Detektivové a zachráněné peníze jsou volným pokračováním knihy Zuzany Pospíšilové, Detektivové, v níž pětice chlapců obdivuhodně vyřešila případ krádeže vzácného obrazu. Nyní se zdá, že se v jejich poklidném městečku neděje nic podezřelého. Až jednou…

Knihu Detektivové a zachráněné peníze vydalo nakladatelství Grada

Dan, Tadeáš, Kuba, Tomáš a Vašek jsou nerozluční kamarádi. Protože mají zálibu v detektivním pátrání, založili svou vlastní pátrací skupinu. Říkají si DeTeKTiVové – podle počátečních písmen z jejich křestních jmen.

A protože se jim nedávno podařilo dostat se na stopu zloději vzácného obrazu, jsou uznávaní i mezi policisty. Zejména nadstrážmistr Mrázek si jich velmi váží. Pokaždé, když ho potkají, s úsměvem se vyptává, jestli náhodou neřeší nějaký detektivní
případ. Kluci vždy jen zavrtí hlavou, i když by si moc přáli něco zajímavého vypátrat. Říká se, že štěstí přeje připraveným, a proto chodí kluci ven zásadně jen s detektivním vybavením. Nikdo neví, kdy ho budou potřebovat.

„Co kdybychom dnes zašli do parku,“ navrhl Dan.
„Do kterého myslíš?“ zeptal se Tadeáš.
„Pojďme třeba k zámku,“ zaprosil Tomáš. S Kubou se do města
přistěhovali teprve nedávno, a tak ještě všechna zákoutí dobře neznali.
„To je super nápad!“ zaradoval se Vašek a rozběhl se k zámec­kému parku. Ostatní ho následovali.
Kluci vylezli jeden po druhém na košatý dub, který se rozprostíral uprostřed velkého parku. Pohodlně se usadili v jeho větvích, každý někde jinde. Byla to opravdu báječná pozorovatelna. Přes husté listí je nikdo neviděl, ale oni sami měli výhled na zámek a okolí jako na dlani.
„To je skoro jako na té rozhledně, kde jsme byli naposledy,“ prohlásil Kuba.
„Kterou myslíš?“ zeptal se Tom. Věděl, kterou rozhlednu má Kuba na mysli, ale stejně jako on si nemohl vzpomenout, jak se jmenovalo město, ve kterém byli naposledy s rodiči na výletě.
„Budeme se koukat, jestli se neděje něco podezřelého,“ navrhl Vašek.
Tomáš vytáhl z brašny svůj detektivní dalekohled a rozhlížel se po okolí. U rybníka seděli dva rybáři, po pěšince se procházely maminky s kočárky a dva malí kluci si na trávníku kopali do míče.
„Zatím nic zvláštního,“ hlásil klukům Tomáš.
„To vidíme taky,“ řekl otráveně Dan. „Kdyby se nám tak podařilo narazit na nějakého zločince. Já bych tak rád po něčem pátral!“ povzdechl si nahlas. Kluci s ním v duchu souhlasili.
Ještě chvilku seděli na stromě, ale pak to Kuba nevydržel a přišel s nápadem: „Pojďme si raději zahrát na schovávanou. Tady budou určitě parádní schovávačky!“

Související knihy

Pospíšilová, Zuzana

Grada, 2013