Ladislav Karpianus prožil v plzeňském internátě na Slovanech nezapomenutelné čtyři roky. Inspirovaly ho k napsání knihy Intr, kterou vydalo v letošním roce nakladatelství  CooBoo ve společnosti Albatros Media.

Titul má nespisovný název, čímž přímo symbolizuje, že je plný hovorových výrazů i uvnitř. Nespoutaný studentský život, hospodské řeči a rozhovory u cigaret před internátem by působily nedůvěryhodně a možná i směšně, kdyby je autor převedl do spisovné češtiny. K Intru prostě slang patří. Celkově je kniha pojata velmi netradičně. A to jí rozhodně neubírá na přitažlivosti, spíš naopak. Najdete v ní výňatek z vnitřního řádu Domova mládeže, úryvek z deníku výchovné skupiny vychovatelky, výňatek z čajového listu Perlové čajovny v Plzni, mailovou poštu studenta a dokonce zeď na Facebooku jedné výstřední žačky. Aby Intr působil realisticky, nechybí skutečné fotografie i s popisky. Prohlédnout si můžete foto internátu zvenku ve dne i v noci, pohled z vrátnice k pavilonu B, místní jídelnu, oblíbený klub i s kapelou, pohled na bazén od „posezení na pivku“, nepořádek na studentském stole a dokonce vnitřek výtahu v pavilonu A. Součástí jsou tedy fotografie, jež přirostly autorovi k srdci. Sám hned na začátku pod poděkováním píše, že Intr je knihou, ve které je každičká maličkost přesně podle jeho představ.

Po přečtení první kapitoly Zobák jsem se naladila na uvolňující četbu z internátního prostředí, do nějž právě vkročil nový student Honza Jelínek. Pobavila jsem se u nezbytné procedury, v níž figurovala dominantní vychovatelka, vykulený student a nostalgicky zasnění rodiče. Myslela jsem, že příběh Honzy bude pokračovat i v následujících kapitolách, až do statutu mazáka. Děj knihy se však nedrží žádné vypravěčské nitě, Honza se nahodile objevuje v několika dalších kapitolách a jeho chování je poněkud odlišné od chování chlapce, který byl představen na začátku knihy. V úvodní kapitole si Honza povléká „intráckou“ postel vlastním povlečením a v pyžamu si čte fantasy, o pár kapitol dál je o nějaký rok starší a experimentuje sám s „houbičkami“. V dalších kapitolách se seznámíte s ostatními obyvateli internátu. Je zde vykreslena široká škála jejich charakterů, prolínají se časy i osudy. Většina z nich se setkává v knize z různých důvodů a v různých časech, každá kapitola je prakticky o něčem jiném. Prostřednictvím rozhovorů mezi studenty i vychovateli se dostanete na schůzi personálu i mezi nevybouřené obyvatele domova. Zažijete na vlastní kůži cestu přeplněným vlakem z Mariánských Lázní do Plzně. Okusíte zkrátka studentský život se vším všudy.

Publikace má ještě jeden netradiční prvek – jsou jím červeně dopisované korektury do natištěného textu. Některé slovo autor přeškrtl, jiné nahradil jiným slovním spojením…

Myslím, že daná kniha by mohla být zpracována i jako dokument. Pravdivě vykresluje život na internátě a vzhledem k rozsahu popisovaných událostí by ukázala skutečný život studentů i vychovatelů. Jelikož mohu srovnat své reálné zážitky z internátu s obsahem knihy, musím konstatovat, že se kupředu posunula jenom technika. Když si odmyslím počítačové hry, Facebook a mobil, tak bydlení na „intru“ je pořád stejné.

Související knihy

Karpianus, Ladislav

CooBoo, 2013