Malý rošťák Oliver opět na scéně! Je o rok starší, moudřejší, a stále zamilovaný do černovlasé spolužačky Marici.

Knihu Rošťák Oliver a Marica čarodějka vydalo nakladatelství Albatros

Kočka Mína má starost

Mína se schovala pod postel. Tiše se krčí v koutku u zdi a rozčileně mrská pruhovaným ocáskem. Byt je plný dětí. Kočka ze skrýše pozoruje nohy, které se míhají po koberci, chvilku jsou tady, chvilku tam. Děti vesele povykují. Mína mrzutě přivírá oči. Kéž by už byla noc! V tomhle bytě je klid jedině v noci.
„Teď já!“ křičí Marica.
„Já!“ opakuje jako ozvěna dvouletá Máří.
Sedí na zemi a v rukou žmoulá dvě křídy najednou. Má od nich bílé ručky i tváře. Když se nikdo nedívá, strčí si křídu do pusy.
Děti se ztiší. Pozorují Maricu. Zpod postele vykoukne Mína. Nechce vidět, jestli se Marice podaří nakreslit jedním tahem domeček. Potřebuje zjistit, jak nepozorovaně vyběhnout z pokoje ven. Marica kreslí pomalu. Na velké černé tabuli, kterou Oliver právě dostal k narozeninám, už je nakreslených několik domků se špičatou střechou a křížem uprostřed. Ani jeden se nepovedl namalovat jedním tahem.
Lucka, Lenka, Filip i Oliver soustředěně sledují, zda se to Marice konečně povede.
Malovat domky jedním tahem navrhl dětem Oliverův tatínek. Baví ho hrát si s dětmi. Nejradši si hraje s autodráhou, hlasitě se přitom chechtá a pošťuchuje ostatní. A kluci kolikrát zapomenou, že s nimi řádí dospělý muž.
„Máš bezva tátu!“ říkají kamarádi často Oliverovi, a on se jen rozpačitě drbe za uchem.
Má bezvadného tátu, prima maminku a krásnou kočku Mínu. Má taky malou sestřičku Máří, ale o té se zatím nic zajímavého říct nedá. Dospělí tvrdí, že jeho sestřička je roztomilá – jaká má krásná modrá kukadla, a ty rozkošné bílé zoubky! Kdyby se Oliver nestyděl, nahlas by prohlásil, že malá sestra je příšerná!

Bere mu hračky, které leckdy rozbije, často křičí a u oběda klidně plácne ručkou do talíře, takže se bramborová kaše rozprskne po stole.
Oliver sestřičku občas hlídá, doma v pokoji to ještě jde, ale na pískovišti je to utrpení. Máří si umí do pusy strčit hrst písku, křičí, když jí jiné batole sebere bábovičky, anebo Oliverovi utíká z ohrádky, která lemuje lavičky s pískovištěm. Oliver je moc rád, pokud se venku objeví spolužačky Lucka, Lenka a Marica a vezmou si Máří na starost. Oliver pak konečně může vyskočit na kolo a jezdit s Filipem kolem hřiště.
Dnes má Oliver osmé narozeniny. Všichni tvrdí, že v poslední době vyrostl! Když byl menší, lidé si ho pletli s holčičkou, protože mu maminka nechala narůst dlouhé vlásky, bylo jí líto ostříhat mu kudrlinky. Teď si maminka hýčká dcerušku Máří. Maminka si občas posteskne, jak je příroda nespravedlivá. Zatímco Oliver má holčičí kulatý obličej, kudrnaté vlasy a něžné modré oči, holčička Máří je tmavooká se špičatým nosíkem a rovnými vlásky. Kdyby ji maminka neoblékala do růžových krajkových oblečků, všichni by tvrdili, že je kluk.
Rodiče dali Oliverovi dřevěnou tabuli, na kterou se skvěle maluje křídou, a hlavně se na ní nemusí počítat a psát jako ve škole. Krabička s křídami voní. Lucka s Lenkou mu darovaly několik balíčků barevné modelíny. Balíček od Filipa je ještě nerozbalený. Filip prohlásil, že je to velké překvapení, které si musí Oliver prohlédnout až jako poslední.

Mína dostala hlad. Tatínek peče maso. Tatínek je na maso expert! Maminka zdobí dort. Opatrně do něj vpichuje osm svíček. Kočka nasává vůni, která se line z kuchyně, a předem se olizuje. Nevrle poslouchá štěbetání dětských hlasů a smích. Ví, že se nesmí před těmi rošťáky v pokoji objevit. To by dopadlo! Minule se na ni holky vrhly a málem ji umačkaly. Mína už není žádné malé kotě, které se nechá vozit v kočárku pro panenky anebo si nechá navléknout kabátek po Máří. Mína vykukuje pod postelí a přemýšlí, kudy proběhnout, aby si jí nikdo nevšiml.

Související knihy

Braunová, Petra

Albatros, 2013