ať má stále plno nápadů.

Zdroj foto: redakce, Jan Krahulec (http://www.jankrahulec.cz/)

Související knihy

Nebezpečná láska

Petrusová, Kateřina

Fragment, 2012

Nepřítel mého nepřítele

Petrusová, Kateřina

Fragment, 2013