Zasvěceným průvodcem nám bude scenárista Marek Hýža a své postřehy a zkušenosti připojí i moderátor pořadu Vladimír Čech…

Luční bouda v Krkonoších

Pár slov úvodem…

Luční bouda v roce 2008

Krkonoše mám moc rád. Říkám jim pro jejich rozlohu, náročnost terénu, monumentalitu i možnosti, které nabízejí v zimě i v létě, české Tatry. Poprvé jsem v nich byl s rodiči jako malý klučík a od té doby pak mnohokrát. Za posledních asi patnáct let však ani jednou, neboť jsem mířil do jiných pohoří a v poslední době jako vodák pak hlavně na evropské řeky. No zkrátka, byl jsem horám malinko „nevěrný“ s řekami. Při přípravě tohoto cyklu, konkrétně dvou dílů týkajících se Dvoraček a právě Luční boudy, jsem je zase navštívil a bylo to super! Vyrazil jsem se svou ženou na tři dny a schválně jsme jeli vlakem, abychom si mohli na běžkách přejet Krkonoše po hřebenové Cestě česko-polského přátelství. Z Dvoraček přes Růženčinu zahrádku, Labskou boudu, Martinovu boudu, Dívčí kameny, Špindlerovu boudu, úbočím Malého Šišáku, Stříbrným návrším až na Luční boudu. Měli jsme překrásné počasí a na běžkách to byla paráda!

Cestou na Luční boudu jsem byl malinko v napětí, protože jsem si nebyl jist, co mě na ní čeká. Poslední dobou jsem o ní totiž četl pouze negativní články, jak zdejší majitel ničí krkonošskou přírodu, pořádá rockové koncerty a zrovna dvakrát si nerozumí se Správou Krkonošského národního parku. Mé obavy se ukázaly jako neopodstatněné, a naopak jsem tam našel výborného ředitele alias boudaře Jiřího Holečka a klidný a vstřícný personál. Jo a také smečku psů rozličných plemen.

Turistické možnosti… aneb jak se dostat na boudu

Dopravit se na ni je možné různými způsoby. Buď se k ní dostanete po mnoha turistických chodnících od Pece pod Sněžkou počínaje a Špindlerovým Mlýnem konče, nebo vyjedete z Pece pod Sněžkou lanovkou na Sněžku a z ní sestoupíte dolů k boudě. Televizní štáb zvolil na natáčení upravené švédské vojenské vozidlo.

Až do léta roku 2008 platil na Luční boudu zákaz vjezdu cyklistům. Ovšem 1. července projevil KRNAP dobrou vůli a na sezonu příjezd k boudě povolil.

Majitelé nejstarší chaty na hřebenech Krkonoš nyní připravují výměnu vstupních dveří, za kterými vznikne úschovna pro kola cyklistů, kteří se budou chtít vydat dál na hlavní krkonošský hřeben. Podle stanovených pravidel se totiž musí od Luční boudy vrátit stejnou cestou zpátky k Výrovce. Na Sněžku, ke Špindlerovce nebo na polskou stranu hor se mohou podívat jen pěšky.

Po sezoně správci parku vyhodnotí, jaký měl cyklistický provoz k oběma hřebenovým boudám dopad na přírodu v nejpřísněji chráněné části Krkonoš a zda nedocházelo k nějakým střetům mezi cyklisty a pěšími turisty.
Záleží jen na ohleduplnosti nás všech, zda se bude moct jezdit na kole k boudě i nadále.

Historie Luční boudy…

První dochované zmínky o činnosti lidí v této oblasti jsou z roku 1623. Jednalo se pravděpodobně o kamennou útulnu, která měla pastevce dobytka chránit před nepřízní počasí.

Dobytek pasoucí se na okolních polích byl pro boudaře hlavním zdrojem obživy – krávy se dojily dvakrát denně a z mléka se stloukalo vynikající máslo a vyráběl bylinkový sýr nejen pro boudaře, ale i pro pocestné a později turisty.

Na Bílém Labi byl i mlýn. Využívali ho třeba i na pohon dětské kolébky. To je zvláštnost, ale jinak tady s jeho pomocí tloukli máslo. Potřebovali pohon, aby máselnice mohly běžet, protože Luční bouda byla hlavně velkým statkem. Procházeli tudy různí pocestní, hlavně botanici, ale přespal tady třeba i Karel Hynek Mácha.

Tajemné podzemí…

Luční bouda má místa, která běžný turista nikdy neuvidí. Jedno z mnoha se nachází ve sklepení, ve kterém si Němci vybudovali dokonce vinotéku. Traduje se, že co se postavilo za Hitlera nad zemí, je ve stejném rozsahu ukryto i pod zemí. Zatím byla nalezena pouze dvě podzemní patra, takže pravděpodobně dvě tady ještě někde budou.

Horská služba na boudě…

K horám patří neodmyslitelně Horská služba. Tady na Luční boudě byla zřízena předsunutá stanice koncem šedesátých let. Díky její dislokaci na této boudě se podařilo zachránit spoustu lidských životů. Bohužel, tragédie se nevyhnou ani trénovaným záchranářům, a tak na chodbě Luční boudy můžete postát u prosklené vitríny a připomenout si smrt Štefana Spusty a Jana Messnera, jedněch z nejlegendárnějších záchranářů Krkonoš. Oba muži zemřeli v roce 1975 při záchranné akci na nejvyšší hoře České republiky Sněžce, když tam původně šli vysekávat řetězy zamrzlé do ledu. Poté se dozvěděli, že nedaleko spadl turista, který se drží na kameni. Jejich pokus o rychlou pomoc však skončil na zledovatělém terénu pádem do dolu Lomniczka na polské straně hor. Nepřežil ani turista, který se také zřítil po zledovatělém úbočí.

I tahle mimořádně obrovitá bouda patří k těm, kde se mi nestalo nic tak mimořádného, aby se to muselo psát do knihy. Párkrát jsem tu sice byl, ale buď to bylo v dětství, nebo jsem se tu jen tak mihl, a nebo byla bouda zavřená. Což ovšem neznamená, že bych její okolí neprošmejdil tak důkladně, abych o něco pozoruhodného nezavadil.

Stačí se podívat na Sněžku, která se pyšně tyčí na dohled, a nemůžu si nevzpomenout, jak jsem se na ni dvakrát zcela po svých vyškrábal a dal si pár orosených piv v České boudě. Ta zašlá stavba měla totiž krásnou atmosféru a vyzařovalo z ní něco, co vás dostane. Asi jako z neupraveného a velmi nedbale oblečeného námořníka, kterého potkáte někde v přístavu. I on má v sobě tajemství a taky sílu, s kterou dokáže odolávat nepřízni počasí. To, že tuhle krásnou boudu nakonec zbourali, beru jako osobní urážku a nikdy se s tím nesmířím. Snad proto už na Sněžku od té doby moc nechodím. Ta podivná poštovna a hnusný létající talíř na polské straně mě totiž vždycky spíš naštvou.

Vladimír Čech

Nezkrácenou ukázku z knihy Na vrcholky hor s Vladimírem Čechem si můžete přečíst na stránkách nakladatelství Edice ČT.

Na vrcholky hor s Vladimírem Čechem

Autoři: Marek Hýža, Vladimír Čech
Počet stran: 200
Formát: 188 x 233 mm
Vazba: vázaná
ISBN: 978-80-7404-020-7
Doporučená cena: 199 Kč
Vydáno: 1. června 2010

Zdroj textu a fotografií: Nakladatelství Edice ČT

Související knihy

Hýža, Marek - Čech, Vladimír

Edice České televize, 2010