Například ve Francii je to možná s tím papírováním ještě horší než kdekoliv jinde, alespoň to říká ve svých knihách britský novinář a spisovatel žijící v Paříži Stephen Clarke (*1958). Můžete se s ním blíže seznámit v naší reportáži. Souboj s francouzskou byrokracií svádí již v páté knize z cyklu Merde s názvem Faktor Merde, která vyšla v nakladatelství Plus.

Hlavní postavou je Paul West, Angličan snažící se žít ve francouzské metropoli. Jeho život je ale lemován situacemi, kdy si musí od plic zanadávat, prostě samé „merde“ situace. Rozešel se s dívkou, bydlí v maličké garsonce nad člověkem, který čas od času zasypává ulici proudem vulgarismů, potřebuje francouzský řidičák, společník v podnikání Jean-Marie chce z jeho britské čajovny udělat americkou jídelnu… A když udělá cattering pro jednu svatbu, podaří se mu všechny přiotrávit zkaženým jídlem. Nic nejde tak, jak by mělo. Ani po finanční stránce se Paulovi nedaří, dokonce je mu zablokován účet, kam chodí tržby z čajovny. Bývalá přítelkyně fotografka Alexa Paula, jak se zdá, pronásleduje. Její fotky visí na webu ultranacionálů, kteří touží vypráskat ze všech koutů Francie cokoli angloamerického.

Dalším hrdinou je Paulův přítel Jake, neobjevený básník a dobyvatel dívčích srdcí na jednu noc. Moc rád by vydal sbírku své „pejzy“, leč lehce „kanálovou“ poezii nikdo nechce poslouchat.

Paulovi se blýská na lepší časy, když dostane úkol od ministerstva kultury – postarat se o kuchyň zamýšleného domu výtvarníků v Bretagni, jenže ve vyúčtování předběžné zprávy a jídelníčku mu zabrání stávka odborů. Pokud něco totiž Francouzi milují, tak to jsou nejrůznější stávky a demonstrace. Ani nový vztah s Novozélanďankou Marshou není tak ideální, jak si Paul od něj sliboval. Prostě všude samé „merde“. Podaří se Paulovi zvrátit osud jeho čajovny, nebo bude muset sbalit kufry a opustit Francii? A najde Jake dívku, která by ho neinspirovala jen jednu noc?

Kniha je plná různých jazykových hříček, některým postavám (Jakeovi) není takřka rozumět, protože angličtinu míchají s francouzštinou. Text je prošpikován vulgárními výrazy i toho nejhrubšího zrna, které ovšem českého čtenáře nezvednou z křesla, protože jim nerozumí. Vůbec hodně vět a slovních spojení je ve francouzštině, takže místy může čtenář neznalý tohoto románského jazyka tápat, o čem je řeč. Většinou se to ale dozví – buď z Paulova překladu, nebo ze souvislostí. Slovníček v závěru nehledejte, není tam. Největší požitek z textu bude mít tedy ten, kdo alespoň trochu vládne jak angličtinou, tak francouzštinou.

Poklonu skládám překladateli Richardu Podanému, protože se mu povedlo do češtiny knihu převést tak, že neztratila na svém humoru. A nebyl to úkol nijak snadný, přirovnala bych jeho náročnost k překladu proslulé knihy Leo Rostena Pan Kaplan má třídu rád.

Pokud se přenesete v textu přes velké množství vulgárních výrazů, pak máte šanci ve Faktoru Merde najít příjemného a hlavně veselého společníka na cesty, k vodě i pro chvilky před spaním.

Související knihy

Clarke, Stephen

Plus, 2013