Byli jsme vpuštěni do zadních prostor divadla, kam se běžnému návštěvníkovi dostat jen tak nepoštěstí. Prostorným, nákladním výtahem jsme vyjeli do posledního patra, kde se nachází zkušebna. Jednalo se o místnost s minipódiem, zrcadlem přes celou jednu stěnu a železným balkónkem po celém obvodu místnosti, jehož zdi zdobí černobílé fotografie herců. Místo dost působivé a klidné, ale nakonec jsme objevili ještě lepší. Prosklenými dveřmi jsme vyšli na terasu, kde jsme měli bezprostřední výhled na Petrov. Nádhera!

Na rozpálené terase stál pouze stůl a bílá dřevěná lavička, na kterou se pan Goldflam usadil poté, co si odložil svůj malý černý batůžek. Než byla nainstalována kamera a vše potřebné, probrali jsme brněnské kořeny pana Goldfama, došlo i na krátké srovnání života v Brně a v Praze. Kamera se rozběhla a náš dialog se ubíral stejně uvolněným a lehce plynoucím tempem.
Záznam našeho rozhovoru můžete shlédnout zde:

Arnošt Goldflam mi,  nebýt výrazných brýlí se zlatými obroučkami, tak trochu připomínal pohádkového dědečka. V jeho přítomnosti mi bylo velice příjemně a loučila jsem se jen velice nerada, pozitivně naladěna jeho povídáním.

Na záznam autorského čtení Arnošta Goldflama plný jeho osobitého humoru a vtipných vsuvek a pořízený pořadateli Měsíce autorského čtení agenturou Větrné mlýny  se můžete podívat zde: