Pro přiblížení jejího životního a profesního putování uveďme, že Emíre Khidayer se narodila slovenské matce a iráckému otci. Z jejího vyprávění ale vyplynulo, že se cítí být více Slovenkou. Je prý pochopitelné, že má jisté genetické danosti, ale těm ty pocitové už nejsou podřízeny. Když tedy v sobě objevila zájem o arabskou kulturu, bylo to způsobeno především tím, že nevyrůstala se svým otcem, a tak se ho pomocí nahlédnutí do zdánlivě natolik odlišného světa snažila najít.

Co se týče její kariéry, Emíre Khidayer vystudovala arabistiku na Univerzitě Komenského v Bratislavě a poté získala i doktorát. Pak působila jako diplomatka v Egyptě, Kuvajtu a Iráku (díky ní byla znovu otevřena ambasáda v Bagdádu). Zásadním faktem je, že se stala první ženou slovenské diplomacie pro region Blízkého východu. Potom působila v Dubaji jako jednatelka firmy zaměřené na informační technologie. Když vyprávěla o své diplomatické kariéře, nestěžovala si, že by ji snad na této dráze muži-diplomaté nedokázali přijmout. Naopak, vnímali ji velmi pozitivně a možná k tomu trochu dopomáhal i fakt, že Emíre Khidayer je opravdu krásná žena.

Po nahlédnutí do spisovatelčina života se pozornost zaměřila přímo na její dvě knihy – Arabský svět – jiná planeta? a Život po arabsku. Oba výtisky také spočívaly na stolku Mladé fronty a spoludotvářely orientální (jak by řekl Edward Said) tón celé přednášky. Na otázku, pro koho jsou její knihy vlastně určeny, odpověděla, že jak pro laickou, tak pro odbornou veřejnost, tedy pro všechny. A zmínila, že dokonce i islamolog Luboš Kropáček se v nich dočetl některé věci (na pomezí ženské a mužské problematiky), o kterých vůbec nevěděl, ačkoliv jsou vlastně tak logické. Emíre Khidayer zkrátka do svých knih vložila nejen poznatky ze svého teoretického studia, ale i z praktického života mezi Araby, a co navíc – vložila do knih i svůj ženský cit, který se navíc nebojí odkrývat tabu (ale i vysvětlovat jej, a tím jej vlastně detabuizovat). Zmínila, že její první knihu si hodně oblíbily ženy, které v ní našly právě to, co si musely prožít či teprve prožívají – a především se jedná o jejich vztah s arabským mužem. Emíre Khidayer se této kapitole ve své knize věnuje a ženy, které takový problém (po tom, co se okouzlení stane problémem) musí řešit, jí prý kvůli tomu děkují a i nadále jí píší.

Další téma festivalové přednášky se točilo kolem snad nejznámější blízkovýchodní problematiky a navazovalo na otazníky v pohledech mnohých posluchačů. V podání Emíre Khidayer totiž o nějakém ženském zahalování nemohla být vůbec řeč. Přišla sice střídmě nalíčená (její přirozená krása si s tím málem vystačí), zato v krátkých šatech a lodičkách na vysokém podpatku. Spisovatelčin temperament zde tedy proklouzl z nitra na povrch, aby dal na frak dějinám zahalování a aby představil novou ženu – odvážnou, nesvázanou pravidly a připravenou si svou volbu obhájit. Uvedla však, že takto oblečená všude nechodí, např. v Egyptě by se v tomhle outfitu na bazar určitě vydat nemohla. Ač tedy v arabském světě preferuje spíše dlouhé sukně či volné kalhoty a halenky, v soukromí či na místech méně konformních se ráda obléká jako Evropanka. Nikdy však nechodí zahalená.

Spisovatelka pak dále mluvila o tom, že ačkoliv ráda píše, ráda také poslouchá i vyprávění druhých. A posteskla si nad současnou situací v Sýrii, kde právě na trhu Hamídíja si kdysi takové vyprávění mohla poslechnout. Šlo tehdy o příběhy Tisíce a jedné noci a vyprávěl je dramatickým způsobem muž v bordovém plášti, opásaný mečem. Když se příběh blížil svému vrcholu, máchl mečem do vzduchu a všechny přísedící zamrazilo. Po celou dobu příběhu všichni svorně pokuřovali z vodní dýmky a pomocí takové atmosféry se jakoby letem na koberci vůní a slov dostávali do časů dávno minulých.

Emíre Khidayer však nebyla jediným hostem této přednášky. Doprovodil ji překladatel jejích knih, slovakista Emil Charous. Ten vyzdvihl spisovatelčiny knihy jako díla plná preciznosti, pointilismu a prakticky poznaných vědomostí. Ačkoliv se tedy knihy tváří po otevření jako naučné, použitý živý styl a drobné epizody jim tuto klasifikaci odebírají. A o to více jsou pak blíže svým čtenářům, kteří už se zajisté těší na knihu třetí s názvem Dubajské tajemství. Která, stejně jako ty předtím, vznikla v oparu pravého arabského kadidla, které má Emíre Khidayer při psaní tak ráda a které dokáže provonět svět, který je u nás stále a neprávem zahalen rouškou plnou nepochopení a předsudků.

Související knihy

Khidayer, Emíre

Mladá fronta, 2011

Khidayer, Emíre

Mladá fronta, 2012